Dobrý den.
Předpokládám, že můj problém je mnohem složitější než konzumace sladkostí. Proto zde také nehledám jeho vyřešení. Jen mě zajímá, jak by se dal komplexně pojmenovat, označit či shrnout.
„Nikdy“ jsem nebyla šťastné dítě, puberťák či dospělák. Vždy jsem měla pocit, že trpím depresemi, nešťastným osudem, špatnou výchovou, nedostatkem sebevědomí či slabou vůlí. Od většiny těchto názorů jsem upustila. Posledním postojem (o slabé vůli) ospravedlňuji veškeré chyby, které ve svém životě dělám.
Tento dotaz směřuji ke dvěma z nich, které mě sice netrápí nejvíce, ale mohou podle mě být zástupným symbolem všech ostatních. Neodolám, a to výrazně, žádným sladkostem, ačkoli z toho mám zdravotní potíže, finanční problémy i hádky v domácnosti. Jsem ochotná obětovat poslední peníze a domácí pohodu za tabulku čokolády, i když jsem si vědoma všech negativních následků. Výjimečně jsou světlé chvilky, kdy se snažím ovládat, netrvají však nikdy déle než den.
Druhým, řekla bych velmi podobným příkladem, je stejná neschopnost odolat možnosti připravit své blízké (nikdy ne cizí) nepozorovaně o malé částky, samozřejmě ve svůj prospěch. Mám za to, že ostatní mají financí dost a ta částka, o kterou je připravím, je nijak neohrozí.
V těchto chvílích jednám sobecky, vypočítavě, víceméně trestně a hanebně. Později někdy mívám výčitky, ale nikdy ne takové, aby mě donutily se přiznat, či to nějak napravit.
Oba problémy trvají, tipuji, přibližně od mých 11 let. Předem děkuji za odpověď.
Monika
Názor odborníka
Dobrý den Moniko,
díky za zajímavý dotaz. Nevím, jestli jsem schopný vám nabídnout nějaké souhrnné označení a jednotný výklad, spíš to berte jako pokus o vysvětlení. Jde mi více o pochopení celkové situace než o jednoduchou nálepku.
Oboje chování, které popisujete, má společný rys – nějakou touhu, která se sama připomíná, nejde ji zřejmě moc regulovat rozumem, je silnější a do určité míry možná samostatná. Touha ukazuje (mimo jiné) na nenaplněnost nějakých potřeb – pak vede např. k závislostem, nabývá nutkavých projevů, ovládá člověka.
Touha po sladkostech se často interpretuje jako kompenzace nedostatku lásky. Takové interpretace potvrdily i výzkumy, které ukázaly, že tělo reaguje po konzumaci sladkostí podobně jako při přijímání příjemných citových podnětů, při projevování lásky. Potřeba sladkostí by mohla být vstupními dveřmi k tématům lásky, citového naplnění a naopak prázdnoty a frustrace.
Okrádání druhých může mít více zdrojů, zde by možná šlo dát snáze nálepku kleptomanie, ale v souvislosti s dalšími projevy chování mi přijde užitečnější hledat i zde, co by okrádání a peníze mohly představovat. Líbí se mi, jak uvažujete – že sladkosti a peníze jsou zástupným problémem, resp. mají opravdu velkou symbolickou hodnotu a vážou na sebe symbolické významy.
Peníze obecně jsou měřítkem hodnoty věcí, někdy bohužel i lidí. Vzít někomu něco může být o tom, že si opatřujete něco, co nemáte a druzí mají (peníze to pak jen symbolizují), resp. jim berete něco, co byste sama chtěla mít. Možná je v tom nějaké naštvání vůči někomu, pocity závisti, vlastní nedokonalosti, také třeba projev porušování pravidel – pokud byla pravidla hlídána moc přísně, přísnost potlačovala osobnost a nebylo možno dát najevo zlost a jiné pocity přímo.
Celkově mě váš popis vede k obrazu jedenáctileté dívky, která prožívá nespokojenost, něco jí chybí, přijde jí, že někdo jiný to má, těžko dává najevo, co se s ní děje a především má velkou touhu. Dotknout se těchto věcí hlouběji by bylo na delší terapeutickou práci, ale myslím, že při vaší vnímavosti byste z toho mohla hodně získat.
Přeji vám, abyste zažívala naplnění a hodně spokojenosti. A. Borecký
