26. 8. 2020
Po desetiletí hledají vědci odpověď na otázku, jaký vliv na naši povahu a zdraví má genetika a jakou důležitost pak mají všechny vlivy z vnějšího světa. Je tu ale ještě jedna oblast, na kterou zapomínáme: to, co se učíme a jak se naše tělo vyvíjí během devíti měsíců v děloze. Když držíme v rukou čerstvě narozené miminko, je snadné uvěřit, že jeho duše je čisté bílé plátno prozatím nedotčené venkovním světem. Až v posledních letech se ukazuje, že už v děloze se dítě učí o světě, ve kterém žije máma. A jeho tělo i nervový systém se vyvíjí tak, aby na ten svět bylo co nejlépe připravené. Co o tomto procesu opravdu víme? A máme možnost nějak ho ovlivnit?
Kolem prenatálního života panuje spousta mýtů. Jakmile žena otěhotní, začne se na ni hrnout spousta příkazů, zákazů a doporučení – od lékařů, rodiny a známých, z diskusních fór, ženských časopisů a kdoví odkud ještě. Stojí dost úsilí nevyvinout si neurózu jen z toho konstantního proudu protichůdných informací: tyhle ryby jíst nesmíte, ale ne abyste jedla málo ryb, opovažte se kousnout do tohohle ovoce, ale hlavně jezte spoustu ovoce, cvičte, ale ne probůh moc, kafe je v pohodě, kafe není v pohodě, dvě kafe jsou v pohodě, tohle koření vaše dítě rozhodně zabije, no ale hlavně buďte v klidu a nestresujte se! Skoro jako by byly těhotné ženy uprostřed nějakého obřího spiknutí společnosti s účelem vyvolat v nich dojem, že jsou neustále pouhý krůček od toho ublížit svému dítěti.
Tento článek si mohou přečíst jen naši předplatitelé.
Chcete-li pokračovat ve čtení a otevřít si přístup k veškerému obsahu Psychologie.cz, pořiďte si předplatné.
Chci předplatné