Jsem podruhé vdaná a můj muž je pravým opakem toho prvního, jehož velké přednosti dokáži ocenit až teď, v manželství druhém.
První muž byl chodící reklamou na spolehlivost. Pokud řekl, že druhý den opraví lednici, mohla jsem se na to spolehnout, a navíc to pro mě bylo signálem ji včas vyklidit. Nestalo se, že by něco nesplnil, na něco zapomněl, byla jsem vedle něj v takovém zvláštním klidu. Druhý muž hází do placu neustále méně či více významné hlášky o svých budoucích skutcích, ale ten skutek? Utekl!
Celé dny poslouchám, jak zítra přestane kouřit, jak opraví větrák, záchod, jak si příští týden určitě dojde k lékaři, jak večer nakoupí, jak uklidí šuplíky, jak na dovolené nesáhne na comp a bude si jen užívat… Většina se sice nakonec opravdu stane. Ale ne zítra či za týden, jak říká, ale až když není zbytí, či za půl roku, rok, něco nikdy.
Nemůžu se spolehnout vůbec na nic a vše je navíc umocněné tím, že někdy vyslovené opravdu dodrží. Takže můj polo rezignovaný stav poslouchat ho jen na půl ucha je okořeněný neustálou bdělostí být připravena i na fakt, že se věci opravdu stanou tak, jak řekne. Vedle něj jsem neustále v napětí, v nejistotě.
V minulosti mi tímto i párkrát dost ublížil a já se v podobných situacích už dopředu třesu, že by se mohly opakovat. Naštvu se a jsem hádavá, i když k tomu není důvod, důvod je jen obava, že se zase stane něco, co mě raní či zpečetí jeho nespolehlivost. Manžel vůbec nechápe, co mi vadí a proč. Vidí jen následky. Mou „bezdůvodnou“ hádavost.
Co s tím?
Janča
Názor odborníka
Dobrý den Jano,
první, co mě při přečtení vašeho dotazu zaujalo, byla oblast srovnávání partnerů. Určitě to děláme skoro všichni, mě nevyjímaje. Pro někoho je oblast srovnávání velké téma, pro druhého je to nepodstatná věc. Z vašeho dotazu cítím, že se srovnáváním ve svých myšlenkách zabýváte, proto vám k tomu zkusím nabídnout několik svých myšlenek. Je pak na vás, zda vás některá z nich oslovi.
Ve chvíli, kdy začneme naše partnery ve velkém srovnávat, začínáme mít menší kapacitu pro konkrétního člověka. Ztrácíme prostor, zužujeme svůj pohled, zapomínáme na jedinečnost. Tím mám na mysli především to, že současného partnera můžeme začít tlačit do dosti nevýhodné pozice, protože ten minulý uměl něco lépe, rychleji, kvalitněji apod.
Tento způsob uvažování se pak může objevovat i v jiných oblastech, než jsou jen partnerské vztahy (např. bydlení, volný čas, nakupování, další vztahy…) a způsobovat nepříjemné pocity spojené s velkou nejistotou ohledně svého chování a jednání.
Je pochopitelné, že každý člověk je jiný, má své kvality i své rezervy. Je proto důležité si hlídat to, aby se náš pohled nezúžil pouze na slabé stránky.
Přemýšlím také nad tím, jak to vy sama máte se zodpovědností, nároky a plněním zadaných úkolů. Je možné, že pokud je tato oblast pro vás v partnerství klíčová a váš současný partner jí nemá v takové míře, jak byste si přála, mohou se objevit třecí plochy (vaše nenaplněná očekávání, předjímání toho, jak situace dopadne, bezdůvodná hádavost apod.), které umocňuje váš pocit napětí a nejistoty. Bludný kruh.
Píšete, že manžel ve většině případu neví, co stojí za tím, že jste podrážděná a hádavá. Co by se stalo, kdybyste mu jednoduše, klidně a konkrétně sdělila, co vás opravdu štve?
Váš manžel (stejně jako kdokoli jiný) nedokáže přesně odhadnout, co se s vámi děje, co vám běží hlavou, dokud mu to nesdělíte. To je dle mého jediný zaručený způsob, jak si zajistit to, že se to může dozvědět, přesně jak vy potřebujete. Je možné, že manžel o vaší averzi vůči jeho polospolehlivosti vůbec netuší. Pokud se o tom společně dokáže pobavit, je pak možné začít hledat způsoby, které vám oběma pomohu být ve větší pohodě, klidu a porozumění.
Osobně mě napadá například zkusit se domluvit se na určitých „pravidlech“ (např. na tom, že by vám manžel nesliboval nic, co nedokáže na sto procent splnit, opravdu splnil, co slíbil, případně že by mohl slíbit méně a potom vás třeba i příjemně překvapil tím, že udělal i něco navíc). Když se to pak manželovi opravdu podaří, určitě není od věci nějaké to ocenění. Musí být však upřímné a uvěřitelné.
Když se nad tím, Jano, zamyslíte, co byste si přála vy, aby dělal manžel jinak? Co by pro vás bylo důkazem spolehlivosti? Klidně začněte od maličkostí a pokračuje k větším věcem. Pokud sama dokážete zformulovat své potřeby a přání, bude pro vás jednodušší je pak sdělit i vašemu muži a pro něj zas jednodušší je pomalu začít naplňovat nebo se k nim alespoň začít přibližovat.
Využívejte celý web.
Předplatné
Na konci dotazu zmiňujete to, že vám manžel už několikrát tímto způsobem svého chování „dost ublížil“ a vy máte obavu, že by se to mohlo opakovat. Bohužel nedokáži odhadnout, co si pod touto informací mám představit. Pokud by pro vás byla tato zkušenost natolik náročná, že by vám bránila celou situaci s manželem probrat, nebojte se ideálně společně (nebo i klidně sama) vyhledat pomoc odborníka. Jeho odbornost většinou spočívá právě v tom, že vás dokáže provést i velmi náročnými situacemi bezpečně, bez dalšího zranění. Kromě toho vám může být dobrým pomocníkem při hledání „dostatečně dobrého“ řešení vaší situace.
Budu vám držet palce.
Pomohl vám článek?
