Kreslení, během kterého si můžeme nejen odpočinout, ale také vyjádřit naše vnitřní prožitky, se pro většinu z nás stalo potlačeným nebo dokonce zapomenutým zdrojem. Většině z nás totiž ve škole řekli, že neumí kreslit. Pokud ale i přes to chcete zkusit, jaké to je být sám se sebou, vyjádřit všechny své pocity, obavy i naděje, zkuste omalovánky pro dospělé – mandaly. Ty nejdou pokazit!
Když nepečujeme sami o sebe, těžko můžeme být oporou nebo inspirací někomu jinému. Jak naložit s pocity únavy a vyčerpání? Pokud nechceme skončit na psychiatrické klinice a chceme spokojený život, je na čase začít se věnovat sami sobě a začít budovat psychohygienické návyky, které nás udrží v dobré pohodě a v psychickém zdraví. Hledat a využívat dostupné zdroje.
Zdrojem je vše, co nám dodá sílu, energii a klid potřebný ke zvládání běžných životních situací. Zdrojem je jakýkoli čas sama pro sebe, bez hodnocení a kritiky, jen tak pro radost. Jeho náplní může být cokoli. Masáž, kosmetika, káva s kamarádkou nebo chvilka s papírem a pastelkou.
Žádný obyčejný obrázek
Slovo mandala pochází z východu (ze staroindického obřadního jazyka sanskrtu) a znamená kruh nebo oblouk. Mandalou je pak kruhový obrazec se středem, kolem kterého jsou pravidelně rozmístěné tvary a symboly.
Mandala jako taková se vyskytuje po celém světě a můžeme říci, že i po celém vesmíru. Jedná se o nadkulturní, a v jistém slova smyslu také o nadčasový, symbol jednoty a rovnováhy. Do našeho slovníku toto slovo přinesl ve druhé polovině minulého století Carl Gustav Jung.
Ten se také zasloužil o to, že se mandala dostala do západní psychoterapie a následně arteterapie. Jung používal mandalu nejprve pro své vlastní léčení a později i pro práci se svými pacienty. Kombinoval mandalu, alchymistické symboly, ale také práci s archetypy (pratypy).
Mandala může být použita jak pro duševně nemocné pacienty, tak pro lidi toužící po sebepoznání a sebeuvědomění. Díky tomu má v psychoterapii široké možnosti využití. Může být diagnostickým nástrojem, pomůckou pro nácvik relaxace, ale také nástrojem zprostředkujícím sebepoznání. Práce s mandalou je dnes ale také součástí zdravotnické péče v mnoha zařízeních jako doplňkový program.
Mandala nám pomáhá prostřednictvím barev a tvarů dostat se do kontaktu se sebou samým, se svými pocity, a dává prostor pro jejich zpracování. Práce s mandalou přináší zklidnění, zejména pokud po celou dobu dodržíme jeden směr malování (bez přeskakování mezi jednotlivými motivy).
Pro práci s mandalou je dobré, abyste si
- vybrali předlohu, která vás něčím zaujme (čímkoli)
- zvolili směr, kterým chcete kreslit (ze středu k okrajům nebo naopak), a ten dodržovali po celou dobu tvoření
- nechali na tvoření dostatek času podle svých potřeb
- volili barvy, které vám „přijdou“ pod ruku a pokusili se vzdát kritického postoje
- vložili do barev a tvarů všechny své aktuální pocity, obavy, myšlenky, strachy…
Pokud se o sobě chceme také něco dozvědět, odpovíme si po dokreslení mandaly na tyto otázky:
- Jak na vás vaše mandala působí?
- Jak se vám vaše mandala tvořila?
- Jak snadné nebo těžké pro vás bylo dodržet směr tvoření?
- Snažili jste se mít tvorbu pod kontrolou nebo jste proces nechal/a plynout?
- Co pro vás použité barvy znamenají?
- Dovolili jste si přetáhnout a dělat chyby?
Pokud si odpovíte opravdu poctivě, uvidíte svůj vzorec chování, který ve svém životě používáte.
Můžete například zjistit, že chcete mít vše za každou cenu pod kontrolou a nedovolíte si nechat věci jen tak plynout. Můžete si ale také více uvědomit, že se snažíte na ostatní působit za každou cenu optimisticky, a proto vybíráte barvy, které jsou veselé, i když se necítíte zrovna dobře. Při dalším kreslení tento vzorec můžete změnit a sledovat, co se bude dít.
- Co se stane, když zavřete oči a necháte ruku vybírat barvy bez zrakové kontroly?
- Co se stane, když si dovolíte vymalovat mandalu také smutnými barvami?
Když si dovolíte prožít při kreslení změnu a vykročíte ze svých zajetých vzorců, může to obohatit celý váš život.
