Vliv raných zážitků na utváření osobnosti je všeobecně známý. To, jak byly naše potřeby v tomto věku saturovány nebo přehlíženy, má významný podíl na naší psychice. Neopsychoanalytické směry do tohoto pohledu zahrnují interakci s okolním prostředím a jeho působení na jedince. Jeden z autorů, který se odklonil od klasické psychoanalýzy z důvodu jejího přílišného zaměření na pudovou stránku člověka, byl americký psychiatr Harry Stack Sullivan.
Zastával směr kulturní psychoanalýzy, který vidí jedincovo okolí a sociální vztahy jako významné činitele jeho psychického vývoje. Jako určující a osobnost formující viděl Sullivan tlak rodiny a kultury na jedince. Dítě se v průběhu jeho vývoje adaptuje na podmínky svého prostředí, je nucené se s nimi vyrovnávat a učit se s nimi žít. To vše v návaznosti na vlastní aktuální vývojové možnosti.
Dle Sullivana má dítě dvě základní potřeby: uspokojení těch biologických a potřebu bezpečí. Pokud tyto nejsou saturovány, dítě zažívá tenzi. Dle toho, jak je tato tenze intenzivní, se zakládají různé psychické problémy sahající do dospělosti. Vnitřní psychický svět dítěte se pohybuje někde mezi euforií a hrůzou, přičemž hrůze se pochopitelně snaží jakýmkoliv způsobem vyhnout.
Tento článek si mohou přečíst jen naši předplatitelé.
Chcete-li pokračovat ve čtení a otevřít si přístup k veškerému obsahu Psychologie.cz, pořiďte si předplatné.
Chci předplatné