Videosemináře: Učebna
Vyberte si své téma Předplatné
Foto: Thinkstock.com

Praktické využití poezie

K čemu bylo Stevu Jobsovi studium kaligrafie a proč poezie není ztráta času.

Jozef Melichár

Jozef Melichár

19. 10. 2011

Po smrti Steva Jobse se po internetu začal šířit jeho už dříve známý, ale v mnohém stále inspirativní projev na univerzitě ve Stanfordu. Bylo tam toho víc, co by stálo za zmínku, mě však zaujalo vyprávění o tom, co následovalo, když se rozhodl nepokračovat v předraženém studiu.

Další semestr, který měl už dopředu zaplacený, se Jobs náhle cítil velmi svobodný. Zaregistroval si jen ty předměty, které ho zajímaly, bez ohledu na jejich zdánlivou praktičnost nebo aktuálnost. Jedním z nich byla například kaligrafie.

Tento zdánlivě nesmyslný, neobvyklý předmět, se o deset let později ukázal jako velmi užitečný: „Kdybych nechodil na tenhle kurz, počítač Mac by neměl víc typů písma nebo proporčně rozmístěné fonty,“ vzpomíná Jobs.

Věci, které máme rádi

Z našeho příkladu můžeme odvodit, že pokud člověk dělá věci, které má opravdu rád, tyto aktivity dostávají často nový význam v úplně novém kontextu. Proč to funguje právě takhle?

Rozhodl jsem se nad tím trochu popřemýšlet. Nápověda přišla z nečekané strany. V knížce Magie a manipulace mysli známého iluzionisty a autora televizních pořadů (Kontrola mysli, Ruská ruleta a jiné) Derrena Browna jsem našel jednu velmi zajímavou mnemotechnickou pomůcku. Pochází ze starověkého spisu o řečnictví Ad Herenium od anonymního autora.

Princip spočívá v tom, že si věci, které si chci zapamatovat, ve své fantazii postupně umísťuji do důvěrně známého prostředí na reálné místo, kde mám důležité a emocemi nabité vzpomínky. Například do okolí mého bydliště v dětství.

Vyzkoušel jsem to. Metoda se ukázala jako obzvlášť efektivní i pro zapamatování cizích slovíček. Úspěch spočívá v propojení s mým osobním životem: čím pevněji zasadím podněty do celkového kontextu svého života, čím emocionálněji je propojím s pro mne důležitými osobami a místy, tím jsou pro mé vědomí důležitější a trvalejší.

K čemu jsou mi básničky?

Tento princip se v podstatě shoduje se známým psychologickým jevem sebereferenčního efektu, kterým se jako první zabývali psychologové Rogers, Kuiper a Kirken: to, co se týká nás samotných, se ukládá do paměti a mysli hlouběji a intenzivněji než jiné informace. Tyto informace jsou zkrátka zásadnější pro přežití a orientaci v životě.

Zdá se, že je opravdu důležité věnovat čas a energii činnostem, k nimž nás to vnitřně přitahuje. Už samotný fakt, že k nim máme citový vztah, že jsme si je vybrali, je předurčuje k tomu, aby je naše mysl zpracovala na úplně jiné úrovni než jiné informace. Pravděpodobně i z této komplexnosti zpracování pocházejí potom náhlá propojení a využití v jiných rozmanitých oblastech.

10. listopadu 2018

Zvládání emocí v pěti krocích (seminář)

Radka Loja

Sám jsem to párkrát zažil. Dlouho jsem se v průběhu vysoké školy věnoval té asi nejméně praktické lidské činnosti, jaká je na tomto světě možná: tvorbě a čtení poezie. Zkrátka mě to bavilo.

Zkušenosti a cit pro jazyk z tohoto introvertního a zasněného literárního období se ukázaly jako velmi užitečné, když jsem se později rozhodl pustit se do jiných literárních útvarů. Využil jsem je i při navazování kontaktů s jinými lidmi nebo v práci při úkolech, jež vyžadovaly kreativitu.

Hrajte jen tu svoji skladbu

To, co mám rád, od hraní fotbalu přes psaní až po filozofování nad pivem s kamarády, totiž propojuje jedna velmi důležitá linie, která těmto oblastem může dát nový význam a přesah. Jsem jí já sám.

Není mi rozumět? Zkusím to jinak. Pokud najdete odvahu a energii věnovat se tomu, k čemu vás to neodolatelně táhne, co je blízké vašemu osobnostnímu založení (jak říká Steve Jobs: „Tak jako ve všech srdečních záležitostech, okamžitě poznáte, kdy je to ono!“), bude to pravděpodobně velmi dobrá investice.

A jakkoli nesmyslně váš koníček nebo touha na první pohled vypadají, nenechte se odradit. Naopak, ptejte se sami sebe:

  • Jak vám může tato činnost zlepšit život?
  • Jaké zkušenosti z minulosti vám při ní mohou pomoci?
  • Jak vás může posunout v jiných oblastech?

Uvidíte, že praktická propojení se časem začnou vytvářet. Na závěr pro inspiraci přidávám slova Milana Kundery z románu Nesmrtelnost:

„A to je život: nepodobá se pitoresknímu románu, v němž je hrdina od kapitoly ke kapitole překvapován stále novými událostmi nemajícími žádný společný jmenovatel. Podobá se skladbě, kterou hudebníci nazývají téma s variacemi.“

Jaká muzika bude ta vaše?

Diskuse 0