Dobrý den,
před třemi roky se mi stala taková nemilá věc. Vlastně více. Jeden kluk mě držel v zimě venku a odmítal mě pustit, dokud si nekleknu a neuspokojím ho. Neudělala jsem to, ale od té doby nereaguji moc dobře na věci, do kterých jsem nucena – ať už to je pro mé dobro nebo ne.
Dále na rozlučáku se základní školou jsem se opila a jeden můj kamarád toho využil. Zkrátka rozhodl za nás oba a užil si se mnou, aniž bych já o tom věděla. Dál se se mnou bavil, jakoby se nic nestalo. Zhruba rok poté jsem se o tom dozvěděla od jiných spolužáků, ale odmítala jsem to. V té době jsem měla přítele. Čas ubíhal a my jsme se rozhodli pro naše poprvé, ale pro mne – jak jsem s hrůzou zjistila – už to poprvé nebylo.
Přítel se divil a myslel si, že mu lžu. Nechtělo se mi to moc vysvětlovat a jediné, na co jsem se zmohla, byly slzy. V té době začaly mé problémy – zuřila jsem a hádala se kvůli každé hlouposti. Kdykoli někdo rozhodl za mě, bylo zle. Tenhle přítel to nechápal, a tak mě opustil. Nyní jsem rok s přítelem, kterému jsem to všechno řekla. On mě litoval, ale poté, co zjistil, že „vybouchnu“ kvůli každé maličkosti a díky těm pohledům, kterými ho stavím na pozici těch, co mi ubližovali, nám to začalo skřípat.
Vím, že problém je ve mně a se svou minulostí se musím vyrovnat, ale nevím, jak si můžu odpustit, že jsem dopustila dvě věci – znásilnění, které si ani nepamatuji, a to, že tím vším ubližuji mému nynějšímu partnerovi.
Katka
Názor odborníka
Dobrý den,
asi se opakuji, ale nedá mi to, abych i tentokrát neřekl, že internetová poradna má tu nevýhodu, že není možné vyptat se na podrobnosti příběhu. Proto se může lehce stát, že odpověď není reakcí na příběh a pocity tazatele, ale „jen“ na jeho interpretaci v podání toho, kdo radí.
Protože vám nemohu žádné otázky položit, dopustím se na úvod něčeho, co by se dělat nemělo, ale v tomto případě to považuji za podstatné. Pokud tím opouštím váš příběh či do něj vnáším něco zcela nového, omlouvám se, nicméně považuji za důležité to říci. Chci totiž to, co popisujete, trochu zpochybnit. Nechci tím říci, že nepíšete pravdu, ale to, že ač váš popis odpovídá tomu, co prožíváte, možná neodpovídá přesně tomu, se stalo.
Dovedu si představit, že se někdo opije tak, že nemá kontrolu nad tím, co se s ním děje, případně to díky alkoholovému „okénku“ zapomene. Ale říkám si, že i kdyby k vašemu prvnímu pohlavnímu styku došlo takto, přišla byste na to nejpozději ráno. Netvrdím, že to je pravda, ale nějak se mi těžko představuje situace, kdy vás opilý spolužák po aktu myje a obléká, že na sobě nebo svém prádle nenajdete stopy po tom, co se stalo. Píšete, že asi po roce vám spolužáci řekli, co se na rozlučce přihodilo, ale že jste to „odmítala“.
Osobně si myslím, že to odmítnutí přišlo o dost dříve, právě v tu chvíli, kdy jste zjistila, co se stalo. Na tom není nic divného, lidská psychika disponuje mechanismy, pomocí kterých se brání bolestným prožitkům. O fenoménech jako je disociace, popření atd. už tu bylo napsáno mnohé. Potíž je v tom, že pokud na takový zážitek v rámci takové sebeobranné reakce „zapomeneme“, není možné ho zpracovat a vyrovnat se s ním. Namísto toho si ho neseme v sobě jako časovanou bombu. U vás tato bomba poprvé bouchla po prvním chtěném milování s partnerem a od té doby občas znovu exploduje. A děje se to v situacích, které tu původní trochu připomínají – tehdy, když máte dojem, že vás někdo někam tlačí proti vaší vůli.
Domnívám se, že řešení vašeho problému přesahuje meze internetové poradny. Nepíšete nic o tom, jak vypadá váš sexuální život nyní, nepíšete, jakou míváte náladu, jak v noci spíte, jak jíte, jak se změnily vztahy k lidem, zda jste se nezhoršila ve škole, zda nemíváte noční můry či nějaké vtíravé myšlenky, jak se změnil váš pohled na vás samotnou, jak masivní pocity viny zažíváte, jestli jste nezačala třeba víc kouřit nebo pít alkohol, atd. Zkušený klinik (klinický psycholog nebo psychiatr) by se vás na ně vyptal a podle toho by vám doporučil terapii.
Je jisté, že jste prošla traumatem a to se může negativně podepsat na vašem duševním zdraví. A posoudit, nakolik je váš stav závažný, nejspíš sama nedokážete.
Pokud vám tedy mám poradit, co dělat, radím vám, abyste si našla skutečnou odbornou pomoc.
Držím palce,
s pozdravem,
Pavel Král
