Dobrý deň,
mám problém sama so sebou. Moje nálady sa neustále menia, ale stále sú delené do nejakých období. Desím sa toho, pretože to nevidím u ostatných ľudí. Delí sa mi to na depresívne a relatívne šťastné obdobia. Raz mám nejaké dva, tri týždne úplné depresie, že nedokážem ísť ani medzi ľudí aj keď musím.
Kedže chodím do školy, chuť do jedla mám veľmi nepravidelnú – raz nemám vôbec chuť, inokedy by som jedla stále. Mávam samovražedné myšlienky, dokonca som už bola odhodlaná to spraviť, ale spomenula som si, akoby sa trápili rodičia. Mávam nočné mory, v noci sa stále budím a ráno bývam veľmi unavená. Prežívam deň za dňom, bez žiadnej nádeje, zmyslu a na ľudí reagujem podráždene.
Na druhej strane mávam potom obdobie, kedy si robím plány do života, učím sa, o všetko možné sa zaujímam. Predstavujem si, ako to všetko dosiahnem, všetko beriem s ľahkosťou, nič mi nevadí, na každého sa šťastne usmievam. Ja neviem, čo si mám o tom myslieť.
Teraz mám práve depresívne obdobie a ja už nevládzem. Dokonca mám aj „ľúbostný“ problém, ktorý asi nikdy nevyriešim. Trvá už rok a pár mesiacov. Pretože ten chlapec o tom nevie a vlastne ani mu to nemôžem povedať, kedže viem, že by sa mi už potom v živote ani nepozdravil. Nemám na to ani dostatok odvahy, ani sebavedomia. Nikdy som ho nemala. Viem, že by ma čakalo odmietnutie.
Píšem sem, pretože to nemôžem nikomu povedať, ale nejak to už nezvládam. Nechcem s tým rodičov zaťažovať ani nikoho iného, kedže nechcem aby sa kvôli mne trápili.
Miriam
Názor odborníka
Zdravím vás.
Předně bych vás rád podpořil, že v podobných stavech nejste sama. Znám mnoho lidí, jejichž životy se na emoční rovině proměňují velmi rychle a často zdánlivě bez příčin. Nahoru a dolů. Období radosti, plno energie, otevřených možností, sebedůvěry. A poté klidně během minuty propad dolů, do beznaděje, ztráty důvěry v sebe a v život, v sebedestruktivní nálady a tendence, ztráty směru a radosti. Lidé se samozřejmě liší intenzitou těchto stavů – někdo je má a přesto je schopen fungovat ve světě. Pro někoho je to už příliš. Také tyto stavy nahoře a dole trvají různě dlouho.
V určitém období vývoje (adolescence) je navíc intenzivní emoční prožívání vcelku běžné. Pokud toto období nejistoty a hledání sebe sama „nasedne“ na typ osobnosti, který má tendenci sám sebe podceňovat, který lítá nahoru a dolů, který hluboce touží po spojení s druhým člověkem, kterého se často nedostává, tak to může být o to těžší.
Pojďte to nebrat tak vážně. Milostné problémy lidé zažívají celý život, období klidu a naplnění se střídají s časy nedostatku. Je důležité učit se dát hodnotu sama sobě nezávisle na tom, co si myslí nebo dělají druzí lidé. Hledat vyrovnanost, rovnováhu. Zaměřit se spíše na to, co máte k dispozici, co je vám přístupné. Než na to, co nemáte a chybí vám. Každý den zaměřte svoji pozornost na to, co je vám dostupné, co vám dělá radost. I když to nepůjde snadno. Nevzdávejte to. I kdyby to měla být maličkost jako radost z doteku větru ve vlasech nebo z dobré hudby či knihy.
Také se učte vnímat, že vaše emoce jsou pouze emoce, že to není celá realita. Emoce jsou svou povahou proměnlivé. Zaměřte se spíše na to, co je stálé a trvalé, to vám může pomoci projít obdobími, kdy vás emoce zcela pohlcují.
Samozřejmě může být také důležité navštívit odborníka, který vám může pomoci tímto obdobím dobře projít, v krajním případě i nasadit antidepresiva. Z mého pohledu je však často lepší prvně hledat cestu přes doprovázení a terapii.
Tak držím palce na daší cestě.
Michal Petr
