„Jste ohroženi jen do té míry, do jaké sami sobě nevěříte. Kde je nízké sebevědomí, tam stojí nablízku i manipulátor. A hledá, jak by vás využil ve svůj prospěch.“ Tato slova jsem si vypůjčila z knížky Petry Dvořákové Sítě. A vypůjčím si z ní také tři „hrdinky“, o kterých bych dnes chtěla psát. Ženy různého věku, postavení i rodinného zázemí. Téma bude společné: sebevědomí.

Kristýna je pět let rozvedená a vychovává malého syna. Kvůli tomu, že si nevěří a cítí se často nejistá, začne docházet k psychoterapeutovi. K rozhodnutí „něco se sebou dělat“ ji popostrčí i její stávající partner, který je naopak sebevědomý až až. A charismatický. Postupem času a v průběhu terapie se však ukazuje, že se Kristýna v novém vztahu dostala do spárů manipulátora. Neochota si to včas přiznat ji zavede málem až na samé dno.

Karolína vyrůstala v silně věřící rodině jako jedna z mnoha sourozenců. Sama má k víře velmi blízko, ale nikdy by nechtěla opakovat život své matky, která pouze rodila jedno dítě za druhým bez ohledu na svoje fyzické i psychické možnosti. Najednou je však Karolíně třicet let a čeká čtvrté dítě. Její manželství s mužem, který se obrátil k víře s fanatickým zápalem, se začíná hroutit.

Naďa je vychovávaná jako „hodná a bezproblémová dívka“. Pracuje jako zdravotní sestra, je tichá a skromná. Přesto (nebo právě proto) se kdesi v její mysli začne probouzet touha po moci. To, že ji má zejména nad svými pacienty, je jí poměrně hned jasné. Co ale takhle dosáhnout všeho, co chce, také ve vztazích? Možná by k tomu stačilo jen málo. Možná by stačila velká prsa, vždyť po tom všichni chlapi přece touží…

Happy end se nekoná

Tři ženy, tři fiktivní (i když v některých případech osobními zkušenostmi autorky ovlivněné) příběhy, každý podaný jinou formou.

S Kristýnou trávíme mnoho času v ordinaci jejího psychoterapeuta. Pokud o terapii nebo manipulátorech čtenář nic neví, nabízí autorka Sítí v tomto příběhu několik postřehů a věcných vsuvek. Snad tedy dvě za všechny:

Terapie začne ovlivňovat váš život. Probudí vaše emoce. Aktivuje vaše podvědomí. Skryté obavy. Bude se vám zdát, že terapeut nic nedělá. Jen sem tam položí otázku. Možná se nudí. Vy vyprávíte. Vy modelujete svůj příběh. Nepodceňte to, že se děje něco podstatného. Přeblikáváte světla na scéně. Díváte se na svůj svět z různých úhlů pohledu. Sledujete síť. Zkuste mezi záblesky lamp zachytit, kde právě je. A kde stojíte vy.

Pátrejte po souvislostech. Ty jsou totiž pro pochopení všech událostí nejdůležitější. Myslete na to, že rybáři přesně vědí, jakou síť vzít na jakou rybu, dokonale se připravují, vědí kam zajet, jakou návnadu použít, jak hluboko ji spustit. Právě proto potřebujete znát souvislosti. Abyste pochopili rybáře. A buďte si vědomi, že chybu udělají jen výjimečně.

Občas můžeme i ve svém okolí vidět, že když rozdávali sebevědomí, šli si někteří lidé dvakrát… a jiní zůstali doma.

Karolína řeší své problémy s manželem a komunitou, do které ji proti její vůli vtahuje, jinak. Požádá e‑mailem o radu a duchovní vedení kněze ze vzdáleného města.

