Soužití s agresivní tchyní: Stanovte jasné hranice.

6. 10. 2014

Dobrý den,

můj manžel utekl, a to doslova, od rodiny k milence. Bohužel bydlíme společně s jeho rodiči v domě, který je jejich. Po jeho odchodu jsem tam zůstala se synem (13 let). Splácím půjčky, které jsou na mé jméno, protože manžel se zadlužil a já mu chtěla pomoci. O tom, že to bylo naprosto špatné řešení, vím, ale jediné, co mi momentálně zbývá, je splatit dluhy i bez manžela, který se k nim staví velmi vlažně. Bohužel už mi nezbývají finance na pronájem bydlení jinde.

Problémem je moje agresivní tchyně, která vinu za vše klade výhradně mně. Často na mne útočí slovně a snaží se mi diktovat, jak mám žít, a vlastně mi neustále dává najevo, že jsme se synem nežádoucí. Bez dovolení vstupuje do bytu, kde bydlím (zamknout jej nesmím), různě se mi přehrabuje ve věcech, přemisťuje je a neustále na mne řve, že mám doma „bordel“.

Snažím se po odchodu manžela s tím vším vyrovnat a hledám cestu, jak si znovu uspořádat život, splatit dluhy a postarat se o syna. Bohužel tchyně atakuje i mého syna – sprostě mu nadává, když neudělá, co ona chce, ale vzápětí mu přinese sladkosti nebo nakupuje věci.

Několikrát jsem se po dobrém snažila s ní mluvit, ale ona mne odmítla a začala mi vyčítat věci staré deset let. Se synem si hrajeme na partizány, abychom ji nemuseli potkat. Ani mí přátelé k nám už nechtějí chodit na návštěvu, aby ji nepotkali. Nevím jak dál a jak dlouho to vydržím. Nikdo z jeho rodiny se mnou nekomunikuje a moje rodina žije daleko. Jak přežít v těchto podmínkách?

Andy

Názor odborníka


Milá Andy,

děkuji za váš příběh. Píšete o odchodu manžela, dluzích, které vám zůstaly, problematickém vztahu s tchyní. Dokážu si představit, že je to pro vás velká zátěž. Vy sama jako největší problém uvádíte agresivní chování tchyně. Ptáte se: „jak přežít v těchto podmínkách?“ Souhlasím s tím, že v takových podmínkách je možné pouze přežívat, ale napadá mě otázka, zda byste nechtěla svůj život spíše prožít?

Píšete, že manžel z této situace doslova utekl, vy se synem se schováváte před tchyní, a tak přemýšlím, co vám brání postavit se tomu čelem. Dovolujete někomu narušovat hranice vašeho soukromí, snášíte urážky a manipulaci, vzala jste si na sebe zodpovědnost za splácení dluhů manžela. Mám takovou fantazii, jako byste se po kouskách vzdávala sama sebe v domněnce, že jinak to nejde. Co by se stalo, kdybyste změnila svůj postoj? Kdybyste si jasně stanovila hranice a trvala na nich?

Možna by to v praxi znamenalo ohrožení dosavadních jistot, konfrontace s tchyní, s rizikem, že přijdete o možnost u ní bydlet, ale zároveň věřím, že pokud objevíte v sobě sílu, která vám umožní takový krok udělat, budete schopná najít i dobré řešení praktické stránky života. Nespokojenost, kterou prožíváte, vám může sloužit jako průvodce. Využijte její sílu ke změně. 

Na závěr bych vás chtěla povzbudit v hledaní takového řešení, které možná nebude nejjednodušší, ale pro vás a pro syna nejlepší. Nemusíte být na to sama, myslím, že by pro vás mohla být oporou a inspirací psychoterapie. 

Držím vám palce.

Agata Čadková 

0 Otevřít diskuzi

Nenašli jste odpověď na svůj problém?

Pokud máte aktivní předplatné, můžete našim odborníkům poslat svůj dotaz.