Dobrý den,
dlouho jsem rozmýšlela, zda napsat, a jak už vidíte, rozhodla jsem se, že ano. Je mi 16 let a už dlouhé 3 roky se řežu. Nevím, jak a proč to začalo, snad jen ze zvědavosti, jaké to je, možná z touhy získat pozornost okolí, jenže se to stalo závislostí, které se neumím zbavit…
Důvody, proč to dělám, jsou vlastně jednoduché: osamělost a potřeba něco cítit, zbavit se hrozných pocitů. Vlastně se ale sebepoškozováním dostávám hloub a hloub… No a proč píšu – chtěla bych se toho zbavit, nejen řezání se, ale nejvíc těch pocitů sebenenávisti, pocitů, že mě někdo pronásleduje, chce mi ublížit, stavů, kdy jsem naprosto paranoidní…
Doma s rodiči o tom mluvit nemůžu, otec mě za to zmlátí a máma tomu musí jen přihlížet. Uvažovala jsem nad tím, že to všechno vzdám a odejdu navždy, ale to řešení by bylo i pro mě moc těžké a myslím, že bych to měla radši řešit jinak. Takže prosím, poradíte, co dělat s těmito snad až šílenými stavy a zároveň s jejich důsledkem – sebepoškozováním? Díky, budu vám moc vděčná…
Kris
Názor odborníka
Milá Kris,
mnoho lidí, stejně jaky vy, začne se sebepoškozováním „jen“ ze zvědavosti či z touhy získat pozornost okolí. Ale bohužel jste zjistila, co často u sebepoškozování nastává. A to, že se stane jakousi závislostí. Bludným kruhem, ze kterého se těžko vystupuje. Z lidí, kteří se sebepoškozují, nejste sama, kdo popisuje pocity, jako je osamělost, potřeba něco cítit, zbavit se hrozných pocitů. Mám zkušenost, že sebepoškozováním, tedy způsobením fyzické bolesti, se snaží přehlušit tu bolest vnitřní, která jim nejde zastavit.
Chtěla bych především vyjádřit svou radost, že jste došla do bodu, kdy jste se rozhodla sebepoškozování se zbavit. To je totiž velmi důležité rozhodnutí. Nechci vám tu psát, že to bude jednoduché. Ale cesty z onoho bludného kruhu jsou.
Kromě toho, že se chcete zbavit sebepoškozování, si moc dobře uvědomujete, co dalšího s tím souvisí. Nedá se v jedné odpovědi obsáhnout vše, co máte udělat, abyste se se skutečnostmi, které popisujete vyrovnala a také abyste se zbavila sebepoškozování. Ve vašem případě se totiž vaše potíže nedají řešit pouhým poradenstvím. Bylo by zapotřebí soustavnější práce s psychologem/psychoterapeutem. Můžete se pokusit si nějakého vyhledat sama, nebo vám mohu doporučit (vzhledem k vašemu věku) zavolat na bezplatnou Linku bezpečí: 116 111. Tam vám nejen mohou pomoci najít nějaký vhodný kontakt na psychologa, ale také se můžete více doptat na vše, co by vás případně zajímalo.
Nevím, jak časté je vaše sebepoškozování. Pro začátek můžete zkusit, abyste vždy, když vás myšlenka na sebepoškozování napadne, nebyla v této chvíli sama. Máte nějakou kamarádku, která o vašich obtížích ví a které byste případně mohla zavolat, když vám bude nejhůře? V takové chvíli, kdy budete mít chuť si ublížit, můžete zavolat právě i na Linku bezpečí, abyste na vaše trápení nebyla sama.
Moc bych vám přála, abyste našla odborníka, který by vám mohl být nápomocen na vaší cestě a pomohl vám s vašimi obtížemi.
Přeji hodně štěstí.
Markéta Jarolímková
