Rozpadlo se mi bezdětné manželství a já jsem potkala muže, se kterým si až neuvěřitelně rozumím, hodnotově, emocemi, dotykově. Ale je bohužel zadaný. Evidentně nešťastně. Snaží se svou situaci řešit, ale jelikož má dceru, vše trvá strašně dlouho. Do toho začínáme oba střízlivět. Více se hádáme, zažíváme často nesoulad. Já to vnímám jako normální součást života, jako náročnější období.
Problém je, že já už nemůžu. Po prožitém rozvodu, přestěhování se ze zahraniční do Čech, pracovních problémech jsem unavená. Začínám pociťovat neuvěřitelné frustrace a nedokážu trpělivě a s láskou čekat. Plánujeme spolu děti, budoucnost, ale situace zůstává stejná. Dostávám se do stavu, kdy to vzdám. Vzdám se lásky, kterou jsem myslela, že nikdy nepotkám. A třeba se jim podaří vztah nějak restartovat kvůli dceři. Když zmizím, dostanou prostor.
Přítel tvrdí, že v tom vztahu nechce být a rozešel by se, i kdybych já nebyla. Ale kde je pravda… Já toužím už jen po normálním vztahu se vším všudy, bez zamilovanosti, jen po obyčejných věcech. Jak zjistit, jestli je lepší odejít, nebo zůstat? Chápu, že na tuhle otázku není rada, ale já už vážně nevím, kudy kam.
Anna, 32 let
Názor odborníka
Dobrý den, Anno,
děkuji vám za dotaz. Zaujala mě formulace, že toužíte „po normálním vztahu se vším všudy, bez zamilovanosti“. Nabízí se mi otázka, co vše do kvalitního normálního partnerského vztahu vlastně zahrnujete, na čem podle vás stojí. A také v čem pro vás může být užitečné mít vztah bez zamilovanosti? Čemu se vyhnete, o co přijdete a co získáte? A bude to vztah partnerský? Na to se vás sice nemohu zeptat, protože nejsme u mě v poradně, ale přes klávesnici a jen podle toho, co píšete, si myslím následující.
Zažila jste (a možná ještě někdy zažíváte) v současném vztahu něco, co je pro vás velmi důležité, cenné a nesamozřejmé. Máte zkušenosti z manželství a možná i z jiných vztahů a můžete dobře porovnávat. Zřejmě znáte ten pocit, kdy se dva lidé hodnotově i jinak míjejí, a víte, jak je to bolestné.
Když po takové zkušenosti zažijete souznění na rovině emocí, dotyků, hodnot – lásku, kterou jste myslela, že již nepoznáte, musí to být hodně krásný pocit, kterého se není lehké jen tak vzdát. Zjevně vám v něm ale něco chybí, jinak byste nepsala a neuvažovala o odchodu. To, co popisujete, zní jako volání po základních lidských potřebách:
- jistoty a bezpečí (morální a fyziologická jistota): Budeme spolu? Mohu se na tebe spolehnout?
- lásky, přijetí a sounáležitosti, tedy citových potřeb (např. potřeba partnerského vztahu a rodiny, možnost sdílet život s někým jiným a přimknout se k blízké osobě): Jsem já pro tebe důležitá? Vnímáš, co cítím?
- úcty a uznání (ocenění, respekt): Jaký respekt mi projevuješ, když mě necháváš stále čekat?
Možná znáte onu pyramidu lidských potřeb, ze které čerpám. Její tvůrce Abraham Maslow uvádí, že při nenaplněných potřebách (např. jistoty a bezpečí) zažívá člověk pocit ohrožení, strachu a vysokou míru frustrace.
Vy se nyní nemůžete spolehnout na to, že máte společné horizonty a otevřenou společnou budoucnost, že partner opravdu odejde ze svého vztahu a budete spolu tvořit pár, protože vy jste pro něj na prvním místě (ve smyslu partnerského vztahu). A přitom po tom toužíte. Mít vztah se vším všudy. A tak čekáte a čekáte. Řekla bych, že to je pořádný důvod k tomu cítit frustraci a únavu.
Nevím, jestli máte zůstat, nebo odejít, ale myslím, že cesta může vést přes vyjasnění si vlastních hodnot a potřeb, o jaké se v životě opíráte nebo chcete opírat. Jakmile si lépe ujasníte, za co chcete bojovat a za co již ne, bude se vám i lépe rozhodovat.
K tomu může posloužit laskavý psychoterapeut nebo psychoterapeutka nebo kdokoli, kdo vám bude klást správné otázky. Anebo si položte sama následující otázku: Kdyby se situace nezměnila a pokračovala ve stejném stylu dalších pět let, vyváží mi zisky, které mi vztah přináší, onu nejistotu a frustraci (případně ztrátu možnosti mít děti)?
Při určité míře zjednodušení si představuji odpovědi zhruba ve dvou hlavních směrech:
- chci se naučit situaci zvládat, protože zisky jsou pro mě tak veliké, že raději budu žít v nejistotě a možná i bez dětí, než se vzdát toho, co mi vztah přináší
- taková představa nepřipadá v úvahu, chci začít pracovat na změně situace
Obě odpovědi by vám měly indikovat pohyb a směr, jakým chcete jít. Držím palce!
