Je mi 50 let, příteli 63 let. Oba jsme dosáhli nejvyššího akademického titulu a každý máme jedno manželství za sebou. Po roční známosti jsem se přestěhovala do bytu přítele, jenž je plně zabydlený a zařízený dle jeho představ. Na placení nájmu se podílíme rovným dílem.
Co mne trápí, jsou rozdílné názory na podobu interiéru. Dávám čas společnému sžití, nicméně vím, že v jeho takto zařízeném bytě se necítím komfortně. Když jsme hovořili o společném soužití a sestěhování, přítel mi tvrdil, že bude rád, pokud jeho interiér změním a „vdechnu“ mu trochu vzdušnosti a proudící energie. Nyní, po sestěhování, jeho ochota podstatněji změnit některé zařízení bytu zmizela.
Můžete mi prosím poradit, jak v této situaci postupovat? Domluvit se, že každý zařídí jeden pokoj dle své představy – například on ložnici, já obývací pokoj? Nebo se domluvit tak, že tyto věci chci zachovat v obývacím pokoji já, tyto věci můj partner, a vytvořit jakýsi kompromis? Předem děkuji za konkrétní radu, jak se domluvit na interiéru tak, aby se tam oba cítili komfortně a „doma“. Bydlení je pro mne opravdu klíčová záležitost.
Ilona, 50 let
Názor odborníka
Dobrý den,
děkuji za dotaz a za důvěru. Nejprve bych se ráda vyjádřila k vaší prosbě o konkrétní radu, kterou vám však nemohu dát, a hned rozvedu více proč. Jsem si jistá, že vy sama máte v tomto ohledu jasno o tom, jak byste to chtěla vy, i o možnostech kompromisu, který jste ochotna učinit. A možná máte i představu, jaké mantinely kompromisu má váš partner, jak píšete, muž s nejvyšším akademickým vzděláním.
Moje otázka zní – jak on se postaví k radě psychoterapeutky, která ho nezná ani nebyla u vás doma? Svůj byt zařizoval možná instrumentálně, ale možná s velkou láskou a důkladností, každá věc v bytě pro něj může být spojena s určitou vzpomínkou či událostí… proč by měl spíše dát na radu někoho cizího, když je pro něj tak obtížné vyhovět vám, své životní partnerce, která s ním žije v jedné domácnosti?
Vycházím tedy z přesvědčení, že konkrétní rada někoho z internetu (ani rada psychoterapeutky v poradně tváří v tvář) nebude pro vašeho partnera nijak zavazující. Také proto, že vás oba neznám, pouze malou část z celého života plného rozmanitých zážitků, prožitků a zkušeností. Navíc by váš partner mohl mít dojem, že jsme společně proti němu vytvořily jakousi „koalici“, a že on je tedy v menšině.
Bohužel nemám k dispozici ani osvědčený trik, který by na partnera mohl zapůsobit, snad jen mám otázku na to, jaké zkušenosti s ním máte vy, kdy a v jakých situacích je ochotný třeba více naslouchat a vyjít vstříc druhému člověku, v tomto případě konkrétně vám.
Jak se dělá dohoda
Pokusím se tedy v odpovědi na váš dotaz věnovat jiné cestě a budu se zajímat o vaše možnosti dohodnout se, o umění kompromisu u vás obou. Kdy jste se naposledy na něčem dohodli? Jaké podmínky tomu předcházely a jak se vám to povedlo? Kdo byl iniciátorem dohody a kdo klíčovým způsobem dohodě napomohl? Jednalo se o tu stejnou osobu, nebo jste v obou rolích byli oba?
Již jsem zmínila, že zařizování bytu je pro nás spojeno s mnohými vzpomínkami, příjemnými i těmi, na něž bychom rádi zapomněli. Tak je to i ve vašem společném domově. Jak to máte vy v prostoru, který jste neměla možnost zařizovat, a jak to má váš partner? Je možné s ním na toto téma otevřeně hovořit? Nebo vnímá zařízení bytu jako technickou, popřípadě estetickou záležitost, kterou si s emocemi, s pocitem cítit se příjemně doma, ve svém domově, hnízdě, hradu – nijak nespojuje?
V otázce o přemýšlení nad dohodou o zařízení vašeho společného bytu nabízím otázky:
- Je váš partner v některých jiných oblastech otevřenější změně? Co je to za situace?
- Co je pro vašeho partnera ohledně zařízení bytu nejdůležitější?
- Jaká je jeho motivace k tomu, že nyní nechce nic měnit?
- Je to zachování stávajících věcí, které mohou být stále krásné a užitné – třeba i v jiném prostoru?
- Může to být obava před tím, jak náročná to bude rekonstrukce, popřípadě co všechno on bude muset pro dokončení rekonstrukce vykonat a zvládnout (včetně financí a náročné komunikace s pracovníky zajišťujícími rekonstrukci ve vašem bytě)?
- Je možné jeho případné obavy rozptýlit předem v nějakém rozhovoru?
- Máte nějakého blízkého člověka, který by vám mohl pomoci ve společném povídání a hledání nejvhodnější cesty vašeho společného soužití?
Pokud se vám nebude dařit se dohodnout společně, vždy existují terapeuti, mediátoři či jiné pomáhající profese, kteří rádi napomohou tomu, abyste se s partnerem shodli.
Přeji mnoho spokojených dní plných harmonie a nalezení shody v bydlení s vaším partnerem.
Stanislava Ševčíková
