Dobrý den,
řeším problém v komunikaci se svým manželem. Známe se cca 5 let a manželé budeme 3 roky. V poslední době se s ním nedá pořádně mluvit, protože cokoliv řeknu, tak vezme úplně jinak a reaguje podrážděně, zvyšuje hlas a nakonec se naštve a končí debatu stylem: „no jo, já jsem nejhorší“ nebo „no jasně“, nebo třískne něčím a uraženě odejde atd.
I banální situace vyhrocuje a připadá mi, že už jen čeká na záminku, aby mohl vybuchnout – přitom v žádném z případů mu nic nevyčítám, ani nemám v úmyslu se kvůli něčemu hádat nebo dohadovat, jen řeším obvyklé denní věci či plány na víkend. Obvykle je potom tichá domácnost a po nějaké době (i několika dnech) přijde a omluví se, že to tak nemyslel a neví, proč tak reaguje, že mu to vždy dojde až potom, co se situace vyhrotí, že mě nechce ztratit… a pořád takhle dokola.
Už několikrát se stalo, že zase svým výstupem zkazil fajn víkend nebo pěkný den bez jakýchkoliv problémů. Je to už ohraná písnička – vždy podle stejného scénáře – kvůli naprosté blbosti nebo i bezdůvodně se naštve, urazí a pak přijde, omluví se a pár dní (nebo jen hodin) je klid.
Už mě to unavuje a nevím si rady. Navíc jsme se bavili o tom, že bychom si pořídili miminko, ale začínám přemýšlet, zda vůbec s tímto člověkem chci mít dítě, a jak se bude chovat nejen ke mně, ale i k němu, když na mě kvůli každé prkotině vyjede… Navíc dítě je veliká a náročná změna a nevím, jak to zvládne, když teď je klid a on reaguje takto nepřiměřeně. Nevím si rady… Poradíte?
Bosnle
Názor odborníka
Dobrý den,
děkuji za váš dotaz. Je zajímavé, že zrovna s podobnými tématy ženy nyní více chodí. Jde o situace, kdy partner/manžel reaguje nepřiměřeně situaci a ony tomu nerozumí. Žel ani já, pokud si s mužem nepopovídám, nemohu znát příčiny jeho diskomfortu a silnějších reakcí. Hodně záleží na tom, zda jde o chronický a dlouhodobý typ chování, nebo jde o něco, co se objevilo v reakci na nějakou specifickou situaci (častou je stres v práci, neshody v rodině, zdravotní potíže aj.)
Nejzásadnějším lékem pro léčení partnerských neshod a neporozumění je komunikace. Bylo by fajn, abyste nejen vy, ale i on rozuměl tomu, co se mu děje. Jsou typy lidí, kteří svou přirozenou a zdravou agresivitu drží v sobě a pak se to projevuje náhlým autoagresivním chováním, třeba i v podobě vět „jsem nejhorší“. Možná je ono čekání na záminku „jen“ potřebou najít ventil pro uvolnění nahromaděného napětí.
Ale to jsou vše jen úvahy. Může jít o jeho osobnostní rys, se kterým by mohl pracovat, ale klidně také o projev jeho nespokojenosti se sebou či částmi vztahu. Za mě je to velmi běžná situace, neb v partnerství se učíme, jak pracovat se svými citlivými místy, jak neházet vinu na druhého, ale převzít odpovědnost za své reakce, ale i prožívání. Učíme se, jak se otevřít lásce a vzájemné důvěře.
Protože to bývá někdy náročnější, může být prospěšné párkrát spolu zajít za párovým terapeutem. Abyste mohli více porozumět automatickým reakcím, které nám nabíhají. Je bezvadné, že na to váš manžel má náhled a je schopen se omluvit. To znamená, že vidí jistou destruktivnost svého chování a předpokládal bych tedy, že s ním bude možné mluvit. Včetně vašich obav o to, jak bude reagovat v náročnější situaci, co by potřeboval, aby mohl svou reakci lépe zvládnout, jaké jsou jeho spouštěče a na co prozměnu reagujete vy a jak…
Jeden z nejpodstatnějších kroků je hledání způsobů, jak přinést nové vzorce do probíhajících konfliktů. Tzn. pokud on odchází a už se tomu nadále nevěnujete, tak bych hledal způsoby, jak opět navázat komunikaci, aby se to nerozbředlo do několika dní. Je škoda mít tichou domácnost plnou napětí, když byste mohli vyčistit a ujasnit, o co jde, během hodin nebo i minut…
Ještě mě napadá, že zvládání emočních reakcí, porozumění sobě a druhému je jen jedna část. Někdy je opravdu prospěšné podívat se na historii vašeho vztahu, vzájemná očekávání, jak se proměnily, zda jsou naplněné potřeby obou a kde je nějaký limit…
Tak držím palce a věřím, že se vám to podaří dobře zvládnout, byť je to někdy práce :)
Michal Petr
Pomohl vám článek?
