Dobrý den,

není den, kdy bych se nepohádala s mámou. Většinou kvůli úplným hloupostem, jako kvůli pár drobečkům na kuchyňský lince, nebo nějakým položeným věcem na stole.

Je naprosto posedlá úklidem, myslí si, jak jsou všichni proti ní, a že všechny domácí práce a starosti házíme na ni. Ale tomu tak vůbec není. Člověk se tu může nauklízet a ona si vždycky najde nějaký problém a šílená hádka je na světě, protože všechno řeší řevem, neumí nic podat v klidu.

Myslela jsem, že když už ze mě opadlo dělání těch „puberťáckých blbin“ a budu se snažit jak ve škole, tak doma, že se to zlepší. Ale je tomu spíš naopak. Bojím se, že to bude jen horší a horší a že to jednou mezi námi bude hodně špatné. Pořád mě podráží, hledá na mě samé chyby a cpe mi je do hlavy, člověk se jí s ničím nezavděčí. Nejvíc mě trápí, když na mě vyjede s tím, že ji určitě nemám vůbec ráda, že ji i tátu jen obírám o peníze a domů jezdím jen kvůli těm penězům a jídlu.

Poslední dobou je to pro mě těžší a těžší a po každé hádce s ní se zavírám s brekem v pokoji. Psychicky mě uplně ničí a mám potom ke všemu nechuť a odpor. Snažím se hlídat, abych „nevybouchla“ a neječela na ni a řeším to v klidu, ale to ji kolikrát namíchne ještě víc a myslí si, že si z ní dělám blázny.

Už si opravdu začínám myslet, že psychicky není úplně v pořádku. Přitom nenapadá mě jediná věc, jako například zaměstnání, která by mohla za to její přehnané chování. Už nevím jak s ní komunikovat a bojím se cokoliv udělat…

Katy