Máme potíže s manželovou matkou. Na počátku vztahu (před 10 lety) jsme s nimi bydleli a vše bylo v pořádku. Poté na jejich popud jsme si pořídili vlastní byt a vzali se. Nešlo nám počít miminko, byli jsme třikrát na IVF, a i když jsme jí vysvětlovali vše, co podstupujeme, pořád dorážela na manžela i na moji matku, že jsme v tom laxní a nesnažíme se. Manželovi psala esemesky typu: že ji mrzí, že je takhle spokojený, proč jsme se brali, že hnijeme v paneláku a měli jsme si pořídit barák se zahradou.
Tchyně s tchánem bydlí pět minut od nás. S mými rodiči se od začátku stýkali, ale po smrti mého otce bez vysvětlení začali ignorovat mou matku. Obecně se tchyně s mnoha lidmi ve zlém rozešla, i podle jejích slov. Manžela neustále uráží, říká, že je tlustý (atletická postava), je starý a hloupý, že ještě nemá barák. Pořídili jsme si chalupu, nesouhlasí s tím, absolutně ji ignoruje a odmítá se s námi o ní bavit. Otěhotněla jsem, ale ani vnouče ji neuspokojilo, vše děláme špatně.
Nyní nám řekla, že bychom si mohli postavit dům na jejich obrovské zahradě, že nám na to dají i peníze, že nevědí co s nimi, a když jsme souhlasili a chtěli o tom další den mluvit, řekla, že si tam můžeme postavit mobilhome a oni tam budou stále jezdit. Když jsme řekli, že děkujeme, ale chceme řešit trvalé bydlení a vzít si hypotéku, jsme opět hloupí, že prý půjdeme pod most, až prodáme byt.
Jedná se pravděpodobně o psychickou poruchu. Několikrát jsme se jí snažili nabídnout pomoc, ale pomoc prý potřebujeme my. Tchán to řešit nechce, doporučil nám omezit styk. Zkoušeli jsme to, ale nyní jí nechceme odepírat vnouče, i když se nic nezměnilo a terorizuje nás dál. Nevíme, jak se k ní chovat, bavit se s námi o ničem nechce. Rádi bychom věděli, jak na ni reagovat. Mně nic neřekne, manželovi si neustále stěžuje a ponižuje ho. Nevíme, co s tím.
Lucie, 30 let
Názor odborníka
Dobrý den, Lucie,
obdobné problémy, kdy se z různých důvodů nedaří vycházet s jedním či více členy rodiny, jsou bohužel velmi časté. Váš případ se mi jeví malinko komplikovaný, protože z informací, které o vaší tchyni máme, vyplývá, že není příliš nakloněna partnerskému domlouvání. Tím myslím rovnocennému přístupu jednoho k druhému. Navíc váš popis též naznačuje, že má manželova matka tendence k utváření vlastní verze reality bez ohledu na to, jakou zprávu dostává.
Spolu s absolutní jistotou o správnosti vlastního soudu ohledně toho, jak věci jsou, rigiditou myšlení a sklonem napadat vše, co do schváleného rozvrhu světa nepatří, jde často o báječný mix pro komplikovaný vztah na věky věků.
Co dělat? Pokud není tchyně ochotná řešit situaci společně a podílet se na zlepšení vztahů, nezbývá než se chránit a vymezovat. Trpělivě, důrazně, důsledně a při vrcholu umění i laskavě.
Je na každém z nás, jak je ochotný a schopný se postavit za sebe a své blízké. Na vašem muži je, aby se vymezil, když jeho matka haní jeho postavu, inteligenci či cokoli jiného – na vás, abyste se naučila přímo a nekonfliktně odpovědět, když se naváží do vás za cokoli. No a samozřejmě je v pořádku, když budete takříkajíc krýt záda jeden druhému a dávat při tom pozor, co zkouší či nezkouší na děti.
Na vztah jsou vždycky dva
Jak to ale dělat, že… Těžká věc, když se bojíme o vztahy s blízkými. Nepoškodíme je ještě víc? Nebude zase dusno nebo jinak ošklivo? Podle mého je základní otázkou, kterou si musíme položit, zda nutně potřebujeme mít skvělé vztahy s někým, kdo je trvale poškozuje. Tedy přesněji formulováno, jestli to vlastně jde.
Nenabádám k přerušování vztahů, aby bylo jasno. Zásadní rozhodnutí podobného druhu si každý musí udělat „na své triko“. Jen by mi přišlo vhodné se na někoho za pravidelné napadání i rozzlobit a netrvat na „kamarádění“ za každou cenu.
- Jste to vy, kdo by odepíral vnouče?
- Je případné zředění či přerušení styku v souvislosti s tím, jak se tchyně chová, důsledkem vašeho jednání?
- Je zodpovědnost za to, zda se bude vnouče s babičkou vídat, jen vaše?
Jednostrannost sběru informací v dotazech čtenářů neumožňuje moc objektivně posuzovat situaci. Nejde se doptávat ani zjistit stanovisko druhé strany. A tak se na základě informací, které mám k dispozici, domnívám, že nejste povinni za každou cenu zametat tchyniny výpady pod koberec.
Je v pořádku dát najevo, že se vám její chování nelíbí a nebudete ho zametat pod koberec jen proto, aby nedošlo k tomu, že se vlastním jednáním připraví o možnost vídat se s vámi a vnoučaty. Protože ona nese zodpovědnost stejně jako vy.
S přáním všeho dobrého
Petr Jarolímek
Pomohl vám článek?
