Téma k poslechu: Co se životem
Vyberte si své téma Předplatné

Sebevražda dědečka způsobila problémy: Změňte úhel pohledu.

18. 4. 2013

Dobrý den,

poslední týden prožívám zvláštní a smutné období. Dvacet let jsem nebyla v kontaktu s otcem. Za poslední půlrok jsme v kontaktu a oba se snažíme k sobě najít cestu.

Otec měl těžký život, hodně pil, byl i ve vězení a na ulici, a teď se léčí.

Já sama jsem měla v mládí podobné problémy, několik let jsem v pořádku, rovněž jsem si prošla léčbou a terapií. Historie se nějak zopakovala…

Ale nyní mě trápí fakt, že jsem se dověděla, že jeho tatínek, můj dědeček, spáchal sebevraždu, když byly otci asi 3 roky.

Neměla jsem o tom tušení. Podle toho, jak táta mluví, tak mu v životě neodpustil. O dědečkovi se mluví jako o alkoholikovi, který nezvládal svůj život. Nechal babičku se dvěmi malými dětmi.

I tátova sestra má velké problémy s alkoholem a životem celkově. Otec se k dědovi nijak nevztahuje, má na něj špatné vzpomínky. Mě to poslední dobou strašně trápí. Bolí mě z toho srdce tak, že mám pocit, že pukne.

Na dědečka jsem měla strašný vztek, byt´ jsem ho nepoznala. Na babičku taky, za to, jak se k dědovi postavila. On byl původcem všeho zla.

Otec říkal, že se o tom nikdy doma nemluvilo. Trápí mě, že mu táta nikdy neodpustil. Už si připadám jako blázen, protože je to tak, jako bych se s tím já vyrovnávala teď místo otce, i když se to stalo téměř před padesáti lety. Jako bych to za všechny prožívala. Pořád brečím a snažím se s tím vyrovnat.

Jsem blázen? Děkuji za odpověď…

Kateřina

Katerina

Názor odborníka


Dobrý den, Kateřino.

Hledáte původce, viníka všeho, co se ve vaší rodině přihodilo. Ale ten viník není v minulosti vaší rodiny, není to konkrétní osoba ani událost. Kdybychom to přijali, zcela bychom ignorovali lidskou svobodu a zodpovědnost. Nejsme jen automaty, které jednají, jak je někdo naprogramuje.

Jistě, k tomu, abychom měli snadný život, potřebujeme i trochu štěstí. A toho se vám ani otci nedostalo. S tím, abychom žili dobrý a naplněný život, už ale nemá štěstí co dělat. Spoustu okolností svého života nemůžeme ovlivnit. Neovlivníme, do jakých podmínek se narodíme, neovlivníme vnější okolnosti našeho života… Co ale máme zcela ve své moci, je náš postoj k životu.

Můžeme se bavit o rodinné tragédii, která ovlivnila život vašeho otce, a přes něj pak i vás. Ale skutečně to byla sebevražda dědečka, která stála za vznikem otcových problémů, přinutila jej sáhnout k alkoholu a dostala jej do vězení? Můžeme se bavit i o pravděpodobné genetické dispozici k alkoholismu ve vaší rodině, ale co všichni ti, kdo navzdory této dispozici žijí své životy, aniž by alkoholu propadli?

A když to otočíme, co otcova snaha se z tohoto způsobu života vymanit a přes všechnu nepřízeň osudu se s životem poprat, ta má kořeny kde, v něm samém? A jak je to s vámi, s vaší temnou stránkou a s vaším bojem o lepší život, je to hlavně vaše zásluha? Je lákavé vztáhnout zásluhy na sebe a zdroj potíží si promítnout vně, že? (V určité fázi to dokonce může být pro posílení důvěry ve zdravou část sebe sama nezbytné.) Dokud se ale, otec i vy, díváte na dědečka jako na viníka a zbavujete se tak (minimálně části) zodpovědnosti, ztrácíte jedinečnou příležitost pochopit a poznat sama sebe.

Svůj stín, alkoholika, který nezvládá svůj život, si v sobě nesete vy, otec a nesl si ho v sobě i dědeček. Všichni tři jste svým způsobem oběti a všichni tři jste svým způsobem zodpovědní za to, co se s vámi děje. Záleží na úhlu pohledu. Ve vašem vnímání ovšem došlo k určité polarizaci. Váš soucit patří otci (on je ta oběť) a vaše rozhořčení dědečkovi (původce všeho zla).

Možná to byl váš dědeček, kdo osudově ovlivnil otcův, tetin i váš život, ale není tím, kdo jej ovlivňuje teď. Táta na dědovi nenávidí to, čím se sám později stal. I vy vyčítáte dědovi podíl na otcově (a potažmo i svém) trápení. A to zkresluje váš pohled. To, jak si dědečkovu temnou stránku démonizujete, ukazuje, že stále nejste vyrovnaná s podobnou stránkou sebe sama. Ušla jste v tomto ohledu pořádný kus cesty, vybojovala nejedno vítězství, dáváte dohromady svůj život i své vztahy, a to je pozoruhodné a máte můj respekt. Ještě ale nejste na konci. Vaše touha po smíření s minulostí vás už ale navádí správným směrem.

Máte teď jedinečnou šanci dozvědět se něco víc o sobě tak, že se pokusíte pochopit, kdo skutečně byl váš dědeček. Zkuste se o něm dozvědět něco víc a udělat si o něm ucelenější obrázek. Snad jsou ještě na světě lidé, kteří ho znali, možná existují nějaké dokumenty, dopisy…

Čím víc informací mít budete, tím vyváženější obraz o dědečkovi získáte. A čím ucelenější jeho obraz bude, s jeho silnými i slabými stránkami, s jeho touhami i starostmi i s jeho chybami, tím lépe budete schopná porozumět, kolik z jeho příběhu se opakuje i ve vašem životě, a poučit se z toho. 

Ani on k pití patrně nepřišel jako slepý k houslím. I u něj se patrně potkaly nepříznivé životní okolnosti a osobní selhání. I on patrně, podobně jako vy, toužil po lepším životě. Je pravda, že zatímco vy bojujete, dědeček to nakonec neunesl a vzdal to, ale opravdu se až tolik lišíte?

Vy jste se rozhodla svůj život změnit. Své slabosti ale nestačí jen porazit a potlačit, je třeba jim porozumět. Čím lépe budete rozumět, i skrze otcův a dědův příběh, sama sobě, tím jistěji budete schopná zajistit, aby toto „dědictví“ dál neovládalo ani vás, ani vaše potomky. 

Michal Mynář

Diskuse 0

Nenašli jste odpověď na svůj problém?

Pokud máte roční nebo dvouleté předplatné, můžete nám poslat svůj dotaz.