Poradna
Foto: Shutterstock.com
odemčené

Řezání.

Dobrý den, už velmi dlouho žiju v úzkosti. Řeším problémy v partnerství a lásce …

Alena Černá

Poradnu zveřejňujeme bez audio verze.

10. 12. 2010

10. 12. 2010

Dobrý den,

už velmi dlouho žiju v úzkosti. Řeším problémy v partnerství a lásce atd. Bohužel to ale dospělo do bodu, kdy se poslední tři roky probouzím na zemi se zakrvácenými části těla od řezů žiletkou.

Problém je, že si na nic z toho nepamatuju. A musím se držet na uzdě abych ubližoval jenom sobě a ne ostatním…

Jakoby ve mně něco bylo: trestá mě to za to, že nežiju život, který si zasloužím… nebo možná zasloužíme.

Nevím, co si mám počít a co se mnou je. Prosím o radu. Děkuji

Martin

Názor odborníka


Dobrý den, Martine,

díky, že se v takové obtížné situaci na nás obracíte. Píšete, že už velmi dlouho jsou ve vašem životě okolnosti, týkající se přátel a lásky, které ve vás vzbuzují úzkost. A jestli to správně chápu, dáváte tyto okolnosti nepřímo do souvislosti s tím, co se s vámi děje a co stojí zřejmě do značné míry mimo vaše schopnosti to ovládat.

Z vašeho dotazu není zřejmé, zda se takto probouzíte každý den (respektive každé ráno?), nebo třeba jen někdy, když vás třeba něco rozruší – stane se zkrátka to, co ve vás tu úzkost probouzí. Jestli se dá to, co se vám děje, alespoň nějak předvídat – tedy zda je to skutečně úplně mimo vaši vůli. Takto uvažuji proto, že píšete, že se „musíte držet na uzdě“ abyste neubližoval i ostatním – jde o vaše vědomé (a dobré) rozhodnutí nezpůsobit nic zlého lidem okolo sebe. Tedy máte alespoň do určité míry svůj problém pod kontrolou, i když by se mohlo zdát, že vůbec. A to je moc dobře.

Vědět, co se děje


Stejně tak je podstatné, že si uvědomujete své pocity, možné vnitřní příčiny toho, co se děje: něco ve vás má pocit, že nežijete život, jaký si zasloužíte, a vaše řezy žiletkou jsou trestem za tuhle skutečnost. Alespoň přibližné vědomí toho, co se nám děje a proč, je dobrým předpokladem k tomu situaci nějakým způsobem napravit.

Chápu, že musí být velmi těžké vyznat se sám v sobě, když si nepamatujete, jak k vašim zraněním došlo a že to ve vás probouzí oprávněné obavy. Nemohu vám slibovat nějaké jednoznačné rozřešení, na to toho vím z dotazu málo, ale rozhodně neberu to, co píšete na lehkou váhu, a pokusím se nastínit nějaká východiska.

Co mohu dělat?


Prvním z nich je otázka, zda máte někoho, na koho se můžete obrátit. S kým se cítíte bezpečně  – a kdo by mohl zmírnit úzkosti (přátelé, láska), se kterými se tolik potýkáte, s kým můžete probrat věci, které vás frustrují. Není to řešení situace, která se zdá být dost komplikovaná. Ale možnost s někým, komu věříme, o těchto věcech mluvit, může být dobrým způsobem, jak se vyhnout tomu, aby na nás naše problémy „nevyskočily“ jinde a jinak – třeba v takové podobě, jakou popisujete vy.

Druhá věc, která mě napadá, se také váže na vaši dlouhotrvající úzkost – víte, které věci vám v oblasti přátelských vztahů a lásky nejvíce vadí? Je něco, co na tom vy sám můžete změnit? Napadá vás nějaká cesta, která vede k životu, „jaký si zasloužíte“? Máte představu o tom, jak takový život, který byste si přál, vypadá?

Odborná pomoc


Sebepoškozování jako agresivní akt vůči sobě samému může opravdu být prostředkem k sebepotrestání, k utlumení nějakého pocitu viny. A člověk skutečně může cítit vinu za to, že „si nezařídil“ takový život, jaký by chtěl. Na tom, co píšete, je nejpodstatnější a pro vás patrně nejvíce znepokojivé nejen to, že si ubližujete, ale také že si nepamatujete, jak k tomu došlo.

Právě vaše popisovaná dlouhodobá úzkost, amnézie na podstatné události a agrese (ubližování sobě a nutnost tlumit chuť ublížit jiným) mě přivádí k tomu, že bych vám za sebe rozhodně doporučila návštěvu odborníka – psychoterapeuta. Ten vám může pomoci se v sobě a dané situaci zorientovat, případně doporučit, co v této chvíli dělat, aby pro vás, případně pro vaše okolí nebylo to, co se ve vás odehrává, nebezpečné. Z vašeho dotazu vnímám, že se cítíte tím, co se děje, ohrožený – což je plně pochopitelné. Proto bych s návštěvou odborníka neotálela – minimálně by se vám tak mělo brzy podařit zmírnit vaše obavy.

Přeji vám, ať je pocit, že nežijete takový život, jaký byste si zasloužil, co nejdříve minulostí – a ať ho žijete s radostí.

Alena Černá

Alena Černá

Psycholožka, psychoterapeutka

Nenašli jste odpověď na svůj problém?

Pokud máte roční nebo dvouleté předplatné, můžete nám poslat svůj dotaz.

Nastavení soukromí

Můžeme povolit některé další služby pro analýzu návštěvnosti? Svůj souhlas můžete kdykoliv změnit nebo odvolat.

Více informací.