Dobrý den,
jsme spolu s přítelem už sedmým rokem Zhruba první tři roky jsme byli ideální pár. Nevěděli jsme, co je to hádka, sex byl skvělý, vážili jsme si jeden druhého – prostě dokonalost sama. Pak přišla nevěra z jeho strany a problém byl na světě. Bylo to dost těžké, ale podařilo se nám to překonat a vše se zdálo v pohodě.
Myslím, že zvrat začal, když změnil zaměstnání. Vrátil se do práce, kde kdysi, dá se říci, jako kluk začínal, a něco se změnilo.
Sex máme minimálně, hádáme se kvůli hloupostem, je neustále podrážděný, ve stresu a vybíjí si to na mně. Poučuje mě jako malé děcko (jsem sice o pár let mladší, ale to přece neznamená, že má na to právo).
Jsem klidný člověk a hodně toho snesu. Snažím se o problémech mluvit, ale zřejmě se mi to moc nedaří. Ptám se, v čem je problém, ale odpověď většinou zní: „Já sám nevím, proč se tak chovám.“ Jednou prohlásil, že už se nebude chovat jako zamilovaný blb (to byla reakce na moje stěžování si, že nepomáhá s domácími pracemi tak, jako dřív, a vše nechává na mně).
Když jsem se snažila zjistit důvod, proč se mnou nespí, tak jen tak mimochodem prohodil, že jsem měla párkrát zvýšené výtoky, a že mu to přijde nechutné, a že to rozebíral s kolegy z práce. Mně to řekl zhruba po dvou letech.
Zkoušela jsem změnit svůj přístup a na jeho narážky (hraničící s urážkami) jsem začala odpovídat vtipem a humorem s nadějí, že mu dojde, že se nechci hádat a dávám mu tím možnost změnit téma nebo si uvědomit, že to přehání. Ale taky to nezabralo.
Už nevím co dělat.
Cukrblinka
Názor odborníka
Vážená slečno,
po těch letech společného soužití už asi víte, že svého partnera nezměníte. Je dobré vědět, co sami chceme a počítat s tím, že měnit někdy (s obtížemi) dokážeme jen sami sebe.
Něco jiného je ovšem tolerovat a přijímat takové partnerovo chování, které nám je nepříjemné, ubližuje nebo se pak s druhým necítíme dobře. Bývá užitečné si ujasnit hranici, kam až chceme/můžeme zajít. Pak to jasně partnerovi sdělovat takovým způsobem, kterému je schopen porozumět.
V sexu to je obdobné, možná těžší. Jde o naši přirozenou potřebu (tj. je těžké, delší dobu vůbec nemít sex), zároveň jde o niterný způsob sdílení blízkosti s milovaným člověkem, a k tomu právě onu intimní blízkost potřebujeme.
Užitečné bývá zkoušet a posilovat všechno, co umožňuje růst intimity (důvěrnosti) ve vztahu. Čím partnerovi můžete imponovat? Jak můžete zvýšit jeho zájem o vás a jeho naladění na důvěrnosti? Víte, po čem váš partner touží? Co má nejraději?
Čas od času má smysl probrat s partnerem velmi konkrétně představu o další podobě vašeho vztahu a soužití, včetně vašich přání a potřeb. Nečekejte od toho ale zázraky. Někdy může pomoci třeba konzultace s párovým poradcem.
A někdy nezbývá, než ze vztahu odejít, pokud jste oba společnou řeč úplně ztratili.
S úctou
váš Zbyšek Mohaupt
