Dobrý den,
jsem dva roky podruhé vdaná, manžel byl před tím už pět let rozvedený. Jeho bývalou ženu neznám, ona nemá zájem. Děti mají, stejně jako já, ve střídavé péči po týdnu.
Já se za manželem přestěhovala do vzdálené vesnice a můj život se tím zkomplikoval. Kromě práce, nákupů, vaření a dojíždění ještě studuji, také se maximálně věnuji dětem. Jsem hodně unavená, ale přesto se snažím, aby nám všem bylo fajn.
Bývalá žena dostává od manžela nadstandardní výživné pro děti, on ze své vůle platí dvojnásobek. Ona samozřejmě nepracuje, občas prý něco studuje – tedy v týdnech, kdy se má o děti starat, je dává hlídat manželovým rodičům nebo je nechá déle u nás.
Z nějakého důvodu, ani nevím přesně proč, mi vadí, že ji manžel živí. Hodně jsme se pohádali a celý rozpor skončil tak, že za ní zašel a časově omezil svou štědrost, peníze jí sníží na soudem stanovenou výši. Teď má na mě ale narážky, že obírám jeho děti o peníze, že chce, aby se u mámy měly stejně dobře jako u něj atd. Vůbec nepřipouští, že neživí jen děti, ale i ji.
Já si teď samozřejmě připadám jako nejhorší potvora. Proč by ale měl tolik let po rozvodu živit bývalou ženu? Má přeci stejnou vyživovací povinnost jako on.
Když se mě ale zeptá, proč mi to vadí, tak nevím. Zjišťuji, že jí asi závidím pohodový život bez pohnutí prstem. Nebo ve mně možná zůstává šrám na duši z doby, kdy jsme se s manželem poznali a on se ještě stýkal i s ní.
Prosím, jak své pocity držet na uzdě, jak s nimi neničit jinak pěkný vztah? Vůbec se nepoznávám…
Janka
Názor odborníka
Dobrý den, Janko,
děkuji za dotaz. Začnu technickou stránkou věci. Pokud se zákon nezměnil v poslední době, při střídavé péči neplatí většinou nic žádný z bývalých partnerů či manželů nikomu. Řeší se často jen úprava jednorázových nadstandardních výdajů. Někdy se určuje výše výživného každého z bývalých manželů a ten, kdo by měl platit více, platí pouze rozdíl. Soud může ovšem někdy přiřknout nějakou výši vyživovací povinnosti přímo pro bývalého partnera/manžela v případě, že se sám není schopen/na živit. Tato povinnost však platí nejdéle tři roky po rozvodu. Bylo by dobré si to zjistit a s manželem si o tom otevřeně v klidu promluvit.
Druhá věc jsou vaše pocity. Sama máte asi již částečně jasno. Může to být kombinace obou důvodů, o kterých píšete – její bývalé stýkání se s manželem, závist jejího bezstarostného života. Je otázkou, jak to vnímá ona, ale pokud jde o vás, bylo by vhodné si nechat čas pouze pro sebe a prozkoumat, co všechno se v tom skrývá. Dalším důvodem může být i to, jak popisujete, že se vám přestěhováním život zkomplikoval a jste unavená.
Pokud zjistíte, že dané emoce a názory pochází spíše z egoistických pohnutek, které sama u sebe nechcete podporovat a vnímáte je jako nedostatek zralosti a lásky, pak by bylo vhodné na nich začít pracovat. Pokud jde však o podle vás oprávněné nároky na manžela, buďte milá, ale důrazná v požadování změny.
Možné pomocné otázky ke zjištění, jaká je to varianta:
-
Podle čeho určuji, že je to již nadstandardní péče?
-
Ohrožuje to nějak náš současný stav po stránce hmotné i nehmotné?
-
Co konkrétně jeho chování způsobuje v našem vztahu?
-
Zažívám od manžela stejnou podporu a vstřícnost jako jeho bývalá žena?
Ohledně jeho narážek na vás za to, že se rozhodl vám vyhovět, se domnívám, že to není fér, a pokud vám to vadí, měl by toho nechat. Předpokládám, že jste ho k danému rozhodnutí nijak nenutila. Pokud je v tom nespokojený, ať si buď prosadí svou, nebo se s tím srovná sám a neupouští si svou nespokojenost na vás.
Držet emoce na uzdě bych nedoporučoval, ukazují nám, co se s námi děje. Pokud vás něco opravdu rozčiluje, zmizí to samovolně, až to vyřešíte. Proto je vhodnější těmto pocitům naslouchat a poznat je. Potom je přiměřeným způsobem, nejlépe po odeznění té akutní fáze, sdělit manželovi, vysvětlit mu, s čím vším váš stav souvisí. Snažte se poté co nejvíce pochopit jeho postoj a v závěru se společně dohodněte, jaká praktická cesta je z této situace ven při zachování co největší spokojenosti všech zúčastněných stran.
Přeji hodně štěstí a spokojený vztah.
Lukáš Dastlík
