Téma k poslechu: Co se životem
Vyberte si své téma Předplatné
Foto: Thinkstock.com

Porodní bolest a radost

Co můžeme udělat pro to, aby narození našeho dítěte bylo pozitivní a posilující životní zkušeností?

Pavla Koucká

Pavla Koucká

25. 11. 2013

U přirozeného porodu upadá žena do změněného stavu vědomí. Snižuje se aktivita šedé kůry mozkové a bolesti jsou vnímány jakoby v oparu. S okolím rodička komunikuje málo, koncentruje se do sebe. Každý, kdo rodící ženu nutí odpovídat, přemýšlet, aktivovat šedou kůru mozkovou, přispívá k tomu, že žena vnímá bolest plným vědomím a trpí.

V reakcích na můj minulý článek se objevila otázka, proč v souvislosti se svými porody nepíšu o bolesti. A tak jsem o tom začala přemýšlet.

Mám v sobě donošené dítě, svoje první. Břicho tuhne čím dál víc. Každou chvíli. Vlastně pravidelně. Tuším, že porod začíná, i když kontrakce zatím nejsou bolestivé. Balím tašku do porodnice (vím, že jsem měla mít dávno sbaleno). V porodnici potvrzují, že rodím, zatím začátek – můžu jet ještě domů, mají málo míst. Do tramvaje se mi ale s kontrakcemi nechce, auto nemáme. Tak se jdu projít. Kupuju si svačinu, navštěvuju kamarádku.

Porodní bolest není zlá. Právě ona rodící ženu vede, pomáhá zaujímat nejvhodnější pozice a polohy, koncentruje.

Původně jsem se chtěla procházet ještě déle, kontrakce jsou však stále náročnější a bolestivější. Musím se při nich zastavit, opírám se o dům. Jedna paní se mě ptá, jestli něco nepotřebuju. Ne, děkuju. Nicméně se raději vracím do porodnice. Prý to pokročilo, už si mě tam nechají. Jsem ráda. S vděčností si lehám.

Teď už si mě kontrakce žádají celou, už bych těžko balila či někam šla. Nemám pomyšlení ani na nějaké poskakování na míči nebo něco podobného. Jen se zavřenýma očima ležet a nechat veškerou energii břichu.

Příčiny a smysl porodní bolesti

Není bolest jako bolest

1. doba porodní: otevírací fáze
Děloha se stahuje, aby se otevřelo její hrdlo. Bolest je způsobena tlakem na nervy probíhající mezi svalovými vlákny. Některé ženy ji přirovnávají k bolestivé menstruaci.

2. doba porodní: vypuzovací fáze
Převládají bolesti porodních cest, jimiž se plod dere na svět. Jsou důsledkem rozpínání pochvy a hráze a tlakem procházející hlavičky na okolní tkáně. Bolest je popisována jako palčivá, některé ženy ji hodnotí jako nejhorší, jiné uvádějí, že ji necítily, nebo si ji nepamatují.

Bolest je při porodu potřebná proto, aby žena nedělala nic jiného. Je to ten nejspolehlivější prostředek těla, jak připoutat pozornost mysli. V těle rodičky probíhá náročný proces, který potřebuje ženu celou, musí si zajistit přednost před všemi jinými činnostmi.

Musíme pochopit, že rodíme, že už nemáme nakupovat, prát ani uklízet. To je první vysvětlení porodních bolestí – vysvětlení aby. Kdyby mě bolest nepřesvědčila k návratu do porodnice, dítě by přišlo na svět patrně na chodníku.

Bolest je definována jako nepříjemná senzorická a emocionální zkušenost spojená s akutním nebo potenciálním poškozením tkání. K čemuž při porodu dochází, zejména ve druhé době porodní, kdy dítě prochází porodními cestami. To je druhé vysvětlení porodních bolestí – vysvětlení protože.

Míra bolesti je však vždy subjektivní a závislá na okolnostech. Při porodu funguje několik mechanismů, které brání tomu, aby byla bolest prožívána jako traumatizující. Které to jsou?

Vnímaný význam

Velkou roli hrají psychologické faktory. Pokud je bolest chápána jako pozitivní (mající smysl), je snášena podstatně lépe, než když na ní nic dobrého nevidíme.

Endogenní opiáty

Právě při bolestivých kontrakcích jsou ve velké míře vyplavovány endorfiny, látky tlumící bolest a způsobující pocity štěstí a radosti. Porodní bolest a porodní radost. Na první pohled se tyto pocity vylučují, ve skutečnosti je však nelze oddělit. Intenzita obou pocitů je spolu často svázána: velká bolest se pojí s až omamnou radostí.

Jedna moje kamarádka mi po svém druhém porodu vyprávěla: „Bylo to úplně jiný než poprvé, celý takový klidnější. Poprvé jsem prožívala šílený bolesti, ale taky obrovský, až manický štěstí, který následovalo. Ještě než bolest odezněla, objevil se ten slastně šťastný pocit. A zase šílená bolest – a obrovské štěstí.“

Stav vědomí

V průběhu přirozeného porodu upadá žena do somnolence – změněného stavu vědomí s typickou koncentrací dovnitř sebe a omezeným kontaktem s okolím. Snižuje se aktivita šedé kůry mozkové a bolesti jsou vnímány jakoby v oparu. S okolím rodička komunikuje málo, odpovídá pokud možno jedním slovem, přikývnutím.

