K poslechu: Vánoční audiobook
Vyberte si své téma Využívejte celý web: Předplatné

Zvykla jsem si na nevěru: Prochází mu to? Pak s věrností nepočítejte.

29. 10. 2012

Dobrý den,

můj problém je jednoduchý. Jsem nejspíš divná – přítel mě podvádí a já mu to z nějakého důvodu toleruji. Vždycky jsem měla problém s partnery, a neměla jsem jich zrovna málo, ale mám pocit, že nejsem schopná si najít normálního partnera.

Vyrůstala jsem bez otce, pouze s otčímem. Koncept rodiny je mi taky trochu cizí. Přestože mám sestru (18) a brášku (4), otčím mi dával dost najevo, že jsem v rodině navíc. Proto jsem v devatenácti vypadla.

Co se týče mých vztahů, je to pořád to samé – bezhlavě se zakoukám a pak to jede. Můj bývalý přítel mě musel pořádně praštit a musela jsem k tomu poznat ještě svého současného, abych byla schopná ho opustit a to mě i ponižoval!

A ten současný? Záleží mi na něm a chci s ním být. Dříve mi strašně vadila nevěra, ale z nějakého mě nepochopitelného důvodu jsem teď vůči ní laxní. Vím, že mě partner podvadí, dokonce onu slečnu znám, protože nás představil a já ji musela ukázat, že je to můj partner a ona je pouhá milenka.

Ale proč to dělá? A proč to dělám já? Jsme spolu chvíli a pořád mi opakuje, že nic nechce uspěchat, že jsem idealní do života – dobrý původ, dobrá rodina, inteligentní a krásná. Děsí mě to! Moje nejlepší kamarádka říká, že mě jednou vysaje. Je mu 30, tak by přece měl vědět, co chce. Nebo to nevím já? Jinak je strašně hodný a opravdu gentleman, jen musí podvádět a hrát se podle jeho pravidel.

Mám pocit, že jsem asi rozbitá a neumím si najít partnera.

Noemi

Názor odborníka


Dobrý den, Noemi.

Člověk je hodně přizpůsobivý a dokážeme si zvyknout na všechno. I když nastane situace, se kterou nejsme spokojeni, v případě jejímu dlouhodobému vystavení si prostě zvykneme. Nejsme šťastní, ale dokážeme se proti ní obrnit, aby nás tolik nezraňovala.

A to samé je i s nevěrou. Byla jste nastavená, že nevěra je špatná a že ji odsuzujete. Pak se najednou začala týkat i vás. Neměla jste moc možností. Buď byste ji striktně odmítla, opustila partnera a byla sama, nebo ze strachu ze ztráty partnera, ze samoty, použijete obranné mechanismy zvládání stresových situací. Říkáte si, že jste k nevěře laxní, zajímalo by mě, kolik jste jich už musela prožít, aby vám nevadily? Dále přemýšlím nad tím, jestli jste opravu cítila „jen“ pocit zadostiučinění, když vám partner představoval svou milenku.

Rovněž se zamýšlím nad důvody, které ho vedly k tomu, aby vás dvě seznámil. A jako co vás představoval? Je jedno, jestli mu je 20 nebo 30 let, protože každý dospívá svým vlastním tempem, navíc otázka monogamie ve vztahu s věkem příliš nesouvisí. Váš partner může patřit do skupiny mužů, kteří nikdy nebudou spokojení s jednou ženou a stále budou hledat. Ve skutečnosti však hledají spíše sami sebe. Mají představu, že přestanou podvádět, až najdou tu pravou, ale je otázka, zda někdo takový pro ně vůbec existuje.

Každopádně je vztah i o hranicích, které si dva partneři nastaví. Prochází mu nevěra? Pak s jeho věrností nepočítejte. Proč by měl, když mu milenku či milenky tolerujete. Na otázku „proč to dělá“ vám odpověď nedám. Byly by to pouhé spekulace, i když by možná jedna z nich byla pravdivá. Odpovědět vám může jen váš partner. A to pouze za předpokladu, že on sám ví proč. Navíc považuji za důležité zmínit, že jste spolu krátce. Měli byste nyní prožívat období zamilovanosti a z toho vyplývá i vzájemná věrnost a pocit, že máte to nejlepší. Jak to měl s bývalými partnerkami, podváděl i je? Třeba vůbec není věrnosti schopen nebo mu ve vztahu něco chybí. Promluvte s ním.

A proč to děláte vy? Zkuste si ve vaší situaci přestavit nějakou svoji kamarádku. Co byste jí radila, jak byste na ni pohlížela? Litovala byste ji? Je jasné, že ostatním se radí daleko lépe, ale možná byste na tomto případě vyzkoušela, jak na nevěru vůbec pohlížíte. Jste s partnerem spokojená, umíte si s ním představit budoucí život, svatbu, děti? Jestli jste k nevěře opravdu laxní a ve vztahu spokojená, tak to neřešte. Pak ale předpokládám, že byste nepsala tento dotaz.

Z toho, že jste se vůbec odhodlala napsat, usuzuji, že vám v této situaci není dobře. Možná vám váš současný vztah připadá jako menší zlo, koneckonců vás partner nebije, je na vás hodný a je gentleman. Myslím však, že máte právo být ve vztahu šťastná naplno a nemít tam žádná ale. Nemáte spolu žádné závazky jako děti, společný majetek nebo předchozí dlouhé roky šťastného vztahu. Sama přiznáváte, že jste krásná, inteligentní žena, proč se teda nechat ponižovat tím, že vám představuje své milenky?

Partnera si očividně najít umíte, jen musíte najít i vlastní sebehodnotu a nastavit si hranice, co už není pro váš ve vztahu OK a co si k vám člověk dovolit nesmí. Píšete, že v bývalém vztahu vás partner bil a přesto jste v něm setrvávala. Napadá mě, zda jste vůbec někdy byla sama. Je možné, že vaše potřeba být stále ve vztahu může plynout z vašeho dětství. Cítila jste se sama a tento pocit už nechcete zažívat, potřebujete mít oporu, cítit zázemí. Jen nevím a ptám se, zda jsou tyto potřeby naplněny s vaším současným partnerem.

Protože to, že s někým jste, není vůbec záruka toho, že jste šťastná. A možná se člověk musí naučit být šťastný sám za sebe a pak až s někým. Každopádně nalézt vlastní sebehodnotu není nic lehkého a pokud budete cítit, že potřebujete pomoci, nebojte se navštívit terapeuta. Pomůže vám nalézt odpovědi na vaše otázky.

Přeji vám, Noemi, abyste se rozhodovala hlavně podle sebe a toho, co je dobré pro vás. Žádná rozhodnutí nejsou nevratná, ale proč si zbytečně komplikovat život setrváváním v něčem, v čem nejsme šťastní.

Lucie Bukáčková

Diskuse 0

Lucie Bukáčková

Psycholožka a sociální pracovnice

Nenašli jste odpověď na svůj problém?

Pokud máte roční nebo dvouleté předplatné, můžete nám poslat svůj dotaz.