Dobrý den.
Měla jsem dlouhý čas – asi 3 roky – internetovou kamarádku. Protože byla ze Slovenska, tak jsme se nikdy neviděly, jen si posílaly fotky. Takže vím, jak vypadala. Ale stávala jsem se na ní čím dál tím závislejší, každou chvilku jsem kontrolovala email, jestli mi už konečně odepsala, pořád jsem byla na Facebooku, jestli není online. Začalo mě to ničit.
Asi jsem se do ní zamilovala, protože jsem na ní myslela pořád. Ve dne v noci. Věděla jsem, že to je se mnou zlé. A bylo to pořád a pořád horší. Ona byla moc milá, asi mě měla hodně ráda, ale samozřejmě na mě neměla tolik času, kolik bych třeba chtěla já. Proto jsem přátelství ukončila – ošklivě, aby nebyla cesta zpět. Nyní si připadám, jako když mám srdce vytržené z těla, pořád brečím, nesmírně se mi stýská, připadá mi, že už nikdy nebudu šťastná.
Netušila jsem, jak strašně mě to bude bolet. Nemohu se soustředit v zaměstnání, neposlouchám, co mi říkají přátelé, prostě mám úplně prázdno v hlavě. Jediné, na co dokáži myslet, je ona. Jenže ona už se mnou odmítá komunikovat. Když jí zavolám, hned mi to vytípne. Jsem velmi nešťastná.
Je toto normální? Takhle šílet kvůli někomu, koho jsem vlastně nikdy neviděla? Říkám si, jestli jsem udělala dobře. Možná by bylo lepší žít se svou závislostí na ní. Už je to dva měsíce a vůbec to nepřestává bolet.
Nicolka
Názor odborníka
Milá Nicolko,
děkuji za váš dotaz. Je vidět, že vás celá situace velmi trápí. Rozumím tomu. Ztráta člověka, do kterého vkládáme silné city, nás vždy zasáhne na těch nejcitlivějších místech. Ve vašem příběhu hrají významnou roli dvě věci. Jednak specifika vztahu „online“, respektive vztahu, který není založený na osobním kontaktu. Za druhé vámi pojmenovaná závislost na kamarádce.
Začněme tedy tím prvním. Kamarádku jste, předpokládám, poznala na internetu prostřednictvím nějakého typu aplikace. Internet umožňuje velmi intenzivní kontakt a sdílení zážitků, emocí a nálad. Na druhou stranu umožňuje také anonymitu a experimentování s identitou. Virtuální identita je přece jen o něco jiná než ta reálná. Člověk má možnost skrýt své nechtěné stránky a může ukazovat ty, které by si přál, aniž by je měl. Proto si obvykle internetové přátele idealizujeme nebo se nám prostě zdají dokonalí, protože každý, kdo je aspoň trochu empatický, se dokáže dobře naladit na potřeby druhého a prezentovat se mu tak, jak potřebuje.
Chci tím říct, že stát se závislým na vztahu s internetovým kamarádem je docela snadné, protože pro nás může být mnohem přitažlivější, zajímavější a chápavější a i my sami jsme na internetu o něco méně kritičtí, protože máme pocit, že nic neriskujeme.
A druhé důležité téma vašeho dotazu je závislost. Píšete, že jste se na vaší internetové kamarádce stávala čím dál víc závislou. Platí to pouze pro tuto konkrétní kamarádku? A jak to máte ve vztazích obecně? Jsou vaše vztahy spíš vyrovnané, rovnocenné, stejně sycené z obou stran? Nebo máte tendenci do vztahů investovat příliš a očekáváte od nich více než druhá strana?
Tyto otázky jsou důležité proto, abychom věděli, jakým směrem uvažovat. Buď je na té konkrétní internetové kamarádce něco specifického, čím strhla vaši pozornost a připoutala vás k sobě. Pak by mělo smysl se po tom ptát a vzít si z toho zkušenost, kde jsou vaše slabá místa, co vám tato osoba sytí za neuspokojenou potřebu a kde potřebujete posílit. Nebo můžete mít sklony k závislosti ve vztazích obecně. I s tím se dá v psychoterapii úspěšně pracovat. Sklony k závislému chování ve vztazích mohou souviset se sníženou sebeúctou a křehkým sebehodnocením, kdy člověk může odtahování druhého vnímat jako ohrožení sebe sama, svých hodnot, protože veškeré hodnocení sebe sama čerpá z jeho chování k němu.
Ptáte se, jestli je normální šílet z někoho, koho ani osobně neznáte. V tomto kontextu je opravdu složité definovat, co je to „normální“. Obecná norma neexistuje. O ni ani vlastně nejde. Podstatné je, že se trápíte a z vašeho dotazu mám pocit, že byste si přála, aby vás takový vztah tolik neovlivňoval. V tomto případě je normální takový práh trápení, který je pro vás přijatelný. A navíc, pokud považujete svůj vztah ke kamarádce za závislost, pak je jasné, že něco není v pořádku a že jeho rozbití vás hodně bolí.
Co je jisté, že žít dlouhodobě v závislosti je ve finále přináší mnohem větší bolest, než jakou zažíváte teď. Závislost má totiž tendenci se prohlubovat a vaše nároky na pozornost kamarádky by neustále narůstaly a ona by je rozhodně nemohla zvládnout naplnit. Spíš by ji mohly odrazovat. Mám pocit, že děláte dobře. Přerušení takového vztahu je asi v tuto chvíli jedinou cestou, jak prohlubování závislosti zastavit. Nerovný vztah by se asi jen těžko podařilo vybalancovat do rovnováhy.
Rozhodně vám ale doporučuji najít si dobrého terapeuta a na tématu závislosti zapracovat. Hrozí vám totiž, že i když se z momentální bolesti dostanete, celý problém se bude opakovat. Zkuste bolest ze ztráty vytlačit pomocí vědomého zaměření se na sebe a na svůj seberozvoj. Hledejte, co vás vede k touze po kontaktu s internetovou kamarádkou, co vás pudí na ni myslet, co vám uspokojuje za potřebu nebo prázdné místo. I když to vypadá, že na tom všem nic dobrého není, vidím v tom obrovskou příležitost pro váš osobní rozvoj, pro odhalení něčeho, co vás svazuje, pro nakročení k větší svobodě a sebevědomí.
Moc vám držím palce.
S pozdravem,
Milena Nováková
