Všichni muži to znají: pár dní se jim doma nic nedaří. I když všecho uděláme nejlépe, jak to jde, nestačí to, nic se nepovedlo. Alespoň z hlediska našich žen.

PMS (premenstrual syndrome) je označení celého spektra potíží, souvisejících pravděpodobně s hladinou estrogenu a jiných hormonů po ovulaci. Obvykle se dá předvídat a trvá někdy i dva týdny, od konce ovulace do začátku menstruace (jejím počátkem potíže mizí).

Typickými příznaky, jak všichni víme, je podrážděnost, bolesti, nedůtklivost, bolest v podbřišku, deprese a různé jiné. Tyto problémy má dle odhadů asi 75 % žen. 14 procent žen má problémy tak výrazné, že jim významným způsobem zasahují do soukromého i pracovního života.

Zdánlivě s tím my muži nemůžeme nic dělat, kromě návštěvy hospody s kamarády. Domnívám se však, že jde o veliký omyl. Řešení je nasnadě: můžeme ženě pomoci to zvládnout. Nechci idealizovat (taky mé známé uznávají, že idealizovat tohle období je nadlidský úkol), ale i drobnosti se můžou setkat s úspěchem a není to ani námaha, ani ztráta času. Kupříkladu pohladit (5 sekund), uvařit čaj (deset minut), vysvětlit, že čaj je udělaný z lásky, i když je v něm – jako vždycky – málo cukru (zde se čas stává velice relativním). Ideální je samozřejmě taky špetka humoru.

Je ti špatně. Co já s tím?

Muži mají na výběr minimálně dvě možné reakce: hněv a akceptaci. Před pár lety jsem viděl nezapomenutelnou hádku sousedky s přítelem. Scéna byla velice romantická, ona na balkoně, on pod ním říkal: „To budeš mít každý měsíc ty svoje přepínáky?!“ – V originálním znění ve východoslovenském nářečí: To budzeš mac každi mešac tote svoje poražene prepinaki?! – To je agresivní reakce, nezvládnutí emocí partnerky a nesdílení jejích citů. Neříkám, že je nutno se ženě podvolit, ale akceptovat ji můžeme. A proč?

Když partnerku zklidníte, jistě vám bude vděčná. Dle mých zkušeností se to vyplatí i egoisticky, neboť už klidnejší pochopila, že stojíte při ní, a nebude se vztekat, když ji necháte pojídat čokoládu a půjdete se věnovat kamarádům.

No protože nám taky bývá špatně. Mně osobně stačí, že sním více, než je zdrávo, nebo mám mírnou horečku. Jsem si jistý, že to ostaní muži znají taky (a jejich partnerky jakbysmet). Nebo přijde chřipka. Nechcete nikoho ani vidět, každý zvuk vám třeští v hlavě a když jestě právě zvyšují DPH, zuříte na celý dům. A je dost dobře možné, že to berete jako samozřejmost. Jenom proto, že vás bolí břicho. Taky nám udělá dobře, když nás žena rozesměje a vyslyší či jinak pomůže, čímž získáme potřebný nadhled a uvolnění.

Z tohoto pohledu je zřejmé, že taky ženy mají právo se vztekat, zuřit a jíst tabulky čokolády navzdory zdravé životosprávě a dennímu cvičení (tady mi není jasné, co implikuje co, ale tuhle otázku je lepší nechat nevyřešenou).

To však není všechno. Když partnerku zklidníte, jistě vám bude vděčná. Dle mých zkušeností se to vyplatí i egoisticky, neboť už klidnejší pochopila, že stojíte při ní, a nebude se vztekat, když ji necháte pojídat čokoládu a půjdete se věnovat kamarádům. Nízká hladina stresu taky napomáhá somatickému zdraví. Je to win – win řešení.

Vztek není jen tak

Pro zdravější život je dobré pozorovat sebe samého a všímat si, co nás trápí a nepřestává. Taky v tom může pomoci partner, to je stará známá věc a platí oboustranně. Tady má PMS velikou výhodu: neustálé opakování měsíc co měsíc. Ten vztek se k něčemu obrací. Žena se během trvání PMS, jakkoli nepravděpodobně to bude znít, vzteká na něco. Na krásnejší kamarádku nebo nízký plat. My muži si můžeme těchto věcí všímat. Třeba to může být něco, co ji trápí, i když o tom jinak nemluví.

A když se to opakuje měsíc co měsíc, je možné vytvořit si představu o komplexu nebo skrytém hněvu partnerky, neboť může jít o projekci toho, co Jung nazýval stínem, jakousi odvrácenou stranou duše. Poté (raději až poté) to s ní můžeme probrat a případně ji pomoci v poznávání jejích slabin a možnostech nápravy. Mám za to, že psychologové by se žen měli ptát, na co se pravidelně jednou měsíčně vztekají.

Jistě, nic není třeba přehánět a dělat z komára velblouda. I my muži máme občas pravdu a ženy se vztekají pro nic za nic. Ale pozorováním můžeme oddělit zrno od plev a v důležitých momentech podat pomocnou ruku namísto toho, abychom s ní jenom lhostejně máchali.