Dobrý den,
jsem studentka vysoké školy, která v mládí měla veliké problémy s obezitou. Ta však nebyla způsobena žádnou poruchou, nemocí. Jako dítě, dospívající, ale i již jako dospělá jsem se často setkávala s posměšky a nadávkami na svůj vzhled. V posledních třech letech se mi podařilo zhubnout na optimální váhu (rozdíl téměř 40 kg) a jsem sama se sebou spokojena.
Od té doby však na sobě pozoruji mnohem větší úzkostilost než dříve. I maličkosti jsou mi líto, rozbrečím se kvůli malichernostem. Často je mi smutno, je snadné mne dojmout, že mi tečou slzy atd. Dříve jsem takové chování na sobě nepozorovala.
Ráda bych se vás zeptala, zda je možné, aby tato změna v chování a prožívání byla způsobena výraznou změnou mé postavy.
Děkuji vám za odpověď, budu se těšit.
Přeji krásný den.
Veronika
Názor odborníka
Dobrý den, Veroniko,
děkuji za váš dotaz. Popravdě řečeno, vymyslet pro vás odpověď delší než pár řádek mi dalo hodně přemýšlení. Začnu tedy tou krátkou verzí.
Zaprvé bych vám chtěl gratulovat k tomu, že se vám podařilo takhle razantně zhubnout a zároveň vám přeji, abyste si váhu udržela. Nevím, jak jste zhubla, zda sama nebo za pomoci nějakých odborníků, ale teď vás čeká neméně důležitá (a vlastně doživotní) fáze – udržení té ideální váhy. Úzkosti, které popisujete, s vaším zhubnutím souviset mohou a nemusí a váš dotaz je příliš stručný na to, aby se z něj dalo na něco přijít.
Každopádně úzkost a přecitlivělost jsou již psychopatologické fenomény a jako takové patří do ordinace klinického psychologa či psychiatra, který je dokáže posoudit a najít správný způsob jejich léčby. Pokud tedy chcete radu, vyhledejte kvůli svým úzkostem odbornou pomoc.
A teď ten prodlužující dodatek. Jak jsem již řekl, ve vašem dopisu mnoho informací chybí a tak si musím trochu do(vy)mýšlet. Píšete, že vaše nadváha nebyla způsobena nějakou nemocí. Z toho plyne, že za ní tedy stála špatná životospráva. Abyste zhubla, musela jste zcela jistě změnit stravovací návyky. Jídlo, jak všichni dobře víme, je příjemné. Vzbuzuje v nás pocit slasti a někdy lidé jedí proto, aby zajedli smutek a strach. Možná to byl i váš případ. A tím, že teď jíte méně a (asi) jiné potraviny, není nic, co by vaše strachy překrývalo.
Jiným vysvětlením by mohlo být, že jste v souvislosti se změnou váhy očekávala i mnoho jiných změn k lepšímu, které ale nenastaly. A ten rozpor mezi (nerealistickým) očekáváním a realitou vás zúzkostňuje. Můžete si také zkusit položit otázku, jakou roli vaše obezita plnila. Chránila vás před něčím? Nebyl to jen symptom něčeho, co se dělo uvnitř vás a teď? A když jste ten symptom odstranila, objevil se jiný ve formě úzkostlivosti?
Symbolicky si také můžete zkusit představit, že uvnitř jste pořád stejná. I vaše starosti jsou stejné. Jen vaše tělo je teď o hodně menší – a velikost má v boji (reálném i symbolickém) svůj význam.
Už si nebudu dále vymýšlet a skončím tak, jak jsem začal. Nenechte své úzkosti být. Najděte si schopného odborníka. Určitě vám s nimi pomůže.
Držím palce,
s pozdravem,
Pavel Král
