Dobrý den,
už od dětsví vím, že jsem jiná, ne ovce. Nejen díky vedení rodičů, díky partičkám – prostě odmalička jinak přemýšlím.
Prožila jsem snad všechny životní příběhy, která si můžete představit. V 10 letech se mi rozvedli rodiče, matka je alkoholička, její přítel neměl problém mě zmlátit. Ve 12 letech mě znásilnili kamarádi, ve 14 letech se mi zabil kamarád.
Od té doby jsem užívala pervitin, kokain, konopné látky, postupem času jsem se v drogové problematice cítila jako královna – všechny jsem znala, věděla kde, co, kdo… Bydlela jsem po squatech, na ulici.
Pochovala jsem hrozně moc blízkých lidí. Byla jsem zrazena a opuštěna „životní láskou“. Před mýma očima mi kamarádku pobodal její vlastní bratr. Stěhovala jsem se z místa na místo, milionkrát se cítila absolutně na dně.
Pokusila jsem se již v pubertě o několik sebevražd – naštěstí vždy neúspěšně. Mám ze všeho šílený strach, bojím se kontaktu s lidmi, nikomu nevěřím, jsem paranoidní a obávám se, že jsem víc nežli jen jedna osobnost. A tohle je jedna čtvrtina toho všeho, co mám v sobě, co bylo…
Nyní mi je 19 let, dva měsíce neužívám žádné návykové látky kromě cigaret. Dokonce jsem v květnu s vyznamenáním odmaturovala na zdrávce. Prožila jsem to nejhorší, jsem chytrá, pěkná, uvědomuju si hrozně moc věcí, umím používat hlavu, jsem „psychoterapeut pro blízké“, ale bojím se vlastního zhroucení.
V podstatě chci vědět, proč tu jsem? Mám být důkazem, že jde všechno přežít a ještě se z toho sám dostat? Chtěla bych jen klid…
Rotten
Názor odborníka
Dobrý den,
děkuji vám za dotaz i za důvěru. Přemýšlím, co bych vám měl vlastně napsat. Ve své praxi někdy vídám lidi, kteří si myslí, že mají ten nejhorší osud, jaký si lze vůbec představit. Někdy to tak je, někdy ne, ale váš životní příběh je doopravdy dramatický, nebezpečný a smutný.
Ptáte se, proč tu jste. Ptáte se po smyslu života? Pokud to tak doopravdy je, obávám se, že vás zklamu. Nedokážu vám napsat, co je smysl života a proč jsme na světě. To je otázka, která trápí lidi dlouhé tisíce let. A myslím, že univerzální odpověď dosud nikdo nenašel. Obávám se dokonce, že vám nebudu schopen ani odpovědět na otázku, kde se smysl života vlastně bere. Myslím, že i to je u každého jiné. Někdo kopíruje to, co viděl u svých rodičů, někdo něčemu prostě uvěří. Jak hluboký má být ten smysl, který hledáte? Je materiální? Duchovní? Biologický?
V mnoha pohádkách se objevuje téma, kdy je v rámci snahy někoho přechytračit položena otázka, kde je střed světa. Odpověď zní: „Právě tady, kde stojím. Nevěříte‑li, měřte a dokažte mi opak.“ Stejně tak je to s otázkou po smyslu života. Je přesně tam, kam si ho každý postaví. Mám pro vás ale jednu návodnou otázku. Neptejte se, co vám má svět přinést, ale zkuste hledat odpověď na opačný problém. Co máte (můžete) přinést vy světu?
V životě jste zažila spoustu špatného. O tom není pochyb. Zkuste si ale ty špatné věci rozdělit na několik skupin. Nejprve ty, které se třeba ději i jiným lidem a nejsou zase tak neobvyklé. Co myslíte, kolik lidí bylo například zrazeno životní láskou? Pak vezměte to, co se vám skutečně přihodilo řízením zlého osudu. Potom to, co asi bylo špatné, ale čemu jste šla vstříc sama. (Nechci se nechat ovládat předsudky, ale pokud se někdo rozhodne žit v polosvětě drogově závislých, nevyhnutelně vidí smrt mnoha lidí v okolí, vidí mnoho tragédií, jichž se lidé pod vlivem drog dopouštění…) A nakonec se zkuste zamyslet nad tím, jestli vám život také nepřinesl něco dobrého. A když to uděláte, stále vidíte osud tak zlý? A bylo to zlo způsobeno jen osudem, nebo jste si také nějaké přivodila sama jako důsledek svého chování?
Mám pro vás jedno doporučení. Najděte si dobrého psychoterapeuta. Pomůže vám vyrovnat se s tím zlým, co vás v životě postihlo. Pomůže vám zorientovat se v tom, co vlastně v životě chcete. A pomůže vám, abyste své silné stránky použila k řízení vlastního života směrem, který sama považujete za žádoucí.
Držím vám palce,
Pavel Král
