O svém mozku nebo mysli často uvažujeme jako o samostatné, nezávislé entitě. „Můj mozek se rozhodl, ta moje blbá hlava mi zase dělá tohle a tamto…“ Jako by to byl vrtošivý domácí mazlíček nebo nějaký pohádkový skřet, který nám sedí přilepený k zátylku, šeptá nám do ucha a proti naší vůli ovlivňuje myšlení a jednání. Náš mozek jsme přitom my! Podobné uvažování o mysli jako zvláštní bytosti, která sídlí v naší hlavě, má svoje názory, podsouvá nám vlastní myšlenky a leckdy nám způsobuje nejrůznější nepříjemnosti, ale je svým způsobem užitečné. Díky této představě si můžeme ujasnit vztah k sobě samým a zároveň se zbavit nezdravých mentálních konstrukcí. Pojďme si s ní tedy trochu pohrát.