Dobrý den, chtěl bych vás poprosit o názor, popř. radu ohledně mého problému. Jsem 23letý student. Mám, dle mého, skvěle fungující a naplňující vztah. Ale poslední 2 dny mám silné stavy úzkosti. Jsou spojené s pocitem „těžkosti“ v hlavě, se strachem, že mě ovládají moje myšlenky a nemám nad sebou nadhled. Kradou se mi do hlavy a to asi ještě více posiluje tu úzkost, nemůžu se pořádně soustředit a pořád na to myslím.
Na Silvestra se mi podobná ataka už stala – byl jsem doma sám a musel jsem jít ven mezi lidi na veřejnost, protože jsem z té úzkosti nad ztrátou sebekontroly měl myšlenky, že vyskočím z okna apod. Ne, že bych měl nutkání, nedělal jsem nic, co bych nechtěl, jen tam byla ta úzkost, co když tu sebekontrolu ztratím a že jsem na hraně už a další úzkost a dokola… Následující dny to odeznělo, sem tam se podobný stav ztráty nadhledu na chvíli dostavil, ale naučil jsem se uklidnit, takže to před třemi měsíci odeznělo úplně.
Teď je tu podobná úzkost zase, i když určitě ne tak silná jako na Silvestra, ale omezuje mě a nemůžu fungovat, jak jsem zvyklý. Mám teď sice před zkouškami, ale času je více než dost a tohle je trochu jiná úzkost, než ta z učení. Nejde to „rozdýchat“, po autogenním tréninku to na chvíli odeznělo, ale nijak zásadně. Nemáte s tím nějakou zkušenost? Nechci, ať se mi to zase někdy vrátí.
Majkl, 23 let
Názor odborníka
Dobrý den, Majkle,
je moc dobře, že se snažíte najít pro sebe pomoc. Píšete pár informací o sobě, tedy především popisujete stavy úzkosti. Nevím, jak těmto stavům rozumíte. Zda jste už podnikl nějaké kroky k jejich pochopení. I úzkost odněkud pramení a porozumět jejím zdrojům bývá jedním z důležitých bodů při práci s ní.
Někdy je možné najít kauzalitu např. v minulosti nezpracovaném těžkém období zasahujícím do prožívání současnosti. Tyto vzpomínky jakoby říkají ještě ses nám nevěnoval, a měl bys… Také může jít o pocity ohrození a nebezpečí z budoucnosti.
Někdy kauzalita ve vzniku úzkostí není k nalezení, nebo je příliš zastřena, a nezbývá než se naučit pracovat se symptomy, kterými se úzkost projevuje. Zapomenout samozřejmě také nemůžeme na vrozené dispozice, které při vzniku úzkostí mohou hrát po boku se životními zkušenostmi podstatnou roli.
První a druhá pomoc
Pokud jsou vaše úzkosti tak silné, že jste měl nutkání vyskočit z okna, předpokládám, že onen stav je opravdu k nesnesení. V takovém případě bych vůbec neotálel s návštěvou psychiatra. Věřím na vlastní zdroje v každém člověku, ale ze zkušenosti vím, že dostat se k nim občas vede cestou přes psychiatrickou konzultaci a možná i vhodně nadávkovanou medikaci.
Pokud se rozhodnete i pro psychoterapii, bude to skvělá kombinace, která z dlouhodobého hlediska mívá nejlepší výsledky.
Měl byste určitě vědět, že existují krizová centra, která jsou v provozu nonstop a je možné do nich dorazit v noci i ve dne. Nevím, odkud pocházíte – v Praze jsou takovými centry například KC Bohnice a KC Riaps.
V případě, že se vám udělá natolik zle, že vás budou opět napadat myšlenky na sebevraždu apod., vůbec se nerozpakujte volat na přidružené linky důvěry těchto center. Celorepublikově u nás působí mnohem více linek – jejich seznam můžete nalézt třeba na těchto stránkách.
To jsou tedy možnosti, jak si pomoci v akutním stavu, kdy je pro vás jiná pomoc nedostupná. Doporučuji trochu si projít webové stránky a vypsat si telefonní kontakty, abyste je měl u sebe i bez připojení na internet.
Napadá mě také, jakou máte podporu ve svém okolí. Uvádíte, že máte fungující vztah. To je skvělé a dokážu si představit, že přítel/přítelkyně i v takových případech může být velkou oporou. Co další příbuzní či přátelé? Mohli by i oni nějakým způsobem pomoci?
Píšete, že trochu pomáhá autogenní trénink. Pokud je to tak, je vhodné ho praktikovat nejen, když úzkost přijde, ale i preventivně. Relaxace obecně mívá větší účinek po sportovních aktivitách, kdy po celkovém vypětí organismus lehčeji dosahuje relaxovaného stavu.
S přáním všeho dobrého
Petr Jarolímek
