Dobrý den, po pěti letech vztahu mi odešel manžel.
Máme spolu dvě maličké děti, jednomu není ještě ani rok a druhému necelé čtyři. A já mám hrozný vztek, vždycky když už se mi udělá líp (jsou to už čtyři měsíce), tak to pak na mě zase padne. Jsem naštvaná a nemůžu se s tím smířit, protože jsem přesvědčená že to šlo zachránit.
Že v mnohém vztahu se objeví to, že si lidé lezou na nervy, a že když už jsou děti, téměř vždycky to stojí za to zachránit. Ve chvíli, kdy mu spadly růžové brýle (asi po dvou nebo třech letech vztahu), jsme přestali na vztahu pracovat – špatná komunikace, on zahlcený prací a sebou, já dítětem a posléze dětmi, a začali jsme se odcizovat. Snažil se s námi trávit čím dál míň času a nakonec se zamiloval.
Jenže už za ní běhá jako ocásek dost dlouho a ona má celou dobu přítele. A já jsem naštvaná, že kvůli něčemu takovému, kvůli tomu, aby se zesměšňoval, zničil dětem rodinu a nám vztah, a ještě neustále vykládá, že odešel ode mě a ne od nich a že jeho milenka s tím nesouvisí. Že děti vyrostou i bez něho a že on chce být šťastný a spoléhá se na to, že štěstí je to, co mu dá ona, i když o něho zřejmě zase tolik nestojí.
Na manželovi mi pořád záleží, i když nevím, jestli bych s ním dokázala být dál potom, jak nezodpovědně, sobecky a nemorálně se zachoval.
Vůbec nevím co dál, potřebovala bych návod na život… Pořád se hrozně trápím.
Terezie
Názor odborníka
Vážená Terezie,
měla jste jinou představu o manželství, o životě, chtěla jste úplnou rodinu, a místo toho jste sama s dětmi a váš muž běhá za jinou ženou. Vašeho muže nezměníte, to by musel leda tak on sám. Kdyby si přečetl nějakou knihu od manželských poradců, kupodivu by se dozvěděl, že smyslem manželství není osobní štěstí. Otázka také je, co si váš muž pod pojmem „štěstí“ představuje. Sama říkáte, že vaše manželství by bylo možné zachránit. To by musely ovšem chtít obě strany.
Můžete mu zkusit navrhnout, zda by byl ochoten vaše společné problémy jít řešit do manželské poradny, případně se je ještě jednou pokusil vyřešit s vámi. Pokud ne, tak s tím nic v tuto chvíli dělat nemůžete, protože pokud chce vztah jen jeden z partnerů a druhý ne, tak žádný vztah není možný (do manželské poradny ovšem můžete zajít i sama).
V tuto chvíli od vašeho muže nic nečekejte, snažte si svůj život zařídit sama, bez ohledu na něj. Zaměřte se na vaše potřeby. Najděte si nějakou činnost, která vás baví, udělejte si radost a mějte ráda sebe samu. Požádejte o pomoc kamarádky či rodinu, zkrátka lidi, kteří vám mohou být oporou a mohou být s vámi, když vám není dobře.
Ve vypjatých chvílích či krizi není dobré dělat nějaké unáhlené rozhodnutí (ve vašem případě, co se týče žádosti o rozvod). Protože je možné, že váš muž má opravdu jen krizi, kterou prožívají všechna manželství a za nějaký čas ho to přejde a bude se chtít vrátit a vaše společné problémy řešit. To ovšem neznamená, že vy ještě musíte chtít také ve vztahu pokračovat. Všechna manželství procházejí krizemi a ve fázi krize se může zdát tráva u sousedů zelenější a můžeme mít tendenci si hledat někoho jiného v domnění, že nám s jiným člověkem bude lépe.
Píšete, že máte vztek a že se nemůžete smířit s tím, že váš muž od vás odešel. Je přirozené cítit tyto emoce, rozhodně je nepotlačujte, dostaňte je ze sebe ven. Neklaďte si za vinu, že jste něco udělala špatně. Minulost změnit nemůžeme a nikdy není chyba jen na jedné straně. Je pochopitelné, že pokud se celý den staráte o děti, nezbývá vám moc prostoru na to řešit ještě manželské konflikty.
Ať už to dopadne jakkoliv, vždy si můžete zařídit život tak, abyste byla spokojená (ať už s mužem či bez něj, či s nějakým jiným).
S pozdravem,
Michaela Zetíková