Jejich vzájemná korespondence je vlastně také jistým druhem terapie a je zajímavé jejím prostřednictvím sledovat zejména proměnu Karolínina manžela – z přeměny nevěřícího člověka v náboženského fanatika čtenáře často mrazí. Sledovat ji můžeme z obou stran, ke slovu se dostává jak Karolína, tak její manžel. I tady je text podpořen krátkými poznámkami v tomto duchu:

Připravte se na to, že jakkoliv jste své dosavadní partnerské soužití považovali za šťastné a kvalitní, jakmile váš protějšek prožije obrácení k víře, začne svůj, a tedy i váš život rozdělovat na dobu před obrácením a po něm. Bude přehodnocovat svoji minulost a na své obrácení k víře bude nahlížet jako na bod, kdy se stal lepším, kvalitnějším a opravdovějším člověkem…

Počítejte s tím, že pokud u vašeho partnera dojde k náboženské konverzi, zasáhne to celou vaši rodinu a vaše dosavadní vztahy. Obrácení na víru může vést k opuštění rodinných vazeb a přátel, kteří odmítají sdílet stejné náboženské přesvědčení. Váš partner bude toužit se co nejpevněji začlenit mezi ostatní věřící. Poté pravděpodobně začne usilovat o to, abyste se začlenili i vy. Svým myšlením, chováním a jednáním se bude této skupině stále více přizpůsobovat.

Nadin příběh je z úplně jiného soudku. Tématem i zpracováním: ze zdravotní sestřičky se stává cynickou obchodnicí a součástí kontroverzního byznysu s ukládáním pupečníkové krve, aby si vydělala na plastickou operaci. Větší prsa jí mají dopomoci ke spokojenosti a větší moci nad svým životem.

Její příběh je hlavně díky závěru (happy end se nekoná) asi nejsilnější a opět nechybí něco „z psychologického zákulisí“. Tentokrát například o syndromu pomocníka či o pomáhajících profesích:

Syndrom pomocníka je příznačný tím, že toto pomáhání druhým se stává obranou proti vlastním myšlenkám a sebereflexi. Vynahrazuje neschopnost prožívat a vyjadřovat vlastní emoce a potřeby. Dotyčný vystupuje v roli, která mu zajišťuje falešnou všemohoucnost a nedotknutelnost.

U syndromu pomocníka převažuje kontrolované chování. Někteří odborníci se kloní k názoru, že měl‑li někdo nešťastné či neuspokojivé dětství, je velmi pravděpodobné, že se rozhodne pro pomáhající profesi. Odvrácenou stranou pomáhání může být snaha získat moc. Klient se stává bezmocným tvorem, který se bez nás neobejde.

Společný jmenovatel

Pohybujeme se v žánru beletrie, proto nelze očekávat praktické rady, jak z takové a podobné šlamastyky ven. A tak jdeme s hrdinkami spíše zpátky, do dětství. A pak zase do současnosti, poznáváme jejich myšlení, vnímání, rodinnou situaci a vztahy.

Více či méně skrytě nalézáme společného jmenovatele a příčinu jejich zašmodrchaných životů. Narážíme na nedostatek sebevědomí – ve smyslu být tím, kým chci, jednat v souladu se svým vědomím, dovolit si prožívat, co cítím, neschovávat se za masku někoho, kým nejsem.

Občas můžeme i ve svém okolí vidět, že když rozdávali sebevědomí, šli si někteří lidé dvakrát… a jiní zůstali doma. Nevím, proč tak často „zůstaly doma“ také na první pohled velmi atraktivní, vzdělané či schopné ženy, jejichž předobraz nalezneme v předešlých příbězích. Otázka, které může přijít na kloub právě dobrý psychoterapeut.

Co se naopak dá odhalit poměrně snadno, je fakt, že i nejsebevědoměji působící lidé na tom mohou být ve skutečnosti dost mizerně. Že právě falešným sebevědomím zakrývají své mindráky. Dá se s tím sice tak nějak prožít celý život, o jeho kvalitě budeme ale asi pochybovat.

Poslání těchto příběhů spočívá podle mě tedy v uvědomění, kde všude nás může naše nedostatečné sebevědomí dostihnout, kam až nás může stáhnout či dostat. Jak se může ve vztazích s nejbližšími lidmi i s širším okolím projevovat. Jak hluboko v našem dětství a vědomí je formováno. Kde všude se s odrazem vnímání sama sebe setkáváme, do jakých sítí se zaplétáme.