Žiji s pasivním agresorem: Přizvěte ho k řešení.

10. 1. 2014

Dobrý den, jsem žena a mám 51 let.

Mám dobré zaměstnání, manžela, kterého jsem si vzala před dvěma lety. Máme mezi sebou neustálé dohady.

Již 3 roky navštěvuji psycholožku, bylo to v době, kdy jsem dostala výpověď z práce.

Pak se přidaly i další problémy s manželem. Moje psycholožka ho diagnostikovala jako pasivního agresora. Každé vánoční svátky je to stejné. Obviňuje mě, že já jsem se svojí rodinou a on ne. Přitom ke své matce jet nechce, kvůli jejímu manželovi, jeho nevlastnímu otci, který ho v dětství trestal.

Manžel se mnou nekomunikuje, ignoruje mě a straní se mě. Toto chování přetrvává i přes rok. Těch chvil, kdy je v pořádku, je hodně málo. Vždy se chytne něčeho, udělá z toho problém a stáhne se do ústraní a obviní mě, že za jeho chování můžu já. Poraďte mi, jak se mám chovat a jak se bránit proti tomuto jeho chování. Je mi z toho vždy smutno a nevím, co mám dělat. Čekat, až ho to přejde? Nebo se snažit o komunikaci?

Poraďte mi, prosím.

Jana

Názor odborníka


Milá Jano,

moc díky za odvahu s jakou píšete svůj příběh. Říkáte, že již delší dobu navštěvujete psycholožku, která manžela ohodnotila jako pasivního agresora. Předpokládám tedy, že s ní o potížích v manželství hovoříte. Umím si představit, že pro vás musí být situace velmi náročná, když se pro pomoc obracíte k někomu dalšímu. Nevím, jaké jste k napsání dotazu měla pohnutky. Zda vaší psycholožce nedůvěřujete (pak by bylo na místě s ní o tom hovořit) nebo potřebujete ujištění či názor od dalšího odborníka nebo jsou vaše důvody zcela jiné.

Začnu otázkami, které pokládáte. Ptáte se, zda čekat, až ho to přejde. Popisujete, že tento stav u vás doma trvá přes rok. Nevím, jaký jste měli vztah před tím a jak dlouho se s manželem včetně doby před svatbou znáte. Příčiny chování vašeho manžela mohu jen odhadovat, neznám je. Jen pro příklad: Pokud váš muž dříve takový nebyl, stalo se něco v jeho životě (co třeba i s vámi nesouvisí), co zapříčinilo tento stav? Žárlí? Cítí se vedle vás méněcenný? Vadí mu něco na vás? Má před vámi nějaké tajemství? Zkuste si sama doplnit další případné otázky a odpovědět si na ně. Manžela znáte nejlépe vy sama. Pokud je jasná příčina a dá se v dohledné době odstranit, pak můžete mít naději, že ho to opravdu přejde, až nebude mít důvod se zlobit na celý svět a vylévat si to na vás. Pokud ale známky svého současného špatného vztahování se k vám vykazoval v nějaké míře už dříve, asi není nač čekat. Potom je to zřejmě součástí jeho osobnosti a to se pouhým čekáním nezmění.

Vaše další otázka je, zda se máte snažit o komunikaci. Druhý odstavec vašeho příběhu ale začínáte slovy, že manžel s vámi nekomunikuje, straní se vás. To potom může být tvrdý oříšek. Chcete mu říct něco vy? Chcete slyšet vysvětlení jeho chování? Nebo vzájemnou domluvu, jak vaši situaci řešit? Co konkrétně si pod snahou komunikace s vaším manželem představujete? Komunikace je ve vztahu důležitá, zejména způsob, jak s druhým člověkem hovoříme a jak chceme dosáhnout cíle. Nevím zda a jak jste zkoušela s mužem promluvit. Obecně řečeno všichni umíme vyčítat, hanit a ukazovat na chyby. Zkuste rozhovor nezaujatě, bez vnitřního boje, zevšeobecňování a obviňování. Popsat situaci doma, říct, jak ji prožíváte a co byste od manžela potřebovala.

Z vašeho příběhu cítím, že stále máte energii čekat nebo zkoušet se s manželem domluvit. Přesto je  na místě napsat, že žít s člověkem, který se mnou nekomunikuje, ignoruje mě, straní se mě, obviňuje mě, že za jeho chování můžu já, je vyčerpávající, smutné a deprimující.

Mnoho lidí by mohlo říct, ať od něj odejdete, opustíte ho. To je dalším možným řešením, které se nabízí. Někdy zůstáváme v neuspokojivých vztazích proto, že máme strach ze změny, samoty. Dále z důvodu, že přes to všechno špatné nám vztah stále něco přináší a to je pro nás silnější než rozhodnutí odejít. Dalším z mnohých důvodů může být i pocit, že prostě musíme zůstat a nemáme na výběr. Co je tím vaším důvodem, že jste ochotna manželovo chování akceptovat? Zda budete čekat na změnu jeho chování, snažit se situaci s manželem řešit (promluvou, společným hledáním možných cest, párovou terapií) nebo od něj odejdete, je jen na vás. Toto rozhodnutí za vás bohužel nikdo neudělá.

Na závěr bych vám ráda sdělila můj postřeh toho, že vy docházíte k psycholožce, píšete příběh do psychologie.cz, snažíte se najít řešení, jak vztah s manželem zlepšit. Chcete vědět, jak vy se máte chovat. Aby soužití dvou lidí mohlo fungovat, je zapotřebí snahy obou. Proto nepřemýšlejte sama, co dělat, ale k řešení manžela přizvěte. Jde o vás oba, o váš společný život. Nechte manželovu část zodpovědnosti za váš vztah na něm. Není to jen vaše starost.

Přeju hodně sil!

Mgr. Markéta Jarolímková

Diskuse 0

Nenašli jste odpověď na svůj problém?

Pokud máte roční nebo dvouleté předplatné, můžete nám poslat svůj dotaz.