Můj bývalý přítel, se kterým jsem byla ve vztahu asi půl roku, neustále shazoval, kritizoval a zesměšňoval nejen mne, ale i vše, co jsem dělala/dělám, včetně mojí kreativní práce. Nyní mám pocit, že vše, co dělám, je k ničemu, a nedokážu se už dále svojí činnosti věnovat.
Je mi to neskutečně líto, tu práci jsem milovala a nedokážu pochopit, že i přesto, že ji ostatní obdivovali a moje tvorba se lidem líbila, jsem se zasekla na názoru jednoho člověka, který to celé znevážil natolik, že již v sobě nedokážu znovu nalézt ono nadšení, se kterým jsem se svojí práci a tvorbě věnovala.
Co mám prosím dělat? Jak se znovu pustit naplno do toho, co mě baví? Jak znovu nalézt smysl toho, co dělám? Jak se odpoutat od názorů svého bývalého přítele? Kde jsem udělala chybu, že se mne jeho názory tak dotýkají?
Jak se zbavit vzteku na něj, že on za to může? Je to opravdu jeho vina, nebo jsem si to sama způsobila tím, že jsem se za sebe nedokázala postavit a obhájit to, co dělám? A je vůbec potřeba to obhajovat? Co dělat pro to, aby se to již příště nestalo?
Somi, 37 let
Názor odborníka
Milá Somi,
nevydařené vztahy nás skutečně mohou hluboce zasáhnout. Říká se, že každý člověk se stává průměrem pěti osob, kterými se nejvíce obklopuje. Mozek se učí a přizpůsobuje. Od blízkého okolí přejímá myšlenky, přístupy i postoje.
Pokud máme kolem sebe negativní lidi, kteří nás srážejí, kritizují a znevažují naši práci, může se nám stát, že přebereme jejich postoj. Záleží však na nás, na jak dlouho.
Pocit vlastní hodnoty
Většinou se jedná o lidi, kteří nejsou spokojeni sami se sebou a s tím, co dělají. Sami sobě svoji nespokojenost přiznat nemohou. To by je příliš zraňovalo. Tak tyto vlastní frustrace promítají do okolí, a tím se jim částečně uleví. Jedná se o nevědomý obranný mechanismus „projekce“.
Tito lidé obvykle mají velmi nízký pocit vlastní hodnoty. Pokud si vás „vybral“ a jeho názory vás tak silně ovlivnily, tak bych doporučila prozkoumat, jak jste na tom vy se svojí vlastní sebehodnotou.
Pokud se nám něco nelíbí nebo to nefunguje, můžeme to většinou změnit. A i když něco změnit nemůžeme, např. okolnosti, které nám život naservíroval, můžeme změnit alespoň způsob, jak na ně nahlížíme. Co však změnit nemůžeme, jsou lidé. Hlavně ti, kteří nás systematicky zraňují. Takže pozitivní pro vás je, že už s tím člověkem nejste ve vztahu.
Bez ohledu na to, co špatného se nám děje, vždycky to můžeme zhoršit.
Somi, trochu mě tu zaráží věta, kterou uvádíte v minulém čase: „Svou práci jsem milovala.“ Je to skutečně tak? Nebo ji pořád milujete?
Zkuste se vyvarovat negativního myšlení, hledání viny (jestli za to můžete vy, nebo váš bývalý přítel), sebelítosti, přílišného soustředění se na minulost a přehrávání si scén a rozhovorů o tom, co vám řekl… Nikam to nevede. Pouze to posiluje vztek a bolest.
Pozitivním přístupem můžeme věci obrátit do pohody a vzít si z nich ponaučení.
Zkuste si odpovědět na otázky:
- Chci opravdu tvořit? Co pro mě moje práce znamená? Komu jsem díky ní udělala radost nebo pomohla?
- Jak se moje současná situace může zlepšit? Co pro to mohu udělat?
- Kde mám nějaké zázemí? Kdo mě podporuje?
- Už se mi někdy stalo něco podobného předtím?
- Co mi tenkrát pomohlo?
Odpovědi na tyto otázky mohou znovu pomoci nalézt cestu a motivaci. Pokud opravdu chcete, začněte znovu tvořit. Jak říká Henry Ford: Myšlení je tak mocné, že ať si myslíme, že něco dokážeme, nebo nedokážeme, vždycky máme pravdu.
Držím vám palce, ať se brzy vyrovnáte s předchozím vztahem a ať znovu dostanete chuť tvořit.
Radka
