Dobrý den,
chtěla bych znát váš názor na problém, který mě již trapí několik let. Jde o problémové vztahy s muži. Je mi 28 let, pro muže jsem asi celkem atraktivní, protože mě taky dost často oslovují.
Já sama se nějak krásná necítím, ale je pravda, že pozornost mužů mi dělá dobře, někdy bych dokonce řekla, že podle toho, kolik o mě má zájem mužů, ovlivňuje například to, jak ce cítím na nějakém večírku atd.
Většinou nemám problém s bavením se s muži, kteří mě nijak zvlášť nepřitahují. Problém však nastává, když se nějaký muž zalíbí mě. To mě přepadne strašlivá nejistota a s mužem nedokážu normálně vůbec komunikovat, strašně se stydím, třesu se, znemožňuji se. Muž to samozřejmě vycítí a bere zpátečku.
Zvláštní je, že svou nervozitu často vyřeším tak, že s mužem, který se mi tak moc líbí, ihned vlezu do postele. Dovedete si asi představit, že pak se cítím ještě hůř. Mrzí mě to, chtěla bych mít někdy normální vztah a být milována tím, kdo se líbí i mně.
Děkuji za odpověď.
Bublina
Názor odborníka
Dobrý den,
domnívám se, že jádro problému tkví ve vašem sebehodnocení. Podle toho, co popisujete, se považujete za méně atraktivní, než za jakou vás považují muži. Otázkou je, kdo má pravdu. Nabízejí se dvě hypotézy. První – muži jsou tak slepí, že nevidí, jak málo atraktivní jste. Druhá – muži vás vidí dobře a slepá jste vy.
Moje vysvětlení je následující: Vy sama se považujete za málo atraktivní, zřejmě jak po stránce fyzické, tak i psychické, a sama o sobě pochybujete. Když se o vás zajímají muži, dělá vám to dobře a alespoň na chvíli vám to dovoluje na svoje nízké sebehodnocení na chvíli zapomenout.
Když je těch mužů hodně, například na tom večírku, může být ta chvíle i docela dlouhá. Když vás ti muži nepřitahují, o nic nejde. Nemáte s nimi žádné plány a můžete si tak užít dočasného zvýšení sebevědomí.
Problém nastane, když se vám ten muž líbí a napadne vás, že by z toho mohlo být víc než jen krátkodobý flirt. Pak je ono dočasné zvýšení sebevědomí vystřídáno pravým opakem. Uvědomíte si, že nechápete, co na vás ten muž vidí a začnete se bát, že i on přijde na to, co vy dobře „víte“, že na vás zhola nic zajímavého není, že jste ve skutečnosti úplně nezajímavá.
V tu chvíli je lehkost, s níž komunikujete a s níž flirtujete, ta tam. Místo zábavné sebevědomé ženy je z vás rázem zakoktávající se uzlíček nervů. Abyste vše zachránila, použijete „zbraň největšího kalibru“. A druhý den pak máte potíže podívat se sama sobě do očí a pohrdáte sama sebou.
Důvody, proč tomu tak je, neznám, mohu se jen něco domnívat. Pokud vám mám poradit, co dělat, najděte si dobrého psychoterapeuta. Pomůže vám odhalit zdroj a příčinu těchto mechanismů a najít cestu k jejich nápravě.
Držím palce,
Pavel Král
