Dobrý den,
mám takový problém: jsem hodně tichá a kvůli tomu se se mnou skoro nikdo nebaví. O přestávkách sedím sama v lavici, protože mi dělá problém za někým jít a ani nevím, o čem bych se s tou osobou bavila.
Taky se do mě kvůli tomu hodně lidí naváží – dokonce jsem pár dní byla skoro šikanovaná. Jedna holka mi vyhrožovala, že mě zmlátí. Vůbec jsem nevěděla proč, protože sem si jí nevšímala. Naštěstí už šla na jinou školu, takže mam od ní klid.
Někdy mi to zas tak nevadí, protože mám pár dobrých přátel (ne ze třídy). Někdy mě ale prostě přepadne depka: chtěla bych bejt oblíbená jako ostatní, bejt normální a nemít problém se s někým bavit.
Co mám dělat?
Katka
Názor odborníka
Milá Katko, díky za tvůj dotaz.
Je moc dobře, že ses rozhodla o svých starostech napsat a řešit je. Jo je první velký krok k úspěchu!
Umím si představit, že je ti ve třídě hodně smutno. Píšeš o samotě a o tom, že tě trápí. To je hodně důležité, protože samota může mít více tváří. Jsou lidé, kteří jsou uzavření, nebaví se s ostatními a nevyhledávají je, ale je jim v tom dobře: cítí se tak „ve své kůži“ a to je v pořádku, prostě jsou takoví.
Pak jsou lidé, kteří sedí většinou sami, nebaví se s ostatními, ale vadí jim to: chtěli by se zapojit, ale z nějakého důvodu jim to nejde nebo nemohou. A to je právě ta situace, která ukazuje na nějaký problém, který je třeba řešit, věnovat mu pozornost.
Nejsme všichni stejní…
Mluvíš o tom, že jsi hodně tichá. Každý jsme nějaký a je dobře, že nejsme všichni stejní. Někdo je tichý, někdo je neustále vidět, obojí je fajn. Napadá mě ale důležitá otázka: máš pocit, že jsi tichá prostě „od přírody“, nebo za tím stojí nějaká obava, trápení, strach nebo zranění? Odpověď na ni může hodně pomoct na cestě k řešení.
Zažíváš, že kvůli tvé tichosti se do tebe ostatní navážejí. Bohužel je fakt, že jakákoli odlišnost od většiny bývá často spouštěčem útoků a odmítání. Napadá mne, že by za tím také mohlo stát to, že ti ostatní nerozumí a nechápou, proč se s nimi nebavíš. Možná mají pocit, že je odmítáš a nevědí, jak s tebou navázat kontakt. Zároveň ale mluvíš o tom, že nevíš, o čem se s druhými bavit a je pro tebe těžké za nimi jít.
Možná je to tedy o nějaké vzájemné nečitelnosti a obavách z toho, co si ten druhý pomyslí, když za ním přijdu. Do hlavy si navzájem nevidíme a tak nevíme, jestli nás někdo skutečně odmítá nebo jestli jen neví, jak s námi mluvit. Lidé často dělají závěry na základě prvních dojmů a pak je těžko přehodnocují, chovají se pořád stejně a už nehledí na snahy druhého komunikovat.
Tvé přání být oblíbená naprosto chápu a chápu i to, jak moc je těžké překonat zábrany v kontaktu s druhými. Za tvou samotou a uzavřeností může stát mnoho různých věcí – pocitů, zážitků a zkušeností, rodinných vztahů, konfliktů, bolestí. A právě na tom, co tě v životě potkalo a co prožíváš teď, je třeba postavit řešení. Nemusí být vůbec lehké najít to, co za tvým chováním a trápením stojí, ale rozhodně to není nemožné.
Jak mě druzí vidí?
Pomoct by ti mohlo obrátit se na člověka, kterému důvěřuješ a můžeš s ním mluvit o čemkoli. Povídat si s někým blízkým a sdílet tak svou bolest i radost je velmi důležité, neměla bys být na všechno sama. Důležité je, abys od blízkých lidí získávala zpětnou vazbu – tedy informaci o tom, jak podle nich na lidi působíš, jak tě vidí svýma očima. Může to pomoct v tom, že třeba objevíš nějaké drobnosti, které bys mohla udělat proto, aby se ti s druhými lépe komunikovalo.
Nejvíc ti ale určitě doporučuji pracovat na svém problému ve spolupráci s odborníkem, systematicky a dlouhodobě. Za sebe bych ti určitě doporučila obrátit se na psychologa nebo psychoterapeuta a o svých starostech si s ním popovídat a hledat, co za nimi může být a jak je řešit.
Odborník ti pomůže postupně pracovat na tom, abys byla co nejvíce taková, jaká si přeješ být a aby ses cítila mezi lidmi co nejlépe. Tvá motivace, úsilí a energie, kterou v tuhle chvíli pro řešení své situace máš – a prosím, určitě ji nezahoď – v kombinaci s jeho odbornými dovednostmi, by měla vést tou nejkratší cestou ke tvé spokojenosti.
Pokud jde o vyhledání odborníka, zkus se zeptat, jestli nemáte psychologa ve škole, případně se zeptej výchovné poradkyně, jestli nemá kontakt na někoho v místě tvého bydliště. A samozřejmě máš také možnost hledat na internetu, třeba právě na stránkách psychologie.cz. Určitě najdeš člověka, který ti bude umět citlivě pomoct.
Využívejte celý web.
PředplatnéMoc ti držím palce a doufám, že své odhodlání svůj problém řešit jen tak nepustíš!
Zdraví Milena Nováková
