Videosemináře: Učebna
Vyberte si své téma Předplatné

Výčitky kvůli střídání mužů: Na sexuální touze není nic špatného.

10. 5. 2012

Dobrý den,

předem vám chci poděkovat za sdílení a případnou radu ohledně mého problému. Je to už celkem dlouhá doba, co mě trápí následující věc. Ocitla jsem se v situaci, kdy jsme se po tříletém vztahu s partnerem rozešli. Byl to můj první sexuální partner a dá se říct i první vážný a „opravdový“ vztah, který jsem měla. Rozchod mě sice na pár měsíců téměr drtil, avšak po té, co jsem se z této deprese dostala, jsem začala dělat pro mě uplně nepředstavitelné věci, které jsou teď obsahem mého trápení.

Vždy jsem byla otevřená v sexu, byť jsem s ním začala poměrně pozdě, co se týče věku, a oblíbila jsem si ho. Ale jsem slušně vychováná a mám zásady dobrého vychování, že se mi vždy promiskuita a střídání sexuálních partnerů nelíbilo a odrazovalo mě. Jenže když jsem se ocitla v době, kdy jsem byla bez partnera, bez muže, bez lásky a byla jsem tak dlouho, tak jsem se snažila samozřejmě s někým seznámit. Nechci se teď chválit, ale mužům se líbím, takže v seznamování to nemám těžké. Jde jen o to, že mám vysoké nároky, což je důvodem, že jsem stále sama.

Ta samota, myslím i tu fyzickou, dala za následek to, že jsem se jednorázově vyspala s mým kamarádem, kterého znám dlouho. Brala jsem to pozitivně, uklidňovala jsem se, že jsme dospělí, a i když oba víme, že spolu nikdy mít vztah nebudeme, že to bylo fajn. Ale stejně jsem se cítila trochu divně. O to víc, když jsem se o pár měsíců později seznámila s člověkem a po pár týdnech známosti jsem s ním měla pohlavní styk. Bohužel ještě k tomu nechráněný. Nyní si to vyčítám, připadám si strasně neslušná a nemorální, že takto střídám muže, se kterými nechodím.

Mám v první řadě strach o své zdraví, strašně se za sebe stydím a mám výčitky. Zakazuji si myslet na jiné muže, protože nechci, aby mi číslo mých sexuálních partnerů přibývalo. Přála bych si zase harmonický dlouhodobý vztah. Ti dva muži byli sice strašně fajn, ale přátelé, se kterými teď už neudržuji kontakt. Ani u jednoho by vztah kvůli práci, dálce, atd. ani pořádně nešel. Jsem ze sebe vážně znechucená. Stále se ohlížím na jakousi „slušnost“. Díky práci, studiu a možná i tomuto bloku si nedokáži téměř najít vztah, který by fungoval a neskončil jen u sexu. Mám obavy, že toto budu dělat pořád, po dobu, co jsem sama. Trápí mě to.

Martina

Názor odborníka


Dobrý den, Martino,

díváte se na sebe příliš „zvenku“ – optikou norem slušnosti. Máte jasno, jaká byste podle těchto norem měla být, vaše jednání do těchto norem nezapadá a vy se cítíte vinna. Problém ale není ve vás, ve vašich pocitech, touhách. Problém je ve vámi zmiňované „slušné výchově“.

Termín „slušně vychovaný“ používáme převážně ve dvou případech – hovoříme-li o dětech a o psech. Vážně, schválně se nad tím zamyslete a uvidíte, že to tak je. Slušně vychovaný pes je takový, který poslušně plní přání svého pána, neobtěžuje okolí hlukem, neničí vybavení domu, ví, co je „fuj“ a nedělá to. Jak vidíte, slušnost se snadno zaměňuje za poslušnost.

A se slušně vychovaným dítětem to bývá podobné – slušně vychované dítě začne zaměřovat svou pozornost na to, co je „správné“ a „špatné“, co se smí a co se nesmí. Srovnává, jaké by mělo být, a pokud těmto požadavkům nedostává, začíná se cítit vinno. A v tu chvíli už nepotřebuje žádnou vnější morální autoritu, která by jej usměrňovala, protože se hlídá samo. Takové slušně vychované dítě, když se z něj stane dospělý, bere ohledy na „ty druhé“, ale ne už tolik na sebe. Neklade si otázky – co chci, co potřebuji, co prožívám, neobjevuje, neexperimentuje, nezískává zkušenosti. Řídí se tím, co „by měl“ chtít, co „by měl“ cítit,…

Někdy taková výchova k (po)slušnosti zahrnuje celou oblast života člověka, někdy se omezuje jen na některé oblasti – např. sexualitu.

