Dobrý den,
chtěl bych vás požádat o radu v mé nejspíš trochu nezvyklé situaci. Mám totiž ve svých pětatřiceti letech pocit, že zažívám duchovní krizi, která mě momentálně omezuje snad ve všech aspektech života.
Věc se má tak, že až do období dvou let zpátky jsem byl silně věřící – jako malý jsem s rodiči chodil každou neděli do kostela, každý večer se modlil, ani jako dítě mě nikdy nenapadlo zpochybnit existenci Boha. Svou víru jsem bral jako samozřejmost a duchovno mě provázelo všude (ženil jsem se v kostele, své děti vedl ke stejné víře)…
Před dvěma roky jsem však zažil sérii událostí, které otřásly mou vírou ve „vyšší dobro“. Manželka se se mnou rozvedla kvůli milenci, poštvala proti mně děti, zemřeli mi oba rodiče, vyhodili mě z práce… A tak si říkám – jak může existovat Bůh, když se dějí takové věci člověku, který v Boha vložil veškerou svou víru a naději ve spokojený život?
Od té doby nevím, čemu mám věřit, cítím se vnitřně prázdný, zpochybňuji nejen svou víru, ale i další věci ve svém životě – ba i život samotný. Občas mě napadá, že lidský život vlastně nemá žádný smysl, když o něj člověk může tak lehce přijít, a že by bylo lehčí jej ukončit hned a netrápit se.
Tato beznaděj se se mnou teď neustále vleče – nedokážu si najít dobrou práci, nový vztah, pořád jen přemýšlím, co se sebou, jak dát svému životu nějaký smysl, když jsem o všechno důležité přišel. Dříve byla mou hlavní motivací a pohonem života právě víra, ale ta mi teď chybí… Jak z této situace ven?
Pavel
Názor odborníka
Dobrý den,
děkuji za vaše psaní.
Předně si pojďme říct, že takto hluboká témata se nedají uspokojivě zodpovědět v pár větách. Můžeme probrat kontext a základní nasměrování, ale samotná cesta je proces. Mám zkušenost, že je dobré neprocházet jím sám, ale ideálně s terapeutem či doprovázejícím, který rozumí dynamice psychospirituální a duchovní krize.
Vaše situace se v podstatě odehrává na rovině vztahové, kde se projevila jako krize manželství a ztráty jistot, a na rovině duchovní, v podobě krize smyslu a identity.
Podíváme‑li se na rovinu mezilidských vztahů, procházel jste a stále procházíte náročným časem rozchodu a všeho, co k tomu žel patří. Přišel jste rychle po sobě o rodiče, což je samo o sobě velká rána a situace, kde se najednou ocitáte bez dosavadní podpory. Přišel jste o práci a jistotu místa. Jak se někdy říká, ocitnul jste v tornádu, které smetlo vše, co vám bylo drahé a cenné.
V rovině duchovní jste současně ztratil jistotu v Boha, který pro vás do té doby sloužil jako pevný bod. Tato zkušenost je někdy opravdu tvrdá – vidět, že naše představa o Bohu nemusí odpovídat skutečné realitě. Mnoho lidí vnímá Boha jako takového zvětšeného rodiče, který říká: “Když budeš hodný, bude se ti dařit. Když budeš dělat špatné věci, potrestám tě.”
Nemohu mluvit o tom, jaký Bůh je či není. To je věc víry a rozhodnutí každého člověka. Mohu však mluvit z pozice psychoterapeuta, který léta propojuje psychickou a spirituální rovinu zkušenosti. A z tohoto místa vidím, že představy o Bohu jsou opravdu velmi často založené na představě, že když budeme dělat vše, co si myslíme, že je správné, tak se nám nic špatného nestane. Přesto lidská zkušenost ukazuje, že zdroj a podstata našich životů (ať ji nazveme jakkoliv) se tímto naším dětským přáním nenechává svazovat. A to je dobře, protože jinak by život byl snad až nesnesitelně předvídatelný.
Kdo jsme, abychom si nárokovali a vyjednávali se zdrojem našeho života? Bůh, použijeme‑li toto slovo, je především tajemství, které přesahuje nás i naše představy, jakkoliv tvrdě to může znít.
Velmi často, když se věci rozpadnou, přichází fáze bezmoci a hledání cesty ven. Myslím si, že je dobré začít dům stavět opět od základů. Vůbec to není lehké a vyžaduje to ochotu projít tímto úzkým místem, zůstat v oku tornáda, ve svém středu, počkat a využít současnou destrukci jako příležitost k tvorbě nového života.
Krize víry není špatná. Je to znak, že je potřeba jít více do hloubky a do jádra věcí. Jak říká Tomáš Halík: Co je bez chvění, není pevné. Znovu a znovu hledat smysl i ve chvílích, kdy na nás všechno padá, je pravý test důvěry a pokory. Ta s sebou nese ochotu a schopnost odevzdat se proudu života, byť nás unáší v té chvíli nepříjemným směrem. Nikdy však nevíme, kam nás donese.
Využívejte celý web.
PředplatnéA i když se změnila vaše životní situace, stále žijete. Prázdnota, jakkoliv nepříjemná, v sobě nese potenciál něčeho nového, co může být v posledku velmi dobré, byť to tak nyní nevnímáte. A i v situaci, kdy necítíte spojení ani výživu, kterou jste dříve čerpal ve víře, můžete udělat svých 50 procent. To znamená postupně se odrazit ode dna a pamatovat na to, že jediná cesta ven vede skrz. Skrz nedůvěru, bolest a strach. K důvěře a smíření. Vydržet temnou noc, položit se do ní, ale vyhlížet světlo. Zatím vždy po noci přišlo ráno, tak nezbývá než věřit, že tomu tak bude i nadále. Držím palce.
Michal Petr
Pomohl vám článek?
