Dobrý den,
s přítelem jsme spolu byli pět let, z toho jsme poslední rok společně bydleli. Jak to tak bývá, přišel stereotyp a rozešli jsme se. Bylo to z mé strany, ale časem jsem přišla na to, že přítele stále miluji a chci ho zpět (pořád spolu bydlíme).
Bohužel přítel nechtěl – důvodem bylo, že chce žít/být sám, starat se sám o sobe, být zodpovědný sám sobě – prostě zažít ten pocit, být jen sám se sebou. Nicméně chovali jsme se k sobě stále přátelsky. Tvrdí mi, že mě má pořád stejně rád, ale nějaké líbání, mazlení, sex… to vůbec.
Asi po měsíci přítel přišel na to, že mě nechce ztratit, že je mu se mnou dobře a já tomu uvěřila. V naději, že se náš vztah tímto znovu rozhoří, jsem se snažila, tulila, vymýšlela výlety, ale bylo vidět, že přítele to tíží a byly z toho jen hádky a výčitky.
Proč mi nemůže prostě jen říct, že už mě nemiluje? Chce být sám, nechce o vztah už ani bojovat a přitom říká, že ví, že už nikoho tak rád mít nebude a nikdo se k němu víc nehodí. Nepřipouští, že bychom to po čase zkusili znovu – říká jen: „To se uvidí“.
Akorát mi tím krvácí srdce. Mám pak pocit, že si mě takto u sebe drží jen pro svou společnost. Myslíte, že je náš vztah ztracený? Vím, že teď to chce čas, ale pokud by mě miloval a chtěl jen pauzu na to, být sám, nepřistupoval by k tomu přeci tak, že neví, co bude za pár měsíců: snažil by se, abychom byli v kontaktu stále.
Před pár dny mi řekl, že při představě, že by mě ztratil, má paniku. Bojím se, že odloučením i to málo, co cítí, vyšumí.
Děkuji, Klárka
Klárka
Názor odborníka
Milá Kláro,
troufnu si na začátek použít malé zjednodušení. V principu jsou jen dvě věci, které drží vztahy pohromadě – láska a strach. V každém vztahu je přítomno obojí a obojí má různé podoby. Zatímco láska bývá důvodem, proč ve vztahu být chceme, strach je tou silou, která nám brání vztah definitivně opustit, i když už v něm být vlastně nechceme.
Podoby lásky
Láska může mít podobu lásky k partnerovi, ale též lásky k představě, kterou si do partnera promítáme. Vztah může držet pohromadě láska přítomná ve vztahu tady a teď, ale i láska minulá v podobě naděje, že krásné chvíle, které se kdysi odehrály, se vrátí. Kdybychom hledali, snadno bychom našli podob lásky ještě mnohem víc.
Pokud jeden, či oba partneři setrvávají ve vztahu kvůli strachu, je to zpravidla kvůli strachu z neznámého nebo strachu ze samoty. Potenciální konec vztahu s sebou nese spoustu změn a někdy i myšlenka na ně přináší úzkost. Je to krok do neznáma a znamená ztrátu jistot – rozpad stereotypů, na které jsme si zvykli a které nám byly důvěrně známé a dávaly nám pocit bezpečí.
Pokud se vztah rozpadá bouřlivě, je jeho ukončení snazší. Pokud ale ze vztahu mizí intimita a z partnerů se pozvolna stávají spíše spolubydlící, bývá ukončení vztahu těžší. Znamená to opustit nejen to, co nefunguje, ale i to co funguje (společná domácnost, zájmy, vztah, který je sice méně než partnerstvím, ale více, než kamarádstvím). Člověk pak snadno podlehne pochybám, jestli přece jen není „lepší vrabec v hrsti, než holub na střeše.“
Možná byste se mohla zkusit zamyslet nad důvody, pro něž usilujete o to zůstat v současném vztahu / nevztahu vy i nad důvody, pro něž v něm podle vás zůstává váš (bývalý) přítel. Je to láska, strach, nebo obojí? A jaká podoba lásky, nebo strachu to asi je?
Mnoho významů
Slova „nechci tě ztratit“, mohou znamenat stejně dobře “Miluji tě,” jako “Bojím se, že zůstanu sám.” Mohou mít doslova desítky významů. Stejné je to i s větou “Při představě, že bych tě ztratil, mě zachvacuje panika.“ Tyto věty sice říkají, co se ve vašem příteli děje, ale neříkají, proč se to děje. Díky tomu nabízejí velký prostor ke spekulacím a výkladům. A člověk si rád dosadí význam, který slyšet chce a živí naději, která však může být planá.
Pravda je, že na základě toho, co vám řekl, nemůžete vědět jistě, co se ve vašem příteli opravdu odehrává. Dokud to nebudete vědět, budete se moci pouze domýšlet a promítat si do jeho motivů své strachy a naděje.
Vyčistit stůl
Zkuste si s partnerem promluvit, zeptat se ho na jeho pocity přímo. Můžete začít tím, že mu řeknete, jak na vás celá situace působí a jaké spekulace to ve vás vyvolává. Můžete mu říct i o dvojakosti, kterou na vás jeho jednání působí a říct mu, že byste potřebovala vědět, jak se to s ním má ve skutečnosti. Mluvte o sobě, o svých pocitech, buďte upřímná a osobní. To může podpořit podobné nastavení i u něj.
Pokud i poté budete mít vy i váš přítel ve svých pocitech zmatek, můžete mu navrhnout společnou návštěvu u psychologa nebo psychoterapeuta, který vám může pomoci ujasnit si vlastní pocity a motivy a rozhodnout se, co dál.
Držím vám, Kláro, palce, abyste společně s přítelem našli cestu ze současného mrtvého bodu, ať už to bude cesta jakákoliv. A pokud to bude cesta, kterou si přejete, tedy cesta společná, tím líp.
