Když mi bylo devět, matka si domů přivedla milence. Zůstal tam devět let, využívali tátu, kradli, mezi sebou se bili. Matka nás týrala. Udělali si děti, jednoho jsem si v jeho osmi letech vzala do péče společně se svým manželem. Bratr u nás bydlí, již je dospělý, nepracuje. Manžel má k němu spoluzávislý a blízký vztah, umetá mu cestičku – bratr hraje hazard.
Manžel mu dává peníze, nabral si tajně půjčky, které nezvládá splácet, mně ani dětem nedává nic, nepodporuje nás. Manipuluje mnou, někdy křičí, citově vydírá, když se bráním, když mluvím o jeho neplnění potřeb dětí. Zrušila jsem soudně SJM. Musím pracovat ještě po své hlavní práci, jsem vyčerpaná, odráží se to na mém zdraví.
Bohužel nemám byt, kam bych s dětmi šla. OSPOD moc páky nemá. Vím, že je to stejný vzorec chování, jaký jsem zažila. Není to fyzické týrání, ale citové, ekonomické… Jak dlouho to ještě mohu vydržet? Proč nedovedu věc rychle utnout? Trvá to přes sedm let. Děti se samozřejmě stěhovat nechtějí, mají své pohodlí.
Mě nebaví manžela a bratra živit, absolutně nic si z toho nedělají, jídlo kolikrát schovávám. Proč setrvávám v tak toxickém vztahu? Je to stejný vzorec, jako když jsem byla dítě – táta matku s milencem nedokázal vyhodit. Já nedokážu křičet, ale vnitřně moc chci.
Klára, 38 let
Názor odborníka
Dobrý den, Kláro,
je naprosto pochopitelné, že při prožívání toho, co popisujete, se cítíte osamělá a vyčerpaná. Zároveň vnímám, kolik odvahy a energie stojí jen popsat takto dlouhodobou emoční, fyzickou i psychickou zátěž. Děkuji, že jste svůj příběh sdílela.
Zmiňujete prostředí, ve kterém jste vyrůstala, a vhled, že se jedná o opakující se vzorec vztahů spojený s bezmocí rodiče. V dětství šlo o bezmoc vašeho otce, který, podobně jako vy dnes, chránil své děti před zaplavující změnou, vzorec velice podobný vaší současné konstelaci.
Vaše reakce nejsou selháním, ale adaptačním mechanismem přežití. Je běžné, že ve stresu opakujeme, co jsme sami zažili nebo co jsme viděli u jiných. Vaše setrvávání v náročném vztahu je velmi pravděpodobně důsledkem toho, co jste prožívala jako dítě – prostředí, kde nebylo bezpečí, podpora ani prostor pro vaše potřeby. Tělo i psychika se naučily přežívat způsobem, který dával smysl tehdy: snášet tlak, přizpůsobit se.
Nicméně dnes nejste pouze pasivní oběť, bráníte se, jak vám to dovolují vaše možnosti. Z tónu vašeho dopisu usuzuji, že děti jsou ještě nezletilé a případný rozvod, stěhování a další náklady by byly pouze na vás – zároveň potřebujete jejich souhlas se změnou, nejsou tedy úplně malé a změny poměrů by se jich znatelně dotkly. Už to, že situaci pojmenováváte a vnímáte v souvislostech, včetně těch finančních, svědčí o vaší zralosti a vnitřní síle.
Mohlo by vás zajímat
Můžu si za to?
Když okolí soustavně narušuje naše hranice, ztrácíme představu, co je normální.
Přečíst článekHledejte pro sebe podporu
Chápu, že otázka „proč to rychle neukončím“ vás může trápit. V situaci, kdy máte čtyři děti a dva muže, kteří spolupracují ve využívání vašich zdrojů, a jste extrémně přetížená, bych považovala rychlá řešení za impulzivní, nestabilní a riziková. Popisujete, že děláte postupné kroky směřující k oddělení od manžela. Vaše obavy a minulé zkušenosti, strach o děti, nejistota kolem bydlení i vyčerpání – to všechno jsou reálné bariéry, ne výmluvy.
Někdy to, že neuděláme velkou rychlou změnu, má své dobré důvody: ochranu před přetížením, když nemáme dostatečnou energetickou kapacitu. Spíš je to tedy informace o tom, že potřebujete více podpory a zdrojů. Nepíšete o rodičích, dalších příbuzných ani o kamarádkách či přátelích, kteří by vás podpořili, a doufám, že alespoň někdo takový ve vašem okolí je. Zaměřím se na možnosti pomoci z dalších zdrojů.
Co prožíváte doma – křik, manipulace, ekonomická kontrola, zneužívání vaší péče, to všechno je forma násilí, i když není fyzické. A je úplně v pořádku hledat z toho cestu ven, což se obvykle daří spíš krok za krokem a pomalu než „rychlým řezem“. Chápu, že možná namítnete, že na podporu pro sebe nemáte čas, nicméně je možné využít i online služby:
- Kontaktování intervenčního centra nebo jiné služby specializované na podporu lidí v toxických či násilných vztazích, například Respondeo, nebo chat společnosti proFem.
- Zmapování možností bydlení či sociální podpory ve vašem bydlišti a okolí.
- Konzultaci s právníkem pro jasnější představu, jaké máte možnosti a práva.
- Terapeutickou podporu, kde můžete bezpečně prozkoumávat své hranice, potřeby, motivace a obavy.
- Péči o děti v takto komplikovaném uspořádání je možné konzultovat online se společností Locika.
Také považuji za důležité zdůraznit, že vaše děti vnímají na více úrovních a také jinak, než se někdy zdá – jejich „pohodlí“ nemusí znamenat, že je současná situace skutečně pohodlná, tak jak to koneckonců znáte ze svého dětství.
Váš dopis vnímám jako gesto směrem k vyhledání pomoci a současně vnímám, kolik je ve vás síly: staráte se o děti a domácnost, pracujete, neztratila jste schopnost rozlišovat, co je a není v pořádku, jak to vídáme u řady žen, které čelí různým formám domácího násilí. To je mnohem víc, než si možná uvědomujete.
Kláro, přeji vám i vašim dětem, abyste našla dobrou podporu a abyste dělala změny a rozhodnutí především s ohledem na svoje bezpečí.
