Videosemináře: Učebna
Vyberte si své téma Předplatné

V hádce neznám hranice: Vaše afekty vám ukazují směr řešení.

6. 6. 2012

Dobrý den,

je mi 27 let a žiji již 2 roky s přítelem. Až na pár běžných problémů jsem ve vztahu spokojená (a věřím, že i on). Jelikož mám za sebou již dva několikaleté nevydařené vztahy, snažím se v současném vyvarovat chyb, hodně s partnerem komunikovat a pracovat na našem vztahu. Studuji literaturu o mezilidských vztazích, snažím se řídit asertivními zákony a k partnerovi přistupovat s úctou.

Ovšem někdy mi tzv. přeskočí a ve vypjatých chvílích, kdy se s partnerem hádáme, neváhám zajít velmi daleko. Partner není tolik komunikativní a neumí se vyjadřovat, někdy mi to přijde, že až záměrně mlčí a má pocit, že to stačí. Nesnaží se najít řešení problémů a znevažuje moji snahu o vyřešení věcí atp. Tím vším mě vnitřně uráží a ubližuje, tudíž potom reaguji přehnaně a ubližuji mu slovně – asi se mu to v tu chvíli snažím tak nějak vrátit.

Nejhorší je, že v tu chvíli neznám hranice, přirovnám ho klidně k otci, když vím, že to ho bolí nejvíc. Řeknu mu, že v životě nic nedokáže, je lenoch atp. Když se na to zpětně dívám, moc se za to stydím, i teď se mi to těžce píše. Vím, že to není správné, jelikož partnerovi ubližuji, a nejhorší na tom je, že mu vlastně ublížit chci.

Prosím, poraďte mi, jak se zbavit tohoto příšerného zvyku. Již nechci víc partnera zraňovat, i když on zraní mě. Nebo jak přistupovat k tomu, že mi on svou „ignorací“ ubližuje? Děkuji předem, doufám že najdu způsob, aby náš vztah vydržel a aby se z něj nevytratila úcta.

Margareta

Názor odborníka


Margareto, vaše chování vůči partnerovi a konflikty, které popisujete, nejsou důsledkem jakéhosi zvyku, ale přímým působením otcovského komplexu na vaše prožívání a tím pádem i chování ve vztahu k partnerovi. A protože je neuvědomělý, trpíte častou poruchou “vidění” a tudíž žijete v pocitu, že vás váš partner v určitých okamžicích nebere vážně a vaše snahy o řešení problémů a konfliktů sabotuje či znevažuje třeba mlčením.

To, že na jeho chování navazuje vaše prudká emocionální reakce, ukazuje na silné afektivní jádro, které je uloženo daleko za hranicí vašeho vědomí, protože reakce se spouští sama bez vašeho vědomí. Toto jádro se aktivuje každým dalším konfliktem a vždy znovu a znovu pouští na povrch lávu nenávistných a zlobných emocí, které vlastně ani k vašemu pratnerovi nepatří, ale patří spíše ve větší míře vašemu otci a úplně přesně řečeno skryté autoritě, která vás tolik trápí a ponižuje, protože vám dává prožívat méněcennost ve vztahu k mužským protějškům.

Co potřebujete ze všeho nejvíce, je mít pod kontrolou vlastní nenávistné emoce a komentáře na adresu partnera, které spolu s afektem opouštějí rovnou vaše nitro, aniž by se ptaly vašich rozumových celníků. Jenže to není možné, dokud se nenaučíte vnitřně čelit oné dusivé autoritatviní moci, která na vás působí nikoliv z vnějšku, ale zevnitř z vašeho nevědomí. Odtud je samovolně přenášena na partnera a vy máte pocit, že jste znevažována právě jím samým a to zrovna v ohledu, na kterém vám tolik záleží. Vypadá to, že na partnera přenášíte konflikt, který ve vás doutná již od dětství, tedy prazákladní konflikt mezi dcerou a otcem, mezi mocí a bezmocí v tak nerovném vztahu, jakým vždy je a byl vztah dvou nesouměřitlených autorit – otce a dcery.

Jestli očekáváte, že vám někdo nabídne řešení v podobě “zbav se svého návyku”, tak vám pro klid v rodině doporučuji se takového laciného řešení vzdát. Vaše afekty vám ukazují směr řešení. A to přímo do vašeho nevědomého nitra, kde se ukrývá právě ona neuvědomělá otcovská autorita, která vám nejen naznačuje, jak neschopnou jste. Otcova autorita a moc je skryta v nevědomí ženy jako jedna ze základních stránek její vnitřní mužské osobnosti. A protože je vniřní a neuvědomělá, je přenášena ven do vnějšího světa a kam jinam než na nejbližší mužskou osobu, tedy na vašeho partnera.

Když se pustíte touto přímou cestou, nezůstanou vaše snahy na půli cesty. Osvobodit se od autoritativné moci otcovského komplexu je základní předpoklad zdravého prožívání parnterských vztahů. Pokud je pro vás můj výklad těžko pochopitelný, sežeňte si analytickou literaturu (V. Kastová – Otcové, dcery, matky a synové) nebo se rovnou na čas odevzdejte do rukou zkušeného terapeuta či analytika (Jungiánského), ten vám pomůže tímto úskalím lehce a snadno proplout.

Věřte, že milý stvořitel to s námi myslí dobře, když nám nabízí stále stejná schémata. Jsme to jen my sami, kdo odmítáme porozumět řeči nevědomí, i když je někdy tak zjevná. A jaké máme k takovému odmítání důvody? Je jich jistě mnoho, ale slepá a falešná víra v to, že druzí nesou zodpovědnost za to, jak se cítíme, jistě k řešení partnerských konfliktů nepřidá.

Hodně štěstí.

Diskuse 0

Pavel Špatenka

Hlubinná analytická terapie, sebepoznání.

www.jogasebepoznani.cz

Nenašli jste odpověď na svůj problém?

Pokud máte roční nebo dvouleté předplatné, můžete nám poslat svůj dotaz.