Nový audiobook: Milování
Vyberte si své téma Využívejte celý web: Předplatné
Poradna

Umění kompromisu

Přestěhovala jsem se k partnerovi. Tvrdil, že uvítá změny, teď se jim ale brání. Necítím se tu doma.

Stanislava Ševčíková 10. 9. 2020

Poradnu zveřejňujeme bez audio verze.

Je mi 50 let, příteli 63 let. Oba jsme dosáhli nejvyššího akademického titulu a každý máme jedno manželství za sebou. Po roční známosti jsem se přestěhovala do bytu přítele, jenž je plně zabydlený a zařízený dle jeho představ. Na placení nájmu se podílíme rovným dílem.

Co mne trápí, jsou rozdílné názory na podobu interiéru. Dávám čas společnému sžití, nicméně vím, že v  jeho takto zařízeném bytě se necítím komfortně. Když jsme hovořili o společném soužití a sestěhování, přítel mi tvrdil, že bude rád, pokud jeho interiér změním a „vdechnu“ mu trochu vzdušnosti a proudící energie. Nyní, po sestěhování, jeho ochota podstatněji změnit některé zařízení bytu zmizela.

Můžete mi prosím poradit, jak v této situaci postupovat? Domluvit se, že každý zařídí jeden pokoj dle své představy – například on ložnici, já obývací pokoj? Nebo se domluvit tak, že tyto věci chci zachovat v obývacím pokoji já, tyto věci můj partner, a vytvořit jakýsi kompromis? Předem děkuji za konkrétní radu, jak se domluvit na interiéru tak, aby se tam oba cítili komfortně a „doma“. Bydlení je pro mne opravdu klíčová záležitost.

Ilona, 50 let

Názor odborníka

Dobrý den,

děkuji za dotaz a za důvěru. Nejprve bych se ráda vyjádřila k vaší prosbě o konkrétní radu, kterou vám však nemohu dát, a hned rozvedu více proč. Jsem si jistá, že vy sama máte v tomto ohledu jasno o tom, jak byste to chtěla vy, i o možnostech kompromisu, který jste ochotna učinit. A možná máte i představu, jaké mantinely kompromisu má váš partner, jak píšete, muž s nejvyšším akademickým vzděláním.

Moje otázka zní – jak on se postaví k radě psychoterapeutky, která ho nezná ani nebyla u vás doma? Svůj byt zařizoval možná instrumentálně, ale možná s velkou láskou a důkladností, každá věc v bytě pro něj může být spojena s určitou vzpomínkou či událostí… proč by měl spíše dát na radu někoho cizího, když je pro něj tak obtížné vyhovět vám, své životní partnerce, která s ním žije v jedné domácnosti?

Vycházím tedy z přesvědčení, že konkrétní rada někoho z internetu (ani rada psychoterapeutky v poradně tváří v tvář) nebude pro vašeho partnera nijak zavazující. Také proto, že vás oba neznám, pouze malou část z celého života plného rozmanitých zážitků, prožitků a zkušeností. Navíc by váš partner mohl mít dojem, že jsme společně proti němu vytvořily jakousi „koalici“, a že on je tedy v menšině.

Bohužel nemám k dispozici ani osvědčený trik, který by na partnera mohl zapůsobit, snad jen mám otázku na to, jaké zkušenosti s ním máte vy, kdy a v jakých situacích je ochotný třeba více naslouchat a vyjít vstříc druhému člověku, v tomto případě konkrétně vám.

Jak se dělá dohoda

Pokusím se tedy v odpovědi na váš dotaz věnovat jiné cestě a budu se zajímat o vaše možnosti dohodnout se, o umění kompromisu u vás obou. Kdy jste se naposledy na něčem dohodli? Jaké podmínky tomu předcházely a jak se vám to povedlo? Kdo byl iniciátorem dohody a kdo klíčovým způsobem dohodě napomohl? Jednalo se o tu stejnou osobu, nebo jste v obou rolích byli oba?

Již jsem zmínila, že zařizování bytu je pro nás spojeno s mnohými vzpomínkami, příjemnými i těmi, na něž bychom rádi zapomněli. Tak je to i ve vašem společném domově. Jak to máte vy v prostoru, který jste neměla možnost zařizovat, a jak to má váš partner? Je možné s ním na toto téma otevřeně hovořit? Nebo vnímá zařízení bytu jako technickou, popřípadě estetickou záležitost, kterou si s emocemi, s pocitem cítit se příjemně doma, ve svém domově, hnízdě, hradu –  nijak nespojuje?

V otázce o přemýšlení nad dohodou o zařízení vašeho společného bytu nabízím otázky:

  • Je váš partner v některých jiných oblastech otevřenější změně? Co je to za situace?
  • Co je pro vašeho partnera ohledně zařízení bytu nejdůležitější?
  • Jaká je jeho motivace k tomu, že nyní nechce nic měnit?
  • Je to zachování stávajících věcí, které mohou být stále krásné a užitné – třeba i v jiném prostoru?
  • Může to být obava před tím, jak náročná to bude rekonstrukce, popřípadě co všechno on bude muset pro dokončení rekonstrukce vykonat a zvládnout (včetně financí a náročné komunikace s pracovníky zajišťujícími rekonstrukci ve vašem bytě)?
  • Je možné jeho případné obavy rozptýlit předem v nějakém rozhovoru?
  • Máte nějakého blízkého člověka, který by vám mohl pomoci ve společném povídání a hledání nejvhodnější cesty vašeho společného soužití?

Pokud se vám nebude dařit se dohodnout společně, vždy existují terapeuti, mediátoři či jiné pomáhající profese, kteří rádi napomohou tomu, abyste se s partnerem shodli.

Přeji mnoho spokojených dní plných harmonie a nalezení shody v bydlení s vaším partnerem.

Stanislava Ševčíková

Psychologie.cz je společným dílem...

...psychologů a psychoterapeutů a vás, čtenářů. My píšeme, natáčíme, radíme, upřímně sdílíme naše profesní i osobní zkušenosti. Vy nám posíláte náměty a skládáte se na honoráře autorů a provoz webu. Díky tomu můžeme psát a mluvit jen o věcech, které dávají smysl. Nemusíme brát ohled na vkus masového publika ani na zájmy inzerentů – na našem webu nenajdete jejich reklamy ani PR články.

Jako předplatitelé získáte neomezený přístup k hlavnímu obsahu, budete moci kdykoli sledovat naše online kurzy a přednášky, otevře se vám možnost využívat naši poradnu a také ulevíte očím, protože články budete moci nejen číst, ale i poslouchat. Platba je jednoduchá a bezpečná. Pro představu: roční předplatné vás vyjde na 31 korun týdně, to je jako deci vína nebo jedno malé pivo. Připojte se k nám a podpořte nás. Děkujeme.

Varianty předplatného

Nenašli jste odpověď na svůj problém?

Pokud máte roční nebo dvouleté předplatné, můžete nám poslat svůj dotaz.