Dobrý den, mám velké potíže vyrovnat se se situací, kdy vzájemné rodinné vztahy jsou založené na nenávisti a touze se mstít. Hlavním zdrojem napětí je můj otec, který žije v sociální izolaci – zcela se vyhýbá kontaktu s lidmi. Vše, co k životu potřebuje, mu zajišťuje moje matka. Otec se chová jako diktátor. Je bezohledný, sebestředný, uspokojování jeho potřeb bylo vždy nadřazeno všem a všemu ostatnímu. Matka je pod jeho absolutním vlivem – je pro ni Bohem, kterému vždy vyhoví, a to bez ohledu na ostatní členy rodiny.
Nejdříve se otci podařilo rozeštvat moji matku s její matkou, mojí babičkou. Matka ji nenávidí a už řadu let s ní není v kontaktu. Před asi čtyřmi lety otec vážně onemocněl. Po celou dobu jeho nemoci jsem mu věnovala péči a lásku, pravidelně za ním docházela do nemocnice vedena upřímnou snahou mu pomoci zpět ke zdraví. Uzdravil se. Místo vděku jsem se dočkala několika podrazů ze strany mé matky. Mimo jiné prohlásila, že má důkazy, že jsem otci v době nemoci škodila a zneužívala ho ve svůj prospěch.
Matka mě začala nenávidět, přerušila se mnou kontakt a poštvala proti mně i mého bratra. Označila mě za manipulátorku, která proti ní štve vnoučata, tj. moje děti. To vedlo k ukončení jejího kontaktu s nimi. Vrcholem bylo, když se má matka rozhodla podpořit naši 17letou dceru ve vztahu s 35letým mužem, zřejmě psychopatem. Chtěla nás zbavit rodičovské zodpovědnosti! Můj manžel nerad řeší problémy. Oporu a pochopení mi není schopen poskytnout. Prosím o radu.
Danča, 48 let
Názor odborníka
Milá Dano,
píšete, že vztahy ve vaší rodině jsou založené na nenávisti a touze mstít se. Představila jsem si vás všechny na rodinném sezení – zcela hypotetická představa, nejspíš by členům vaší rodiny chyběla motivace sejít se v takové konstelaci, s takovým cílem – a v té představě do popředí vystoupil jiný pohled na vaši rodinu:
Jako by v ní vztahy byly založené na nedůvěře a manipulaci. Jako by se ve vaší rodině sešli lidé nejistí, potřebující si svou hodnotu dokazovat. Například dominancí nad druhými, kontrolou chování druhých, ať už jasně přiznanou nebo skrytou, manipulativní, rozeštvávající nebo naopak podporující některý vztah ze sebestředných příčin.
Jako by ve vaší rodině nikdo nebyl sebejistý, otevřený a přímý, jako byste všichni měli strach takoví být. Jako by všichni měli potřebu kontrolovat život a vztahy, protože neunesou nejistotu, nevěří, že by věci mohly dopadnout dobře, kdyby ty druhé neovládali. Možná máte všichni dobré důvody nedůvěřovat, druhým ani sobě samotným – rodinných traumat by se i ve vaší rodině jistě našlo dost.
Soukromý začátek
Přemýšlím, čím bych začala, kdybych byla na vašem místě. Začala bych sebou. Těžko vytrhnete kohokoli druhého z nemocného vztahového systému, ze soukolí, které, ač nezdravě, pro ty ostatní asi nějak funguje, nějak jim slouží. Ale vy sama máte motivaci ke změně – nechcete žít v nenávistných vztazích, vyčerpává vás to a ničí.
Pokud si onu rodinnou nenávist vyložíme jako nepřímost, zbytečnou komplikovanost a účelovost jednání a vztahování se, tak by ten váš soukromý začátek mohl vypadat například takto:
Budu přímá. Ve svých sděleních, ve svých motivech, ve svém jednání. Když mám vnitřní potřebu jít za nemocným členem rodiny, jdu, protože chci, ne proto, že si od toho něco slibuji. Když s někým chci trávit čas, udělám pro to, co je v mých silách. Když nechci, vyhnu se mu obloukem, pokud je to jen trochu možné.
Když někoho mám ráda, když někoho miluji, dávám mu to otevřeně najevo – leda že by mi hrozilo, že na to opravdu ošklivě doplatím (ale takového nebudu mít ráda, v ideálním případě; výjimkou jsou někdy snad jen vlastní děti). Budu dávat lásku svým vlastním způsobem, tak, jak je to pro mě přirozené.
Využívejte celý web.
PředplatnéNěkdy milujícím objetím, někdy úsměvem, někdy telefonátem, někdy dobrou večeří. A pokud jsem zklamaná, že někdo neopětuje mou lásku, také to vyjádřím přímo. Slovy, pokud na ně dotyčný slyší, nebo třeba tím, že příště tu večeři neuvařím.
Je téměř pravidlem, že vztahové neduhy druhých lze změnit tím, že je začneme hledat a měnit u sebe. Bez sebeobviňování, spíš s pochopením pro sebe i ty ostatní. Dokonce i v případech, a to může být velmi lehce i ten váš, kdy objektivně vůbec žádná podobnost mezi vámi a těmi „zlými“ neexistuje. Už jen změna úhlu pohledu bývá léčivá.
Přeji v novém roce harmonii a lásku,
Andrea Platznerová