Největším nepřítelem zdravého přístupu k sexualitě (ale nejen k ní) je přitom právě pocit viny – a kdyby jen za činy, ale už za pouhé myšlenky nebo pocity. Jak může člověk prozkoumat a pochopit svou sexualitu a učinit z ní svého spojence, když je tabu na některé věci už jen pomyslet? A co s touhami, které se vymykají definici slušnosti? A že je snad někdo nemá? Ale jděte!

Právě potlačené pocity mimo rámec přejaté „mravnosti“ – touhy, u kterých si člověk řekne „to snad ani nejsem já“, jsou zdrojem mnoha problémů jak v sexu, tak ve vztazích.

Vaše sexualita se bouří. Vypovídá poslušnost vaší slušnosti. Chce být objevena, pochopena a přijata. Zakazovat si myslet na muže situaci nevyřeší, spíš naopak. Čím víc se budete bránit, tím větší je šance, že se podobné excesy zopakují.

Ale pozor! Hledat cestu, jak svou sexualitu realizovat a sžít se s ní, není totéž, jako se jí bezbřeze oddávat. Nekriticky podléhat svým touhám je stejně přepjaté, jako se jím puritánsky bránit. Obě tyto strategie nejsou funkční, protože v obou případech je člověk obětí své vášně – tím, že jí podléhá. I tím, že jí vytěsňuje. Obě jsou projevem nezdravého přístupu k sexu.

Člověk, který bere svou sexuální touhu jako přirozenou součást svého života a počítá s ní, ji zvládá lépe, než někdo, kdo se svou sexuální touhou nepočítá, kdo myslí, že jeho se netýká nebo by se týkat neměla, protože je to vulgární a sprosté.

Byla jste dlouho bez partnera, bez muže, bez lásky, jak píšete. To, že toužíte po někom, kdo by na chvíli tuto prázdnotu vyplnil, i když to nebude „ten pravý“, je přirozené. Této touze můžete vnitřně říct „ano“, či „ne“, ale na tom, že něco takového cítíte, samo o sobě nic špatného není.

Pokud člověk nezaujímá ke svým touhám automaticky nějaký morálně hodnotící postoj, pokud se snaží porozumět tomu, co mu chtějí říci o jeho potřebách, o tom, co mu chybí, pak získává cenný zdroj informací o sobě, který může konstruktivně využít.

Na sexuální touze není nic špatného. I když tato touha (to už jste zjistila) není identická s touhou po dlouhodobém vztahu a založení rodiny, nijak jí nestojí v cestě. To, že si přejete dlouhodobý, harmonický vztah a zároveň toužíte po sexu, se nijak nevylučuje. Naopak, sex může být nástrojem vzájemného poznání daleko hlubším, než hodiny povídání.

Pojďte vyměnit normy za hodnoty! Převzaté, cizí normy za osobní hodnoty, které budou jen vaše. Rozváže vám to ruce nejen v sexu. K tomuto kroku je potřeba odvaha zkoumat a poznávat sama sebe, vystoupit z nalinkovaných kolejí, ale najít v sobě tuto odvahu – to často nejde tak snadno. Pomoci vám v tom může třeba nějaká ženská podpůrná skupina, která vám pomůže se poznat a přijmout v kruhu jiných hledajících žen.

Doufám, že vám moje odpověď bude k užitku a že jsem se nenechal unést v domněnkách a hypotézách příliš daleko – do fantazií, které by měly s vaším životem pramálo společného. Pokud se mi to však nepodařilo, promiňte mi to. Při odpovědích se pouštím na tenký led, kdy si spoustu věcí musím domyslet a nemohu se doptat – to jsou meze a hranice tohoto způsobu pomoci. Věřím ale, že i kdyby tato odpověď nebyla „o vás“, někoho, kdo se v ní pozná, si určitě najde.

V každém případě vám přeji hodně štěstí na vaší další cestě hledání sebe sama.

Michal Mynář

www.psychoterapie-brno.cz


Diskuse 0

Nenašli jste odpověď na svůj problém?

Pokud máte roční nebo dvouleté předplatné, můžete nám poslat svůj dotaz.