K poslechu: Vánoční audiobook
Vyberte si své téma Přístup k hlavnímu obsahu

Zraněná

19. 9. 2018

Už dlouhodobě nemám ve svém okolí žádný pozitivní mužský vzor. Až do puberty jím pro mě byl táta, než začal pít, bylo to ošklivé. Zemřel. Mamka si už nikoho nenašla. Při pohledu na dosavadní zkušenosti s muži převažují negativa. Jako malou mě na jedné návštěvě obtěžoval pán, vybavuji si, jak mi strkal jazyk do pusy. V pubertě mě nečekaně políbil kamarád, to mě vyděsilo natolik, že jsem s ním přerušila kontakt. V pětadvaceti jsem byla znásilněna – ztratila jsem panenství tímto způsobem.

Trvalo dlouho, než jsem se oklepala (s pomocí psychoterapie). Přestože jsem poté měla vztah s muži a sex se mi líbil, nikdy vztah netrval dlouho – dotyčný se vrátil k bývalé, zjistil, že mě nemiluje, nebo se nechtěl vázat… Ano, byly i hezké chvíle/okamžiky s muži, mnohem víc však převažují ty negativní. Když už mě některý osloví (stává se to zřídka), vidím v něm primárně nebezpečí (víc, je-li to od pohledu muž starší), hned se ve mně spustí obranná reakce.

Vypozorovala jsem, že si musím někoho „vyhlídnout“, znát ho aspoň od vidění, potřebuju ho nějaký čas pozorovat, aniž by on si toho všiml, teprve pak strach z dotyčného zmizí a dokážu se přiblížit (komunikovat, flirtovat). Ti mnou vyhlédnutí byli zadaní, nic z toho nikdy nebylo. Při seznámení přes internet nedokážu na první schůzce překonat vjem nebezpečí, uteč – i přesto, že jsme si před schůzkou nějaký čas psali, i přesto, že vědomě vím, že na veřejném místě mi nemůže ublížit.

Přála bych si partnerský vztah. Ta nedůvěra v muže mě však brzdí. Přestože si říkám, všichni muži nejsou stejní, dosavadní zkušenosti křičí: muž = bolest, trápení, slzy, nebezpečí, nedůvěra, zklamání. Jak mám opět začít mužům věřit?

Vím, že svou obrannou reakcí při nečekaném oslovení utnu potenciál případného partnerského vztahu. Vyhlídnutí muži jsou zadaní, jako bych se tím dopředu chránila před vztahem (vztah se zadaným není možný, a tedy nehrozí zklamání).

Linda, 37 let

Názor odborníka

Milá Lindo,

děkuji za vaši upřímnost. Musím napsat, že váš dotaz na mě silně zapůsobil. „Tolik špatných zkušeností, a přesto se dokáže podívat pozitivně a nevzdává to!“

Mám dojem, že celou situaci máte promyšlenou. Myslím tím, že v úrovni racia jí rozumíte. Problém dělají emoce, zesílené nezahojenými šrámy na duši a opakovanými neúspěchy. Možná vás trochu tlačí věk. Jinak byste se na vše dívala třeba ve třiceti letech, jinak teď. Bohužel nic se nedá nařídit ani uspěchat, chce to trpělivost, lásku k sobě a neztrácet víru a naději. Vhodný partner se může objevit kdykoli.

30. dubna. – 5. května 2019

Otevřené vztahy (seminář)

Pavel Špatenka

Budu vám klást hodně otázek. Pokud chcete, zkuste si na ně odpovědět – třeba vás zavedou k hlubšímu porozumění.

  • Píšete, že ve svém okolí nemáte žádný pozitivní mužský vzor. Co si přesně pod pojmem „pozitivní mužský vzor“ představujete? Má také nějaké negativní stránky?
  • Zkuste se podívat důkladněji. Mají např. vaše kamarádky nebo známé spokojené (úplně stačí průměrně spokojené) vztahy?
  • Jak to u nich probíhá? Co jejich partneři dělají „dobře“ a co „špatně“?
  • Jakými vzory by pro vás byli jejich partneři?

Ve vaší situaci také může silně působit nevědomý přenos pocitů vaší maminky na vás. Proč si maminka znovu nikoho nenašla? Jaký má názor na muže? Jaké poselství vám v tomto směru předává?

Zpracovat emoce

Z několika traumatických událostí jste se oklepala s pomocí psychoterapie. Zkuste si vzpomenout, když jste psala například ten první odstavec, co jste při tom cítila? Hlavně v těle (emoce se promítají do těla)? Pokud jste byla v pohodě a v klidu, dalo by se říct, že události jsou zpracované. Pokud ne, tak stále ještě někde z hloubky pravděpodobně působí. Mohou vás tedy omezovat v navazování dalších vztahů a stále ochromovat vaši důvěru v muže.

Na tyto nezpracované emoce také mohou nasedat i vaše další negativní zkušenosti s muži – jak píšete, vztahy dlouho nevydržely, muž se vrátil ke své bývalé partnerce nebo se nechtěl vázat. Každá negativní zkušenost přiživuje tu předchozí. Bývá velmi obtížné zpracovávat tyto emoce sama. Pokud se domníváte, že to tak je, doporučila bych vzít si na pomoc psychoterapeuta.

Kladně vnímám, že jste měla další vztahy s muži, že jste s nimi zažila pěkné okamžiky a že se vám líbil sex. To jsou vaše pozitivní zkušenosti – zdroje, ze kterých můžete emočně čerpat, přestože vztahy nedopadly podle vašich očekávání.

Zajímavé by také pro vás mohlo být rozklíčovat, z čeho máte ten základní strach. Nedokážu to z vašeho textu vyčíst. Bojíte se nejvíce fyzického ohrožení? Toho, že byste mohla být (čistě teoreticky) navždy sama? Nebo toho, že vás muži emočně zraní, protože se nechovají podle vašich představ? Nebo se bojíte něčeho úplně jiného, než jsem vyjmenovala? To je zase oblast, na které bych doporučovala pracovat s terapeutem – naučit se pracovat se svým základním strachem.

Využívejte celý web.

Předplatné

Máte vytvořenou strategii „někoho si vyhlédnout a pozorovat“. Funguje vám částečně proti strachu. Jakému konkrétně? Podle čeho si tyto muže vybíráte? Co vás na nich přitahuje? Jedna z možností by mohla být, jak píšete, že si vybíráte zadané muže právě proto, že se bráníte vztahu a s nimi vztah není možný. Jiná možnost by byla, že zadaní muži jsou určitým způsobem od partnerek „prověření“ právě tím, že jsou zadaní.

Ještě mě napadá jedna věc. Je vám 37 let. Pravděpodobnost, že se kolem vás vyskytují spíše zadaní muži, je vysoká. Proč se domníváte, že v zásadě není možné navázat vztah se zadaným mužem? Rozhodně tím nemyslím přijímat roli milenky nebo rozbourat spokojenou rodinu.

Lindo, moc vám přeji, abyste našla toho svého pravého a abyste byla spokojená.

Radka

Diskuse 0

Nejlépe hodnocený komentář:

Nenašli jste odpověď na svůj problém?

Pokud máte roční nebo dvouleté předplatné, můžete nám poslat svůj dotaz.