Videosemináře: Učebna
Vyberte si své téma Předplatné

Svou nepohodu rozsévám kolem: Jsou vaše požadavky a cíle splnitelné?

20. 12. 2012

Dobrý den.

Miluji hudbu. Vystudovala jsem konzervatoř a během prvního ročníku studia na výšce jsem poznala svého přítele. Z výšky mě ale na konci prváku vyhodili. Pokaždé, když se setkám s někým úspěšným v hudbě, hryže ve mně dodnes hnusná závist a smutek z mého neúspěchu a pak jsem zlá a žárlivě se vylévám na svých blízkých.

Našla jsem si brigádu a alespoň trochu přispívala do domácího rozpočtu. Po dvou týdnech poměrně těžké práce jsem onemocněla – bolesti břicha. Doktorka mi řekla, že to můžou být nervy anebo začátek zánětu slepého střeva. Když brigáda skončila, občas se naskytla příležitost si vydělat hraním, občas jsem uklízela a často jsem brečela a hádala se s přítelem, který chtěl, abych začala pracovat raději mimo svůj obor než vůbec.

Letos v září jsem začala znovu studovat, jen proto, abych něco dělala, úplně jiný obor, než je mi vlastní, a také jsem si našla dvě zaměstnání – učení na malý úvazek (celkem 4 dny v týdnu). Co jsem začala studovat a učit, jsem často na své blízké zlá. Mladší sestra mezitím měla obrovské problémy. Ukázalo se, že ji užívání drog přivedlo ke schizofrenii.

Je toho najednou moc. Začala jsem mít velké nároky na svého přítele, vyčítat mu téměř všechno a když teď nesdílel (resp. je to pro něho technicky nemožné) mou touhu po společném bydlení, rozešla jsem se s ním, protože studovat bude ještě dva roky a já cítím, jak mi nevyhovuje takhle „zamrzlý“ vztah i přesto, že se máme stále moc rádi.

Nic se mi nedaří a bojím se, že zbytečně ubližuji.

Děkuji

Viola

Názor odborníka


Dobrý den, Violo,

děkuji za váš dotaz a otevřenost, se kterou přistupujete k tomu, co vás trápí. Věřím, že to může být v mnohém inspirace i pro ostatní. Pokusím se vám nyní nabídnout své myšlenky a postřehy, které mě při čtení vašeho dopisu napadaly.

Ve vašem dopisu se často objevují slova jako zlost, žárlivost, smutek. Ačkoli jde o různé emoční stavy, mohou spolu mít více společného, než by se na první pohled mohlo zdát. Napadá mě, že společným jmenovatelem těchto emocí by mohla být frustrace, jinými slovy určité zklamání z toho, že se vám dlouhodobě nedaří plnit si svá přání či cíle.

Důvody, proč se to nedaří, mohou být jak vnitřní (tedy více naše osobní), tak vnější (nad kterými nemusíme mít tolik kontroly). Pokud byste tuto myšlenku přijala, co by podle vás byly důvody, které mohou za to, že se vám nedaří, jak byste si přála? Šlo by více o ty vnitřní, nebo vnější?

Osobně se domnívám, že pokud jde u člověka více o vnitřní frustraci, jde vlastně o to zjistit, co se v člověku děje (co mu vadí, co mu chybí, co si přeje, jak mu je apod.). Otázku vnější frustrace bych více zasadila do sociálního kontextu, tedy toho, co se děje kolem. Do této oblasti bych zahrnula oblast práce, financí, bydlení, vztahů, seberealizace apod.

Kromě toho, kde může být kořen frustrace zasazen, je také zajímavé uvažovat nad tím, jak si člověk stanovuje cíle a přání, kterých chce dosáhnout. Je velký rozdíl mezi tím, pokud je cíl, kterého chce člověk dosáhnout, reálný a dosažitelný, a mezi tím, když je nastaven tak, že ho lze dosahuje jen velmi těžce nebo vůbec.

Pokud jde něco jen velmi těžce, je s tím mnohem častěji spojen pocit nesmyslnosti, nemožnosti či pasivity. V případě, že tento stav trvá delší dobu, může se odrážet nejen na psychice člověka (jeho chování, myšlení, vnímání sebe a ostatních), ale také na jeho somatickém fungování.

Z vašeho dopisu vnímám, že jste se musela vzdát školy, která vás bavila a naplňovala, a nyní vlastně děláte něco, co vám není tolik vlastní (jiný studijní obor) a ještě to musí být velmi náročné (dvě zaměstnání). Z toho všeho je pro mě celkem logické, že se necítíte dobře a může se to odrážet i v tom, že se vaše zloba obrací i k vašemu okolí.

Popisujete také, že máte velké nároky na svého přítele, které se mu nedaří plnit, a to vedlo k tomu, že jste se rozešli. Uvažuji nad tím, že požadavky, které často můžeme mít na jiné lidi nebo věci, mohou často zrcadlit i to, jak nároční jsme sami na sebe. Pocit velké přísnosti na svou osobu jsem měla po celou dobu čtení vašeho dopisu, nejvíce však na  jeho konci (nic se mi nedaři), ačkoli je patrné, že řadu věcí zvládáte a uvědomujete si je. Co si o tom myslíte vy, Violo?

Ve vašem dotazu je řada věcí, které by si zasloužili více prostoru (důvody k ukončení školy, váš vztah s blízkými, situace kolem vaší sestry, vztah s přítelem), nemám k nim však dostatek informací a nechci se pouštět na pole spekulací a domýšlení.

Otázka, kterou bych vám však ráda položila, je: Co byste pro sebe, Violo, potřebovala, abyste se cítila dobře? Odpověď, kterou si dáte, by vám pak mohla ukázat cestu vedoucí k větší osobní spokojenosti a vnímání toho, co cítíte a děláte.

Tuto cestu určitě nemusíte hledat sama. Je možné využít jak podpory ze strany odborníků (psychologa, psychoterapeuta), ale také dobrého přítel či kamarádky, kteří vám dokážou být oporou.

Marie Kovářová

Diskuse 0

Marie Kovářová

Sociální pracovnice, psychoterapeut ve výcviku

Nenašli jste odpověď na svůj problém?

Pokud máte roční nebo dvouleté předplatné, můžete nám poslat svůj dotaz.