Dobrý den,
k psychologovi nechodím příliš dlouho. V poslední době mám během terapie velmi nepříjemné pocity. Je paradoxní, že se chci zbavit své úzkosti a strachu z lidí, a přitom přesně tyhle pocity zažívám i při terapii. Když se mě psycholog na něco zeptá a já nevím, co na to odpovědět (nejsem si jistá tím, co cítím nebo mám obavy to říct nahlas), přepadá mě najednou pocit strachu a silné úzkosti. Jako kdyby byl psycholog učitel a já stála u tabule a v hlavě měla vymeteno. Cítím se strašně trapně, třesu se, mám závratě…
Přemýšlím jen o tom, jak co nejrychleji zmizet. Nevím, jak psychologovi o pocitech, které z něj mám, říct. Mám obavy, že se urazí nebo si to vezme nějak osobně a potom mi to bude v průběhu terapie neustále předhazovat. Na druhou stranu je to odborník, pacienti jsou s ním spokojeni a já sama vím, že moje reakce jsou hodně přehnané. Nevím, jak o této situaci mluvit nebo zda je toto důvod obrátit se na někoho jiného.
Děkuji za odpověď.
Klára
Názor odborníka
Dobrý den, Kláro,
to, co se vám v terapii právě děje, není vůbec neočekávané. Naopak, dalo se to čekat. A hlavně – to, že se to děje, je z hlediska terapie žádoucí. Když člověk přichází k psychologovi, tak se předpokládá, že ve vztahu k němu se postupně projeví většina potíží, které má dotyčný ve vztahu k ostatním lidem. A díky tomu, že se tyto „potíže“ (vlastně tím myslím určité pocity, očekávání, předpoklady, způsoby reagování) v terapeutické situaci objeví, je možné je zkoumat a díky tomu si uvědomovat, jak fungují.
To je předpokladem k tomu, abyste jim porozuměla a těch nepříjemných se časem zbavila. Jde vlastně o jistý druh přenosu, kdy se k psychologovi vztahujete na základě svých předchozích vztahových zkušeností a očekáváte podvědomě i konkrétní odezvu.
Vysvětlím to na příkladu: třeba je váš strach z lidí založen na nějakých předchozích negativních zkušenostech a zážitcích (z rodiny, z kolektivu, z reakcí učitelů, kamarádů, partnerů), ve kterých jste se cítila nějak nepřijímaná (kritizovaná, ponižovaná, odmítaná, přehlížená…nebo si dosaďte cokoliv, co na vás sedí) a díky nim pak podvědomě očekáváte od lidí ve svém okolí, že se k vám budou chovat také tak. A tím pádem i od svého psychologa – píšete, že máte obavy, bojíte se, že se urazí nebo vám to bude vracet a máte strach s ním o tom mluvit.
Moje doporučení je jednoznačné – otevřete toto téma na příštím sezení s vaším psychologem, podrobně mu popište své obavy a představy o tom, jak na to bude reagovat. Vyjádřete zájem tyto pocity a představy prozkoumat. Může to být nepříjemné, protože budete muset čelit počátečním rozpakům či strachu, ale věřím, že jakmile si ověříte, že jsou nepodložené, tak se vám brzy uleví.
Reakce terapeuta se nemusíte bát, jako profesionál je na tyto situace připraven. Věřím, že se díky tomu nastartuje důležitá etapa vaší léčby. Držím vám palce.
S pozdravem, Mgr. Ondřej Novák
