Je mi třicet tři let a asi deset let si do krve koušu rty a vnitřní strany tváří. Začalo to smrtí dědečka, který mi byl velmi blízký, poté následoval rozvod s manželem a zkušenosti s novými partnery, kteří ale, jak jsem vždy časem zjistila, nebyli vhodní pro trvalý vztah. Nyní mám čtvrtým rokem přítele, který ale nechce děti, má už z prvního manželství dvanáctiletého syna. Před rokem jsem začala dálkově studovat sociální pedagogiku, což mě velmi naplňuje, studuji na samé výborné a velmi mě to baví. Dva roky jsem chodila k psychologovi, který mě zbavil trémy z lidí, je ze mě téměř „nový člověk“, optimistický, ale mého zlozvyku mě bohužel nedokáže zbavit.
Udělala jsem pro sebe prý velmi mnoho pozitivního, změnila jsem se k lepšímu, zvýšilo se mi sebevědomí, bez problémů komunikuji s lidmi, mateřské pudy si „vybíjím“ na holčičce mé sestřenky, kterou velmi často vídávám. Jsem v podstatě spokojený člověk, mám své plány a cíle, ráno vstávám s radostí, nejbližší okolí mi tvrdí, že jsem klidná a spokojená. Ale při sebemenším stresu (spěch na autobus, balení věcí na dovolenou či bezvýznamné nachlazení) se můj zlozvyk začíná projevovat. Tváře si koušu denně, ačkoliv si stokrát říkám ode dneška ne. Nejhorší je, že při ukousnutí kůže se tato nadále třepí a odstávají malé kousky, což mě nutí si je odstraňovat a pokud na ně nedosáhnu zuby, trhám je prsty obalenými v kapesníku či v tričku, co mám zrovna na sobě, dokonce si je odstřihávám. Pak desinfikuji. Nevím už, co s tím.
damazing
Názor odborníka
Dobrý den,
řekla bych, že jste velmi statečná a hodně na sobě pracujete. Přesto si nemyslím, že jste tak v pohodě, jak se zdá okolí. V praxi se setkáváme často s lidmi, kteří rádi mění a komentují okolí a sebe jakoby nevnímali, neviděli, prostě buď nemohou nebo nechtějí své chování měnit ani v maličkostech. Na druhou stranu se setkáváme s klienty, kteří na sobě poctivě pracují, léta se snaží vyvíjet, hledat své lepší já a jakoby stále ustupují požadavkům a nárokům okolí.
Vsadila bych na psychiatra a léky
Všichni známe, jak by nás partneři, příbuzní, případně zaměstnavatelé chtěli mít stále v pohodě, s úsměvem a s dobrým výkonem. To je jistě pochopitelné, ale ne vždy možné. S kolegou psychologem jste jistě odvedli kus dobré práce, přesto jste pravděposobně ve velkém napětí. Popisované potíže jsou často reakcí na nesnesitelné psychické napětí, je to způsob, jak tuto tenzi snížit, odreagovat, něco jako tik. Těžko se ovládá vůlí, pokud neodezní po létech a změnách, které u vás nastaly, je vhodné vyzkoušet medikaci. Proto bych v tomto případě navrhovala navštívit psychiatra a nechat si tentokrát pomoci i léky.
Pomohl vám článek?