Partner u porodu může působit pozitivně. Zejména u rodiček, které by bez něj byly zahlcené strachem.

Z tohoto hlediska je problematické rušení rodící ženy, což může dělat – v dobré víře – i partner u porodu: chce být užitečný, špatně snáší, že nemá dělat nic. A tak se ženy ptá, jestli něco nepotřebuje, zda ji nemá třeba masírovat nebo jinak pomoci. Jenže ji tím nutí odpovídat, přemýšlet, aktivovat šedou kůru mozkovou. Ve výsledku vnímá žena bolest plným vědomím – a trpí. Bolesti se jí zdají nezvladatelné, chce to mít všechno co nejrychleji za sebou.

Paradoxně se pak může stát, že je taková žena velmi vděčná muži za jeho pomoc při porodu – neví, že by bolest nemusela takto intenzivně vnímat, a muže oceňuje: „Všechnu tu hrůzu se mnou přestál, málem jsem mu přitom umačkala ruku!“

Tlumit bolest farmaky?

Existuje řada lékařských způsobů, jak tlumit porodní bolesti. Analgetika, opiáty, sedativa. Ty však v různé míře narušují vědomí ženy i plodu.

Velmi oblíbená je dnes epidurální anestezie, kdy se účinná látka zavede do prostoru mezi obratle a obaly míchy a znecitliví ženu zhruba od pasu dolů. Rodička tak necítí bolesti a zůstává přitom při vědomí. Jenže i zde je řada vedlejších účinků. Narušeno je vyplavování oxytocinu, endorfinů a dalších látek, jež se ve vzájemné souhře uplatňují u přirozeného porodu.

Ve výsledku u epidurálu stoupá pravděpodobnost dalších zákroků, ať už farmakologických či mechanických: zvyšuje se procento klešťových porodů, vakuumextrakcí a císařských řezů.

Myslete na to, že dítě vám pomáhá. Dítě totiž skutečně při porodu pomáhá: tiskne ruce k tělu, propíná nohy, hlavou se tlačí kupředu.

Nebudu rozebírat zdravotní rizika pro dítě ani matku, není to moje parketa. Z psychologického hlediska však zhruba platí, že čím více zákroky žena při porodu projde, tím menší pocit radosti a pýchy po porodu zažívá. A více či méně narušené je i počáteční citové připoutání matky a dítěte.

Porodní radosti

Bolest máme ve zvyku vnímat čistě negativně a právě kvůli bolesti se řada žen porodu bojí. Některé dokonce tak, že raději neotěhotní. Patologická forma strachu z porodu má dokonce svůj název: tokofobie.

Porodní bolest ale není zlá. Právě ona rodící ženu vede, pomáhá zaujímat nejvhodnější pozice a polohy, koncentruje.  Nechci předstírat, že porod nebolí. I přes bolest však je často povznášejícím a radostným zážitkem. Proto jsem v článku o narození svých dětí nepsala o bolesti. Prostě mi nepřišla podstatná.

Porod zvládnutý bez medikamentů a lékařských zásahů prospívá mateřskému sebevědomí ženy, navázání vztahu s dítětem a osvědčuje se i jako prevence poporodních depresí.

V kulturách řady přírodních národů se vyskytují přechodové rituály, jejichž součástí je bolest. Často je tomu u mužů: když má být dospívající chlapec přijat mezi muže, musí ukázat, co vydrží. Nabízí se zde určitá paralela iniciačního rituálu mužů s porodem jakožto přirozeným přerodem dívky v ženu–matku.

Využívejte celý web.

Předplatné

Aby porod proběhl co nejlépe

Co můžeme udělat pro to, aby narození našeho dítěte bylo pozitivní a posilující životní zkušeností? Nikoli zážitkem plným bolesti, ale zážitkem, na který budeme rády/i vzpomínat?

  • Aby žena mohla v klidu přirozeně rodit, potřebuje se cítit pohodlně, bezpečně, nerušeně. Tedy teplo, tlumené osvětlení. Důvěra v lidi, kteří jsou nablízku.
  • Pozitivně může působit i partner u porodu. Zejména u rodiček, které by bez něj byly zahlcené strachem. Strach z jakékoli příčiny působí kontraproduktivně, zhoršuje vnímání bolesti a může porod i zastavit. V neznámém prostředí plném neznámých lidí tak může být citlivý a rozumný muž rozrušené ženě významnou oporou.
  • Doporučit můžu též myšlenky na dítě, vědomí spolupráce s ním. Dítě totiž skutečně při porodu pomáhá: tiskne ruce k tělu, propíná nohy, hlavou se tlačí kupředu. Můžeme se těšit, že už brzy své miminko budeme držet v náručí, poprvé si pohlédneme do očí.
  • Strachu z neznámého dobře zbavují kvalitní předporodní kurzy. K získání důvěry v sebe samu a ve spontaneitu porodního procesu pak vede též vyprávění kamarádek, které vnímají své porody jako povznášející. Podobně působí vhodná četba, dobrý film. Řadu žen doslova natěšil dokument americké režisérky Debry Pascali Bonaro s trochu nadneseným názvem Orgasmický porod.

A na youtube je řada videí porodů, na nichž vidět, jak hladce to vše může proběhnout. Z tváří rodiček nevnímáte bolest, ale ponoření do procesu. A pak z nich září uvolnění, radost, dojetí a něha.

Diskuse 0