Som študentka a mám problémy so sústredením sa na učenie, depresiou, úzkosťou, pocitmi menejcennosti, nedôvery, takto by som mohla pokračovať ďalej ešte na pár riadkov. Viem, že moje problémy by som mohla vyriešiť s pomocou terapeuta, no na toho nemám peniaze. A tak sa snažím pomôcť si sama. Študujem rôzne materiály na internete a v knižnici.
Po dlhšom skúmaní sa som sa dostala do bodu, kedy som pochopila, že si potrebujem vyliečiť rany spôsobené výchovou. A teda prejsť si asi najťažším bodom, ktorým je pre mňa konfrontácia s rodičmi.
Moja matka dokáže všetko obrátiť proti druhému človeku ak má čo i len najmenší pocit krivdy. Stáva sa to často aj v prípadoch, kedy jej nikto nehovorí nič zlé, no ona ten pocit má. Vždy jej niekto nejako ubližuje, vždy sa niekto nájde. Našla si rafinovaný spôsob komunikácie, v ktorej dokáže vyvolať v druhom človeku pocity viny aj za to, s čím nemá nič spoločné. Len aby ona bola tá dobrá. Ako keby mala pocit, že je s každým človekom v nejakej súťaži, kde si musí neustále dokazovať, že je lepšia. Že viacej zarába, že viacej upratuje, varí… Nikto jej vraj nepomáha a pritom sa každý snaží, aby bola spokojná.
Ja už s matkou nežijem dlhšiu dobu, no v komunikácii s ňou sa neviem dostať na neutrálnu úroveň bez nepríjemných pocitov. Už dávnejšie som pochopila, že ju nezmením. No chcela by som sa naučiť komunikovať s ňou tak, aby nikto nebol zranený.
Existuje vôbec nejaký spôsob komunikácie s ňou, ak ju chcem konfrontovať s mojím detstvom tak, aby to neskončilo katastrofou? A ak by sme sa k tomu začali približovať, akým spôsobom sa proti tomu môžem ochrániť?
Marlenka, 23 let
Názor odborníka
Milá Marlenko,
vztahy s rodiči jsou často velmi obtížné. Popravdě řečeno neznám nikoho, komu by rodiče nezpůsobili svojí výchovou nějaké rány. Velmi důležitý krok na cestě k vyléčení je uvědomit si tento fakt: jsem už dospělá a mohu se svými problémy něco dělat. Jinak zůstáváme ve vleku rodinných vzorců (které se dědí) a v pozici oběti – za všechny naše problémy mohou rodiče.
Většina rodičů to s námi myslí dobře a vychovávají nás tak, jak je vychovávali jejich rodiče. Rodiče nejsou dokonalí. Mají své starosti, úzkosti, nezvládají vlastní emoce…
Tento problém často souvisí s bezpodmínečnou láskou – přijetím druhého takového, jaký je. Většina lidí o bezpodmínečném přijetí pouze četla. Málokdo tento stav zažil na vlastní kůži a je schopen ho předat dál. Bezpodmínečné přijetí je však možné zažít i v pozdějším věku a nemusíme ho získat od rodičů.
Dopad na nás je velký. Kdybych měla vyjádřit výsledek bezpodmínečného přijetí jednou větou, tak by zněla asi takto: Získáte pocit, že jste naprosto v pořádku takoví, jací jste. Píšu „pocit“ – protože většinou „v hlavě“ to víme. Potom dochází k samovolnému vyléčení.
Pochopení mírní emoce
Mnoho věcí jsem pochopila, až když jsem se sama stala matkou. Nevím přesně, co si představujete pod pojmem „konfrontace s rodiči“. Už to slovní spojení na mne působí velmi agresivně (i když vím, že se běžně používá). Pokud byste si chtěla například s matkou sednout na kávu a tam jí pěkně říct, co vám svojí výchovou způsobila, tak si nemyslím, že by to vedlo k nějakému pochopení, sblížení nebo pozitivnímu výsledku, spíše naopak.
Můžete však nejprve zkusit naslouchat vy matce. Proč se cítí tak, jak popisujete? Co jí chybí? Je nedoceněná? Má pocit, že je milovaná a přijímaná? Zkuste se jí na to zeptat, mluvit s ní o ní. Zkuste jako první pochopit vy ji. Pochopením druhého se většinou sníží naše negativní pocity vůči němu. Až budete cítit, že nastal ten pravý čas (může to trvat i delší dobu), tak zkuste říct sama, jak vnímáte svoje dětství a její reakce. Vím, že je to velmi těžké a celý proces uzdravování trvá většinou dlouho.
Jak se můžete ochránit, pokud se bude blížit „katastrofa“? Jakmile začnete cítit, že se „to“ ve vás začíná vařit, pokuste se co nejrychleji ukončit rozhovor a odejít z místnosti. Jinak hrozí emoční únos – např. slova, kterých později litujeme. Hlavně si nedělejte výčitky, pokud vše hned nepůjde podle plánu. Všichni se učíme.
Využívejte celý web.
PředplatnéJeště mě napadla jedna možnost. Píšete, že jste studentka. Možná byste se mohla poradit se školním psychologem. Zkuste také zjistit, jaké jsou ve vašem okolí možnosti psychoterapie hrazené pojišťovnou. Tím chci říct, že od zkušených psychologů můžete získat podporu a další náhledy na vaši situaci.
Držím vám moc palce, ať vše dobře dopadne.
Radka Loja
Pomohl vám článek?
