Už několik let se potýkám s různými psychickými problémy – deprese, úzkosti, nedostatečné sebevědomí a sebeúcta atd. Výčet by byl dlouhý. Pracuji na svém rozvoji, abych lépe uměla porozumět sama sobě a konečně vystoupila z toho bludného kruhu.
Poslední dobou si více uvědomuji, že se jednou za čas spustí něco jako „sebedestruktivní autopilot“. Najednou se objeví pocit, že jsem nepřítelem sama sobě, že se musím zničit. Je to spojené se silnými myšlenkami na sebepoškozování, zesílí se myšlenky na sebevraždu, vznikne nutkání ke kouření, opíjení se atd. (i když normálně nekouřím ani nepiji). V tu chvíli jako by psychika řídila vše směrem k vlastní záhubě.
Když se nad tím zamýšlím, zjišťuji, že toto sebedestruktivní jednání už mám dlouho (cca od 13 let) a stále se jednou za čas ozve. Často se objeví v situaci, kdy si myslím, že už to všechno jde lepším směrem, že jsem něco dalšího zvládla. Ale tímto jako by mi něco chtělo ukázat, že jsem opět ve slepé uličce. Podráží mi to nohy a s každým dalším pádem je těžší se znovu zvednout a zkoušet to dál.
Pokaždé, když podlehnu, cítím o to silněji svou slabost a pocity, že všechna ta práce, kterou na sobě dělám, je zbytečná. Co myslíte, že by mohlo způsobovat spuštění této sebedestrukce? Co mám dělat a jak nepodlehnout tomu šílenému nutkání ublížit si? Jak se nenechat srazit na kolena?
Alex, 24 let
Názor odborníka
Milá Alex,
tedy, nekladete jednoduchou otázku! Na to, aby má odpověď měla alespoň jakous takous šanci, že zarezonuje, že se strefí do vašeho bludného kruhu a pomůže, musela bych znát když už ne vás osobně, tak alespoň něco víc o vás.
- Nesete si vzorec sebesabotáže a snižování vlastní hodnoty z rodiny, nebo naopak vznikl jako reakce na život, najednou mnohem těžší než bývala dětská idyla?
- Jsou kolem vás lidé, kteří váš nevalný obraz o sobě živí, nebo jste naopak obklopena lidmi milujícími a podporujícími?
- Máte všeho nad hlavu, nebo se naopak v životě nudíte v prázdnotě?
- Co bylo dřív? Sebezničující sklon a před ním možná obecnější pohotovost k „agresivitě“ (třeba jste byla dítě s vlastní hlavou a připravené bojovat za to, co chce), nebo byly dřív deprese a úzkost, tedy sklony z opačného konce spektra, a touha po zničení sebe sama je jejich bezmocným výsledkem?
A spoustu dalšího je třeba vědět a procítit k tomu, aby se ušil „recept na míru“. Ale třeba vás přesto něco z mé odpovědi osloví. Navíc nepochybuji, že se dočkáte spousty reakcí v diskusi pod svým dotazem a ty jistě spustí uvnitř vás samotné reakce, které něco promíchají a něco posunou. To už je dobrý základ pro změnu!
Ta hodná a ta zlobivá
Já si dovolím nemít ambici obsáhnout všechny možnosti a podat celé spektrum řešení, ale vyberu jedno zamyšlení:
Představila jsem si, že jste malá holčička. Plná energie, živá, schopná. A v případě, že věci nejsou takové, jaké je potřebuje mít, tak i takzvaně zlobivá. Umí vzdorovat a umí se i vztekat, dokonce třeba i rozbít mámě vázu nebo praštit na dětském hřišti sousedovic chlapečka.
Najdete takovou někde uvnitř sebe? Líbí se vám? Proč? Nebo nelíbí? Proč? Komu z lidí vám blízkých by se taková holčička nelíbila? Jak by se k ní chovali? A jak by se v tom holčička cítila?
Nechte na sebe obrazy, které se vynořují, chvíli působit, pokuste se nejen o nich přemýšlet, ale nechat zaznít a doznívat i emoce. Fajn. A teď se přeneseme o pár let směrem k přítomnosti. Holčička už je větší, třeba prvňačka. Už se docela naučila potlačovat své impulzy i potřeby, je mnohem víc „poslušná“, než bývala.
Zkuste v sobě najít takovouto holčičku. Hodnou a snažící se vyhovět a zapadnout. Je tam někde? Jak se má? Nezlobí se na někoho? Na koho? Co má chuť tomu člověku nebo těm lidem provést? Zlobí se na sebe? Za co vlastně? Měla by být za něco potrestaná?
Opět si dopřejte dost času a opět nechte kromě logického rozumu pracovat i intuici, pocity, aktuální a třeba i ty z dávno zasutých vzpomínek. Až pak, třeba i za několik hodin nebo dní, pokud budete chtít, přistupte k dalšímu bodu:
Obejměte v představách malou zlobivou holčičku i tu větší, poslušnou. Prociťte, jak jsou obdivuhodné, jedinečné, hodné lásky. I to, co okolí může vnímat jako špatnost, je krásná hodnota – něco, co ty holčičky přinášejí světu, aby byl úplný, aby mohl fungovat, aby přežily a mohly životem mnoho let procházet s jistotou, že jsou tady na světě správně a že je jim tady dobře.
Víc třeba jindy, v jiné poradně nebo v článku, který na toto téma napíši. Vlastně ne, přece jen ještě něco: Je samozřejmě dost možné, že jsem se nestrefila do vašeho očekávání, že potřebujete něco úplně jiného, než jsem tady z mozaiky možností nabídla. (Taky jsem smazala asi pět odpovědí, než jsem napsala tuto!) Zlobte se, prosím, na mě chvíli, ano? Alespoň takový přínos ať tyto mé řádky mají – na moment přesunete viníka mimo sebe.
