Dobrý den,
snažím se akceptovat sebe i partnera takové, jací jsme. Jsem extrovert a mám hodně přátel a známých, můj partner je opak. Je velmi citlivý a má vysokou sociální inteligenci, ale když jdeme do společnosti, cítím se vedle něj strašně nervózní. Často totiž mlčí, není k mým kamarádům vřelý a neopětuje jejich vřelost. Například na větu „ráda tě vidím“ neodpoví „já tebe také“, ale mlčí.
Projevuje emoce jinak, OK. Ale já jsem strašně společenská a je pro mě důležité chodit mezi lidi. Je pro mě také důležité, aby mí přátelé měli rádi mého partnera. Nemůžu nikoho k ničemu nutit, proto radši chodím ven bez něj. Pak je mi to ale líto, i můj předchozí vztah skončil tím, že jsem po letech chodila všude sama.
Jaký postoj mám zaujmout? S partnerem jsem o tom mluvila,ale když mu vysvětluji, jak je to pro mě důležité, logicky se ve společnosti nedokáže uvolnit. Když mu řeknu, že je super, že se mnou někam šel, je to fajn, ale příště se chová zase podobně.
Nemá moc blízkých přátel, někdy se divím proč. Je empatický, ohleduplný, citlivý. Ke mně je vřelý, naučila jsem ho to a mam pocit, že se vedle mě a vůči mně otevřel, ale není takový k ostatním. Původ je samozřejmě v rodině i v jeho osobnostním nastavení. Ale jsem toho názoru, že každý člověk chce lásku, přijetí a tedy i přátelství atd.
Jak s tím žít, abychom oba byli spokojení, ačkoliv máme odlišné nastavení? Chci ještě podotknout, že když jsme spolu sami, jsem s ním hrozně spokojená. Jde opravdu jen o můj pocit,že musím mít super chlapa?
Zora
Názor odborníka
Dobrý den,
děkuji za dotaz. Výběr partnera na základě hesla „protiklady se přitahují“ se doporučuje v případě, že se jedná o doplňkové záležitosti. Pokud jste vy dva protikladní ve věci, která je pro vás ve vztahu zásadní, může to být zbytečně zatěžující. Jak sama píšete, již jeden vztah vám na tom ztroskotal. Potom je otázka, proč si vybíráte tento typ partnerů a co vám to ve vztahu přináší (např. vedoucí pozici, klid a jistotu někoho stálého, větší citlivost v intimní oblasti apod.). Možná pak budete jeho osobnost více tolerovat a budete si jistější, že vám to za to stojí.
Můžete s ním více probrat, proč i přes vysokou sociální inteligenci, o které píšete, reaguje tímto způsobem. Není v tom jeho nejistota, žárlivost či jiná hodnotová nebo zájmová orientace, než mají vaši přátelé? Může to být i něco jiného, každopádně podle odpovědi bude jasné, jak situaci vylepšit.
Vaše řešení, že budete některé aktivity realizovat odděleně, je někdy vhodné, možné a funkční, pokud s tím oba niterně souhlasí a mají zároveň dostatek společných aktivit. Soudě podle některých výroků se vám i přes velkou snahu nedaří ani přijmout partnera takového, jaký je, ani být spokojená s řešením, že se budete chodit do společnosti bavit sama.
Ohledně partnerových přátel – jsou lidé, kteří mají jen své partnery a později rodinu a vůbec nemají potřebu se obklopovat dalšími lidmi. To bych nechal na něm, jestli mu to vyhovuje, nebo ne. Pokud máte podezření, že je za tím nějaká zátěž z minulosti, můžete si s ním o tom povídat, případně mu doporučit systematickou práci na dané oblasti.
Prozkoumejte, jak moc a z jakého důvodu je pro vás v tuto chvíli zásadní společenský život váš, partnera i společný a jak to chcete do budoucna. Z jakého důvodu očekáváte a potřebujete od partnera velkou společenskost, proč řešíte, jak on působí na druhé?
Odpovědi na výše uvedené otázky si dejte do souvislosti s očekáváními od dlouhodobého vztahu. Tak se ukáže, zda by bylo vhodnější pracovat na sobě a přijetí partnera takového, jaký je, nebo zda se pokusit ho změnit či si najít někoho, možná nejen v této oblasti podobnějšího.
Mnoho štěstí při vyjasňování a rozhodnutí.
Lukáš Dastlík
