Emoce jsou studnicí informací o tom, co s námi dělá kontakt s okolním světem a druhým člověkem. Jestli je nám s dotyčným dobře, nebo ne. Přímočaře to vystihují malé děti – jejich reakce bývají spontánní, což má někdy za následek trapné situace typu: „Mami, ta paní je divná.“ V dospělosti máme sice paletu emocí širší, ale protože je v nich těžké číst, nenaučili jsme se s nimi zacházet. Je to škoda, protože pro pochopení naší komunikace a vztahu s druhým člověkem není lepšího rádce, než jsou naše vlastní emoce.
Zkuste si na tomto místě malé mentální cvičení. Zastavte se v toku myšlenek a představte si člověka, který ve vás budí silné emoce. Jen si je snažte co nejlépe vybavit a následně popsat. Dobrým vodítkem je propojit si daný pocit s tělesnou reakcí. Máte sevřený hrudník? Cítíte neklid v nohou, jako byste byli na odchodu? Jak vnímáte čas? Utíká rychle, nebo se vleče?
Tento článek si mohou přečíst jen naši předplatitelé.
Chcete-li pokračovat ve čtení a otevřít si přístup k veškerému obsahu Psychologie.cz, pořiďte si předplatné.
Chci předplatné