1. 3. 2022
Rodinné vztahy bývají často komplikované. Ke svým blízkým můžeme cítit těsnou vazbu, rozhodně to však neznamená, že nám je v tomto vztahu příjemně, důvěrně či bezpečně. A někdy se to zamotá natolik, že nevíme, jestli takový vztah vůbec můžeme dlouhodobě unést. Není to nenávist, ale určitě to není láska. Na rodičích nám záleží, nechceme je ztratit – ale být v jejich přítomnosti není únosné. Pokud by šlo o kohokoliv jiného, kolegu, kamarádku, přítele, možná bychom takového člověka již dávno pustili k vodě. Avšak představa, že bychom odstřihli vlastní matku či otce, nás může spíš rozesmutnit. Je pravda, že ne všechno jde spravit, změnit, ne všechny vztahy můžeme zahojit. Něco ale přece jen dělat můžeme.
Můžu za to já. Je to moje vina. Možná jsem to neměla říkat. Nejspíš jsem něco udělala špatně. Měla bych být lepší. Měla bych se víc snažit. Možná jsem nevděčná, když mi to tak často říká. Jsem špatná dcera. Myšlenky, které Ele nedají spát. Nejde se se jich zbavit. Neví, co s nimi. Jsou jako bažina. Zabředne, pohltí ji a samotná se z nich nemůže dostat.
Tento článek si mohou přečíst jen naši předplatitelé.
Chcete-li pokračovat ve čtení a otevřít si přístup k veškerému obsahu Psychologie.cz, pořiďte si předplatné.
Chci předplatné