Videosemináře: Učebna
Vyberte si své téma Předplatné

Začal si vynucovat moc: Zkuste odolat, důležité je sebeovládání.

2. 4. 2015

Dobrý den,

manžel je středoškolák, opravář zemědělských strojů. Po revoluci začal podnikat a zároveň se staral o statek vydaný v restituci jeho otci. Se střídavými úspěchy. Nenechá si totiž moc poradit, odborníky v oboru pohrdá s tím, že všechno ví sám. Často pak dochází ke ztrátám a neefektivnímu jednání – například složitě a draze vyhloubí montážní díru, za půl roku ji zabetonuje.

Díky obrovskému štěstí v životě a určité pomoci se dostal k velkému majetku a shodou náhod i ke kontaktům na pár vlivných lidí. Ti využívají jeho firmu k různým projektům a aktivitám, na jejichž konci je nejen zajímavý ekonomický prospěch pro všechny, ale také užitné vzory, technologické postupy atd.

Manžel víceméně dělá jen „nosiče“ papírů a jezdí podepisovat smlouvy. Nicméně to, že je uváděn jako spoluautor výsledků těchto aktivit, spoluautor patentů a technologií, že se začal pohybovat v pro něj „vysoké“ společnosti, ho omámilo natolik, že začíná ztrácet soudnost. Zmíněnými projekty (a kontakty) se stále chlubí, pokud někdo namítne, že projekty nedělá on, opáčí, že to nevadí, protože ON to podává na ministerstvo. De facto díky „ekonomické“ přízni jednoho z těch vlivných mužů je ostatními víceméně trpěn.

Asi to vnímá, protože na veřejnosti se sice chová jako skvělý a úžasný, doma nás ale začal psychicky deptat, začal si vynucovat jakousi moc, všechno je špatně, snaží se nás různými způsoby „trestat“… Přerušení kontaktu s uvedenými lidmi není reálné. Co máme dělat? Můžeme se vůbec nějak bránit?

Marcela

Názor odborníka


Dobrý den, Marcelo, 

manželovu jednání rozumíte, takže se domníváte, že si doma na vás kompenzuje svoje nedostatky? Že i když se mezi svými obchodními partnery a na veřejnosti chová úžasně, tak to musí doma dohnat  jednáním, které popisujete. Patrně si myslí, že když patří k vysoké společnosti, že doma se musí chovat nadřazeně, jako pan Někdo. Nemá k vám respekt, nařizuje, vynucuje si moc. 

Bránit se můžete, a to osvědčenými technikami asertivní komunikace. Nevyčítejte, negeneralizujte, nevytahujte na něj jeho trpěnou roli mezi partnery. Pouze, kdyby ho zajímal váš názor, sdělte mu jej. Soustřeďte se vždy na konkrétní okamžik a jeho konkrétní pokusy vás deptat, shodit. 

Uspořádejte rodinné setkání, kde mu klidně a slušně oznámíte, co se vám přesně nelíbí a proč. Že si takové chování nepřejete. Sami v sobě si ujasněte, zda jste mu někdy dříve nedávali najevo neúctu nebo pohrdání? Proč vám to teď vrací? 

Když říká, že je všechno špatně, chtěl by to jinak, po svém. Neumí vás přijmout, jací jste, neumí /asi/ přijmout ani sám sebe. Hledá u vás vinu, za kterou vás chce trestat. Než aby bojoval se sebou, bojuje s vámi. To je vždy jednodušší.  Spíše vidíme třísku v oku druhého než břevno v tom vlastním. 

Asi je od vás vzdálen, odtržen od běžného domácího provozu, asi nerozumí, proč to má být tak a tak. Co děláte, říkáte, je špatně. Je možné, že prostě přestal rozumět, takže si z vás chce dělat nějaký projekt a předělávat po svém. Bylo by možné ho nějak více zapojit do fungování rodiny? Trávit nějaký čas společně může být pěkně těžké, za stávající situace spíš hrozí, že vás otráví. Šlo by třeba navázat na něco, co fungovalo dříve? 

Jeho pokusům vás ovládat odolejte. Nejlépe mu pomůžete vlastním sebeovládáním a důsledností v používání technik asertivní komunikace, hlídáním si hranic – co akceptujete a co už je přes čáru. Časem pochopí, že jeho pokusy vás vydeptat, mu neprojdou. Když mu nedáte, co chce – tedy boj a hádky, vinu a trest,  hra nemůže pokračovat. Až tuto hru bude hrát sám, přestane ji hrát. 

Přeji vám mnoho zdaru,

Marta Helingerová

Diskuse 0

Nenašli jste odpověď na svůj problém?

Pokud máte roční nebo dvouleté předplatné, můžete nám poslat svůj dotaz.