S tchyní (80) jsme si vždy oboustranně pomáhaly a náš vztah byl celkem v pohodě. Byly jsme provázané víc než s mými rodiči. Poté, co jí umřel dlouholetý partner (kterého hodně dirigovala), se na naši rodinu upnula. Pomáhala jsem jí (nákupy, společnost) těsně po tom, co zůstala sama. Jsou to 3 roky, ale stále je na nás fixovaná, také proto, že jí síly ubývají (i když je soběstačná).
Manžel už je na pokraji svých psychických možností a hodně se hádáme. Většinou když za ní jednou týdně jde na večeři, tak s sebou bere pivo, aby návštěvu lépe zvládl. Je hodná a hlídá nám i syna (9 let), je to pro ni také zábava. Chodí skoro každý den k různým lékařům, myslím, že si tam chodí spíš popovídat. Má sousedku, se kterou jsou v častém kontaktu, a cca jednou týdně se vidí s dlouholetou přítelkyní.
Nejvíce nás ubíjejí její řeči typu: když uvařím, tak nevím, co s tím množstvím jídla dělat, a že jí nechutná jíst, když je sama. Našli jsme jí už dříve byt ve vedlejším paneláku a pořídili jsme jí mobilní domek na chatu. Začala jsem s ní jezdit do lázní, protože mě o to několik let prosila. Je to příjemné i pro mě, ale o to víc ji pak nechci delší dobu vidět. Zařídili jsme jí i několik krásných zážitků jako dárky – společná plavba lodí, divadlo atd.
Když nás pár dní nevidí, říká, že se jí stýská. Stále více nás láká pod různými záminkami k sobě. Ráda by s námi stále něco plánovala. Při společném čase na chatě si chce několikrát denně sednout, popíjet se mnou kafíčko a klábosit a říká, že se nudí. Přitom společně obědváme, večery často trávíme společně a náš syn si k ní chodí pohrát. Už se jí s manželem vyhýbáme a je nám trapně, že ji dost odmítáme. Má to nějaké řešení?
Jana, 40 let
Názor odborníka
Milá Jano,
je od vás hezké, jak se o manželovu maminku staráte. Určitě to není jednoduché.
Ve vašem dotazu vnímám mnoho protikladů. „Tchyně je hodná, hlídá nám syna, byla jsem s ní v lázních a líbilo se mi to, zařídili jsme jí zážitky. Tchyně se nudí, je na nás fixovaná, po lázních ji nechci delší dobu vidět. S manželem se jí vyhýbáme, ale zároveň je nám to trapné.“ Co se to ve vás děje?
Píšete, že manžel je už na pokraji svých psychických možností a že se hodně hádáte. První, co mě napadá – jsou ty hádky skutečně o jeho mamince? Nebo jeho maminka slouží jako jakási „zástěrka“ pro skutečnou příčinu hádek? Změnila se nějak výrazně maminka (tchyně) v poslední době?
- Jak jste to dělaly, že jste si vždy v minulosti oboustranně pomáhaly a váš vztah byl v pohodě?
- Jak často jste spolu byly v kontaktu? V čem je to teď jiné?
- Jak by se dala znovu obnovit předchozí rovnováha?
- S čím vám konkrétně maminka (tchyně) nejvíce pomohla?
Zkuste si prosím odpovědět na tyto otázky a potom čtěte dál.
Životní etapa stáří není pro mnoho lidí jednoduchá. Klesá soběstačnost, přibývají nemoci, bolesti a velkou zátěžovou situací je ztráta životního partnera.
Staří lidé potřebují uspokojovat všechny potřeby jako každý z nás. Významné nejsou pouze potřeby fyziologické, ale i psychologické jako potřeba bezpečí, lásky a seberealizace. Dát svému životu smysl je problémem každého člověka a v pokročilém věku (pokud člověk nedosáhl vnitřní integrace) je naplnění potřeby smyslu velmi složité.
Sociální kontakty ve stáří hrají obrovskou roli. Skvělé je, že se vaše tchyně pravidelně stýká se sousedkou a s kamarádkou z dětství. Návštěva lékařů pro ni může být také sociálním kontaktem. V jejím věku však zdravotní problémy přibývají a lidé o sebe mají strach. Nebrala bych její návštěvy lékaře jenom ve smyslu, že si tam jde popovídat.
Největší roli v sociálních kontaktech starých lidí hraje rodina. Senior vnímá svoje děti a vnoučata jako neodmyslitelnou součást svého života a má v dobré paměti, jak postupně vyrůstaly. Ve svém nitru očekává jakousi oporu ve svých ratolestech (proto ta fixace na vaši rodinu). Pokud jej odmítáme nebo se mu vyhýbáme, vycítí to. Často se pak stává, že se senior cítí nedůležitý, nepotřebný, zažívá pocity méněcennosti, které mohou vést k vnitřní prázdnotě a k depresím.
Co potřebuje starý člověk jinak než my?
Často se stává, že potřeby seniorů bagatelizujeme nebo naopak přeháníme. Ale tento člověk potřebuje stejné věci jako my. Potřebuje spát, jíst, pít, obléci se, umýt se. Rád si popovídá s lidmi a chce mít pocit, že o něm ostatní vědí. Touží se věnovat svým koníčkům a být užitečný a druhým prospěšný. Uspokojování těchto aktivit významně zajišťuje spokojenost každého člověka. Jejich naplnění zajišťuje pocit bezpečí, zvyšuje sebedůvěru, dodává jistotu a posiluje schopnost radovat se ze života.
Snem téměř každého člověka je dožít spokojeně v poklidu mezi lidmi, které má rád.
Co vás tak moc ubíjí na řečech typu když uvařím, tak nevím, co s tím množstvím jídla mám dělat? Zkuste se podívat na tuto větu např. z úhlu pohledu K čemu by to mohlo být dobré? Potom můžete tchyni např. poděkovat, že tak dobře vaří, a navrhnout, že si jídlo ráda vezmete domů.
Těmi „ubíjejícími větami“ vám naznačuje, že prostě chce být s vámi. Chápu, že je pro vás náročné unést, že tchyně chce být s vámi mnohem častěji než vy s ní. Zkuste se domluvit s manželem a nastavte si jasná pravidla, jak často budete s tchyní v kontaktu. Zkuste se podívat na celou situaci svýma očima, očima tchyně, manžela, syna. Samozřejmě je potřeba počítat s tím, že vzhledem k jejímu věku se může všechno rychle změnit.
Držím moc palce, ať se vám podaří nastavit vztahy tak, abyste byli všichni spokojení.
Radka
